Konečně najdu jídelnu tábora Jupiter a vstoupím dovnitř. Vyhledám pohledem Mika a dojdu k němu.
Poklepu prstem na rameno. Otočí se na mě. ,,Skrč se." řekne škodolibě. ,,Co?" zeptám se. On kývne hlavou doprava. Otočím hlavu o 90 stupňů. Něco se mi vzduchem řítí do obličeje. Co je to, frisbee? Na poslední chvíli se ozvou moje dementní reflexy. Uklouznu a spadnu zadkem na bílou dlažbu.
,,Co to sakra bylo?" zeptám se Mika, když se konečně vyhrabu na nohy. ,,Za prvé radil bych ti sednout si..." Poslechnu ho a sednu si vedle něj.
,,...a za druhé byl to talíř." ,,Cože?" řeknu vyjeveně. ,,No nevím, jak je to u vás Řeků ale když si tady sedneš ke stolu a přeješ si nějaký jídlo, prostě ti přiletí." odpoví. ,,No u nás je to teda mnohem bezpečnější, protože prostě na jídlo, které bys chtěl, pomyslíš a ono se objeví před tebou." ,,Stylový." řekne Mike a pustí se do svého jídla.
Ráno mě Mike probudí, abych stihla snídani.
Po snídani mě vezme do zbrojírny a arény. Cestou mi říká spoustu věcí o táboře a o Římě. Pak se na chvíli odmlčí.
,,A neni ten augur Remus nějakej divnej?" zeptám se na něco, co už mě dlouho zajímá. ,,Všichni augurové jsou zvláštní, znáš třeba příběh o Oktáviánovi augurovi za války s Gaiou?" Přikývnu. ,,No tak s Remusem je to podobný. Ten sice neprahne po moci jako Oktávián, ale je taky takovej divnej. A navíc je to trochu Remusovejma rodičema. Pamatuješ si, co říkal prétor Jayden, když Rema představoval?",,No, že je syn Apolla." odpovím. ,,To je u vás Apollón ne?" zeptá se Mike. ,,Asi jo."
,,No Bůh slunce, poezie a proroctví Apollo se zamiloval do jedné smrtelnice." začal vyprávění syn Fortuny. ,,Říkáš to hrozně poeticky, ale jo chápu." řeknu píchavě. Zabodne se do mě pohledem a pokračuje: ,,Ta mu porodí dceru, která se dostane do tábora Jupiter, do první kohorty. Stala se centurionem, vedoucím své kohorty. Měla za sebou šest let služby a odstěhovala se do nového Říma. No tam se do ní zamiloval bůh." Mike řekne poslední větu nějak nejistě. ,,Bůh? To je snad normální, ne?" namítnu nechápavě. ,,No on se s ní ten bůh vyspal." řekne ještě nejistěji a navíc nervózně. ,,A ty si myslíš, že se Fortuna nevyspala s tvým tátou, ty pako?" ,,No jo ale on to byl Apollo." dokončí Mike své vyprávění. ,,Ow." konečně mi to dojde. Jako dceři Athény by mi to mělo dojít dřív. U všech Bohů já jsem tak blbá.
,,Ono se o tom tady moc nemluví." vyruší mě Mike v mém sebelitování. Pak už se o tom nebavíme.
Dojdeme ke zbrojírně. ,,Vyber si zbraň a pak mi ukážeš, co umíš." řekne Mike a vezme si dlouhý zlatostříbrný meč. ,,Já zbraň mám." řeknu a vytáhnu z pochvy přidělané na opasku své ostří. Syn Fortuny vyprskne smíchy. ,,Dýka proti meči z imperiálního zlata a Pompejského stříbra?" řekne. Probodnu ho vraždným pohledem a místo dýky se mi v ruce objeví kopí. Smích ho přejde, poté když se moje kopí objeví pod jeho krkem. ,,Nikdo se mi nebude smát, jasný!" řeknu vražedně a vykopnu mu meč z ruky. Potom ho bodnu tupou stranou kopí a Mike, Bernard syn Fortuny, se svalí na zem. Pak se začnu smát já.
Jelikož jsem minulý nic nevydala, tak tento týden vyjde ještě jedna kapitola.
Tato část není pro příběh nijak důležitý, ale Ellisabeth se dozvěděla, jak se stoluje v táboře Jupiter, je nám znám původ augura Remuse a navíc víme, že Mike je někdy úplný pako.
Doufám, že jste si tuto spíše popisovací kapitolu užili.
Vaše Lamma🦙♥️
BONUS: Nahoře obrázky zbraní Ellisabeth a Mika.⬆️
ČTEŠ
Polokrevná
Fanfiction⚠️Ještě před tím, než se pustíte do čtení vás chci upozornit, že příběh je starší, tudíž není zrovna nejkvalitnější, ale jelikož je to má prvotina nechci ji smazat. Díky za pochopení.⚠️ 🦉Tábor Polokrevných, nejkrásnější místo na světě. Zvlášť pro...
