Kapitola XXII. SEN VE VLAKU

18 1 0
                                    

První sluneční paprsky se mi zabodnou do očí. Posadím se a promnu si oči. Kolem mě je překvapivě zima jelikož je polovina října. Nandám si mikinu, zbalím si saky paky a vyrazím za civilizací, kterou jsem zpozorovala již včera.

Ocitnu se na kraji malého městečka. Projdu jím až na náves. Po celou dobu spatřím pár lidí. Nakonec přijdu na nádraží. Chci si koupit lístek, ale nikdo u pokladny není.

Chvilku poté přijede vlak. Bez rozmýšlení do něj nastoupím. Najdu si volné kupé a za pár minut upadnu do říše snů:

Nejprve uvidím Mikyho, Piper Mclean a nějakého dalšího Římana jak bojují proti hydře. Piper bojovala se svou dýkou, ten Říman měl krátký meč a Mike vyměnil meč z imperiálního zlata a Pompejského stříbra za bojovou sekyru se kterou šlo lehce usekávat hlavy příšery. Mezitím se dcera Afrodíty pokoušela dorazit nestvůru ze zadu a zbývající člen se pár metrů od Piper snažil rozdělat oheň. Moc mu to nešlo, protože foukal hrozný vítr. ,,Tobiasi!!! Dělej!!!" zakřičela na něj dívka.
Po chvilce se Tobias postaví s hořící pochodní. ,,Mám to."

Sen se promění. Spatřím toho divného kluka s barevnýma očima jak si brousí zbraň, kterou nedokážu identifikovat. Najednou do mě zabodne prozíravý pohled.

Probudím se. Narovnám se na sedačce vlaku. V rychlosti uvidím ženu sedící naproti mě. Na sobě má fialové triko, černou sukni pod kolena a koubouk i rtěnku ve stejné barvě. Kouká se na mě až podezřele láskyplně. ,,No konečně. Už tu byl revizor, ale lístek jsem za tebe zaplatila." řekne. Já nic neodpovím. ,,Asi se divíš kdo jsem.
Jmenuji se Margaret."

Nebudu se vyjadřovat.

Jako omluvu máte nahoře Pokáče.

Vaše Lamma🦙❤

Polokrevná Kde žijí příběhy. Začni objevovat