Po ampózii a doušku nektaru se chvilku šlo dobře. Ale když jdete dva dny s čtyřhodinouvou přestávkou na spaní, to tak super není.
První dvě hodiny byly ty při, kterých jsem měla ještě dost sil a věděla jsem kam jdu. Teď už tomu tak není. Nemám síly. Jediné co má sílu je můj mozek, který se opět rozdělí na dvě části:
Víš o tom, že jsi úplně blbá? říká první. Jen tak si zdrhout? Teď kvůli tobě musí riskovat život Piper Mclean a Mike. dodává. Ale no tak intuice. Vždyť ty vize a sny. Dává to smysl. naráží druhá. To nic nemění na tom, že to bylo proti pravidlům a zravému rozumu. přidává druhá.
A takhle nějak pořád dokola.
Když se nad tím jako dcera Athény zamyslím, obě ty poloviny mají pravdu. Jsem úplně blbá, když jsem se na tuhle výpravu vydala, ale něco uvnitř mi říká, že to bylo správně. Věřit intuici, ale není moc Ahtéňanské. Měla bych poslouchat rozum a to samozřejmě nedělám.
Mé tělo přepadne únava. Sednu si pod strom. Dívám se na les kolem mě, kterým jsem dosud šla. Samovolně se dotknu Mikova náhrdelníku. V ruce se mi objeví meč z imperiálního zlata a Pompejského stříbra. Miky mi jednou řekl, jak byla ta zbraň ukována.
Nejprve to byl klasický meč z imperiálního zlata. Prvního jeho nositele syna Fortuny v 15. století čepel zradila, jelikož byla z nekvalitního kovu. Bohyně štěstí chtěla pomstít svého syna a tak meč odnesla Vulkánovi, aby ho zpevnil. Přidáním zlata by se nic nezměnilo a bronzu Římané nedůvěřují. Zbývalo stříbro. Bůh kovářů měl tohoto kovu nejméně ze všech ostatních. Velmi dobré stříbro našli kyklopové v Pompejích. Proto Vulkán nechal meč roztavit a přidal do něj Pompejské stříbro. Zbraň pak předala Fortuna Mikovi.
Podívám se do zlaté čepele se stříbeným nádechem. Nejprve uvidím svůj odraz. Najednou se obraz změní.
Objeví se Tháliina borovice. Před kterou na straně tábora Polokrevných stojím já.
Výjev se přemístí do hlavní budovy. Je tam Rachel sedící u ping-pongového stolu. Z očí a z pusy se jí line zelený kouř. Tohle znám. Už jsem to viděla milionkrát. Vždycky když byla na poradě Rachel, jsem tam taky, protože to moje zrzavá kamakádka chce. Ona říká proroctví.
Poté uvidím bílý dům obarvený na černo. A před ním asi šestnáctiletého chlapce celého v černém. Má tmavé až černé vlasy a jedno oko stejné barvy. To druhé je čistě zelené. Jako by byl mix Nica di Angela a Percyho Jacksona.
Leknutím a překvapením odhodím Mikův meč tři metry ode mě.
Ahoj,
Hned začnu omluvou jelikož kapitola nevyšla v dáném termínu.
Moc se za to omlouvám, ale blíží se pololetí, takže testy, učení, maturiťák a k tomu zablokovanej telefon.
Doufám, že mě chápete.
Vaše Lamma🦙❤
ČTEŠ
Polokrevná
Fanfiction⚠️Ještě před tím, než se pustíte do čtení vás chci upozornit, že příběh je starší, tudíž není zrovna nejkvalitnější, ale jelikož je to má prvotina nechci ji smazat. Díky za pochopení.⚠️ 🦉Tábor Polokrevných, nejkrásnější místo na světě. Zvlášť pro...
