Vypnu sprchu a obleču si tmavě modré tričko a černé kathoty na konci do zvonu, které mi připravila teta Emilia. Můžu jí vůbec takhle říkat?
Vyjdu z koupelny.
Před sebou uvidím pohovku a na ní Emiliu čtoucí si nějaký časopis. ,,Kde jsi našla takhle malý oblečení aby mi bylo." ,,To je moje. Nosila jsem to na konci osmdesátek." odpoví. Nedůvěřivě se podívám na své oblečení. ,,Na stolku v kuchyni jsou těstoviny. Vyndej si z lednice sýr a nastrouhej si ho." Čekala jsem všechno, ale tohle ne. Za prvé: kde je kuchyň. Za druhé: kde je lednice se sýrem a struhadlo. Za třetí: nevím co jsem si myslela, že mě obslouží nebo, že mě nechá chroupat BEBEčka?
Emilia nejspíš uvidí jak tápu: ,,Kuchyň je napravo od tebe, lednice je vedle trouby, sýr je v druhým šuplíku od spoda a struhadlo najdeš ve střínce nad umyvadlem." ,,Dík." špitnu skoro neslyšně.
S menšími obtížemi si připravím těstoviny. Sednu si s tím ke stolu. Každé sousto si jemně převaluji na jazyku. Bohové jak dlouho jsem neměla dobrý a teplý jídlo. Když dojím, talíř dám do dřezu.
,,No, konečně, Ellisabeth." vzdychne Emilia když vejdu do obývacího pokoje. ,,Trvalo ti to strašně dlouho." dodá. ,,Hmmm." zamručím.
,,Kde vlastně žiješ?" zeptá se Emilia po chvíli. ,,V táboře Polokrevných." odpovím. ,,A to je?" ,,Místo na pobřeží Long Islandu. Cvíčí se tam řečtí polobohové aby přežili v pozdějším životě. Pak je ještě tábor Jupiter kde se cvičí římští polobohové. Od tamtud jsem se sem vlastně dostala. Byla jsem tam na výměném pobytu. Potom jsem odešla kvůli vidinám na zakázanou výpravu." popíšu tetě tábory.
,,To se může?" nadzvedne obočí Emilia. ,,Co?" ,,Odejít si." ,,Ani ne." odpovím nervózně. Kadeřnice mě probodne vražedným pohledem.
,,Jak jsi poznala, že jsem to já?" zeptám se po chvilce ticha. ,,Oči. Ty samý měla chvilku tvoje máma když sem poprvé a naposled přišla. Ty tvoje byly vteřinku taky takové. Tvůj táta když tě mě přišel ukázat, si toho nejspíš nevšiml. Tu svítivě zlatou si pamatuju do teď." odpoví Emilia. ,,Zlatou?" vyhrknu ze sebe se zděšením v hlase. Emilia přikývne. ,,Kde je záchod?" vykřiknu naprosto zoufalá. Žena naproti mně ukáže nalevo od sebe. Vyšvihnu se do stoje a zaběhnu do dveří. Zavřu se a zamknu. Sednu si na zem. Schoulím se do klubíčka.
Ten chlap ve Washingtonu u Černého domu měl stejné oči. Nechci, aby se mnou měl něco společného. Byl divný, děsivý, jako by ukončil život mnoho lidí, nejen lidí.
Musela jsem si nakázat, že o něčem takovym přemýšlet nemůžu. Vyjdu ze dveří. ,,Už asi půjdu. Kde je můj batoh?" zeptám se. ,,Ty už jdeš? To v žádném případě! Přes noc tu zůstataneš!" nakáže Emilia a já z nějakého důvodu na to nic neřeknu. Řekla to jako by byla moje moje máma. ,,Ustlu ti na gauči." oznámí s pohledem opovaž se odporovat žena naproti mě. Neodporuji. Nejspíš si odpočinek zasloužím.
Emilia dojde nejspíš do své ložnice pro povlečení a pižamo. Povleče deku a polštář. Já si mezitím v koupelně obleču pižamo co mi teta přinesla. Když vyjdu ven gauč je připraven na spaní.
Emilia mi popřeje dobrou noc a odejde do své ložnice. Já si lehnu a po chvilce usnu.
Mám se ještě omlouvat?
Ale dobře opět škola, vytvářela jsem nový cover na Polokrevnou, navíc jsem psala pro svou ségru k narozeninám knížku.
Příště Elizabeth již vypadne od tety Emilie.
A jak počítám zbývá nám poslední 4 kapitoly, tedy vymýšlým další příběhy. Musím se vás zeptat: Mám vydat historický životopis o manželce Karla IV. nebo HP FANFIKCI o bradavicích po druhé kouzelnické válce? Napište do komentářů. Určitě napíšu obojí pouze mě zajímá co by jste si přáli první.
Vaše Lamma🦙❤
ČTEŠ
Polokrevná
Fanfiction⚠️Ještě před tím, než se pustíte do čtení vás chci upozornit, že příběh je starší, tudíž není zrovna nejkvalitnější, ale jelikož je to má prvotina nechci ji smazat. Díky za pochopení.⚠️ 🦉Tábor Polokrevných, nejkrásnější místo na světě. Zvlášť pro...
