Do tábora Jupiter odjíždím už zítra a já stále nemám zabaleno. Sedím zoufalá vedle své postele v Athénině srubu. Všude kolem mě se válí oblečení a jiné věci.
Vtom se rozrazí dveře a v nich stojí Rachel s rukama v bok. ,,Co je to tady za bordel?" řekne jakoby naštvaně. ,,Snažím si zabalit." odpovím tichým až skoro dětským hláskem. ,,Tak to by sis měla pospíšit, protože za půl hodiny je tu Oliver se zbytkem srubu, aby se připravili na prohlídku úklidu." A jó dnes je prohlídka a já tu sedím uprostřed dost velkého bordelu, jestli ho neuklidím, tak na mě budou sourozenci příšerně naštvaný a navíc budeme muset mýt nádobí. To je ta nejhorší práce v táboře, věřte mi už jsem to dělala. ,,Pomůžeš mi?" zeptám se Rachel. Ta se na na mě usmála a její oči jakoby říkaly: Na tohle jsem čekala.
Stihly jsme to jen tak tak, protože se rozrazily dveře a v nich instruktor Athénina srubu Oliver. Vběhl dovnitř a za ním zbytek dětí Athény. Začaly horlivě uklízet. To já měla vše hotové a tak jsem odpočívala.
,,Ellisabeth, běž se podívat, za jak dlouho tu bude Dory." řekl mi Oliver. Vykoukla jsem ze dveří srubu. ,, Je u Iris." zakřičím dovnitř na instruktora.
Po chvilce se otevřou dveře. V nich Dorylie, dcera Afrodíty. Ona je ten nejpřísnější člověk, který může hodnotit úklid. Vejde dovnitř a začne si prohlížet srub. Stále si něco zapisovala jak, všichni říkali, do vražedného notýsku.
,,No je to tady vážně hrozný, ale budu hodná 1 bod." řekne a hodí po Oliverovi papírek, co vytrhla ze svého notýsku. Poté odejde. Všichni si oddechli, ale hned se začali hrnout ke svému instruktorovi, který nahlas četl papírek, co po něm hodila: ,,Stlaní postelí- hrůza, prach- víc jsem ho nikdy neviděla, uspořádání- je mi na omdelení, výzdoba- žadná, což je to nejhorší = 1 bod." ,,Nána jedna pitomá." řekne Simon. ,,No 1 bod je ještě dobrý, protože víte, že Dory dává i mínusy." přitaká Luisa. Má pravdu,
1 bod od Dorylie je dost dobrej výkon.
Cheirón si nás, co mají odjet do tábora Jupiter, svolá na chůzi. Sedím na nějaké židli v hlavní budově kolem ping-pongového stolu. Kentaur říká stále něco o chování a že musíme udělat dobrý dojem. Po asi půl hodině zavelí rozchod.
Konečně. Říkám si a běžím do svého srubu. Popadnu zbroj, kopí a helmu. Vyběhnu ze srubu a zamířím k aréně. Uprostřed bojové arény stojí chlapec se světlými až skoro bílými vlasy. Opírá se o šavli, která je zabodnuta do země. Jeho žluté oči se na mě podívají. Ústa se mu zkroutí do popichavého šibalského úsměvu. Ano stál tam Antonny Fox neboli pan Větřík. Doběhnu k němu. ,,Tak začneme?" zeptá se. ,,Jasně." řeknu. Napřáhnu kopí a on šavli.
Tato kapitola byla sice spíše popisovací ale snad nevadí.
Ještě jedna věc co říkáte na popis Antonnyho Foxe? Budu ráda za komentáře.
Vaše Lamma🦙♥️
ČTEŠ
Polokrevná
Hayran Kurgu⚠️Ještě před tím, než se pustíte do čtení vás chci upozornit, že příběh je starší, tudíž není zrovna nejkvalitnější, ale jelikož je to má prvotina nechci ji smazat. Díky za pochopení.⚠️ 🦉Tábor Polokrevných, nejkrásnější místo na světě. Zvlášť pro...
