Vytáhnu si z kapsy kostičku ambrósie a sním jí (jo od začátku výpravy jí mám stále u sebe). Tělem se mi rozlije sladkohořká chuť čokoládového fondantu. Poprvé jsem ho měla ve třech letech. Udělala mi ho máma. To jsem jí viděla naposledy když ještě táta žil.
Bolest zad a levé ruky ustane. Sundám si ze sebe lano. Přistoupím ke svému kopí. Opatrně ho dostanu z kovových spojů.
,,Koro už jsi jí uspala?" ozve se ostrý hlas. Jediné co mě napadne udělat je říct: ,,Jo." Hned si dám ruku před pusu. Kákos vystrčí hlavu z okna. Schovám se. Jeho tvář nespatřím. Nestvůra zaparkuje na kraji cesty. Vyleze ven.
Nedovolím si ani dýchat. Nehodlám ho uvidět proto zavřu oči dřív než bych to stihla. Přistoupí ke mě. ,,Otevři oči." řekne tím elegantně ostrým hlasem. Zavrtím hlavou. Monstum zavrčí. ,,Dělej!" zakřičí. Neodvážím se. Podle toho co jsem zaslechla by něj být Kákos nechutný a hnusný na pohled, že z toho může člověk omdlít či dokonce ochrnout.
Příšera mě bouchne do břicha tak silně, že se sesypu na zem vedle kamionu a upustím své kopí. Při tom všem otevřu oči. Kákos ke mně přiskočí. Jediné co spatřím je jeho část od kolen dolů. Spatřím tenisky, které by vypadaly normálně kdyby neměly velikost asi 52. Nad nimi jsou černé kalhoty. Když se na jeho nohy více zasoustředím uvidím nechutné pařáty z ohně, lávy a kousku masa. Odvrátím zrak.
On neřekne nic a vezme si mé kopí. ,,Jestli mě chceš zabít musíš se na mě podívat, ale to ty nemůžeš, protože jsi pouze slabá polobohyně." řekne jeho hlas. To mě dostane. Doknu se Mikova přívěšku. V ruce se mi objeví meč z imperiálního zlata a Pompejského stříbra. Zasáhnu monstrum do nohy. Zařve bolestí a promění se do pravé podoby: třímetrový muž z ohně, lávy a masa.
Z pusy vypustí oheň. Jen tak tak se mu vyhnu. Popadne mě za ruku. Jeho lávovoohnivá ruka mi začne pomalu rozpouštět každou buňku v levé horní končetině. Začne mi to ubírat silou psychickou tak fyzickou. Kákos začne něco říkat. Můj ochablý mozek ho nedokáže vnímat. Z posledních sil co ve mně zbývají mu zabodnu meč do hrudi. Příšera se začne rozplývat na prach. Buhužel v jeho poslední vteřině spatřím jeho tvář a omdlím.
!UPOZORNĚNÍ!
Rozhodla jsem se, že přes advent a Vánoce napíšu polobožský adventní kalendář. Každý adventní den vydám jednu kapitolu s polobožskyvánoční (či nevánoční) tématikou. Jelikož mi to vezme hodně usilí a nervů budu muset tento příběh pozastavit, jelikož dvě knížky bych nedala. Takže pokud budete chtít přes Vánoce něco málo z mé tvorby najdete to tam.
Vaše Lamma🦙❤
ČTEŠ
Polokrevná
Fanfiction⚠️Ještě před tím, než se pustíte do čtení vás chci upozornit, že příběh je starší, tudíž není zrovna nejkvalitnější, ale jelikož je to má prvotina nechci ji smazat. Díky za pochopení.⚠️ 🦉Tábor Polokrevných, nejkrásnější místo na světě. Zvlášť pro...
