Ráno se probudím s úsměvem na tváři. Včera jsem se totiž s Mikem vsadila, že ho neporazím v boji. A kdo vyhrál? Když se raduju tak asi logicky já. Takže syn Štěstí bude muset čistit ulice Nového Říma.
Vstanu, vytáhnu z pod postele tričko tábora Jupiter (které jsem předevčírem dostala) a obleču se. Poté zajdu do koupelny.
Vyjdu se zbytkem kohorty ven.
Dojdeme k ,,podiu" kde stojí prétoři Reyna a Jayden. Kohorty se seřadí do pěti řad. Slova se chopí Jayden: ,,Na počest Řeků, kteří zde s námi stráví dva měsíce, budou dnes večer uspořádány válečné hry. Podrobnosti se dozvíte opět zde v osm hodin po večeři. Rozchod."
Reyna stojí za Jaydenem jako smyslů zbavená. Dívá se do země, nervózně přešlapuje a navíc neřekla vůbec nic. A podle toho, jak ji popsal Mike, tohle jí není vůbec podobné.
S údivem se na ní dívám. Pak mě někdo chytne za ruku a odtáhne mě pryč.
,,Nemůžeš tam jen tak zůstat, když prétor zavelí rozchod!" vynadá mi Mike, když mě odtáhne za nějakou budovu. ,,Hele, viděl jsi Reynu? Kdybys ji viděl, takhle bys na mě neřval, ty Kanaďane!" zakřičím na něj. ,,Kanaďane?" ,,Co je to za
pitominu?" ,,Jak to víš?" zeptá se překvapeně. ,,Co?" řeknu vyjeveně ale stále naštvaně. ,,No jak víš, že jsem z Kanady?" ,,Já to nevím." ,,Asi víš, ne? Řekla jsi mi Kanaďane." ,,Cože? Ty jsi z Kanady?" ,,Jo jsem." ,,Aha." řeknu. Vlastně by to dávalo smysl, to jeho příjmení a ten trošku zvláštní přízvuk, ale nikdy by mi to takhle nedošlo, teda pokud bych nad tím dlouho přemýšlela.
,,Hele, co všechno o mně víš?" zeptá se Mike. ,,Tvé druhé jméno je Charles, o tátu jsi přišel v osmi letech a do tábora Jupiter ses dostal ve svých devíti." vyhrknu ze sebe. ,,Páni, jak to víš?" ,,Nevím. Co se to se mnou děje, tohle se mi ještě nikdy nestalo." ,,No,
jsi dcera Minervy, třeba to máš od ní." Ani ho neopravím z Minervy na Athénu. Chystám se odejít ale Mike mě chytne za ruku. Nádherně se na mě usměje. Já na něj upřu svůj smutný pohled. Lehce mi zacukají koutky. Vytrhnu se mu a odběhnu neznámo kam.
Doběhnu na nějakou louku. Na ní se něco hrozně rychle staví, asi pevnost. Najednou na mě nějaký stavitel upře zrak. Ale není to stavitel ale stavitelka. Zatočí se mi hlava a spadnu na zem.
Objevím se v naprosto bílé místnosti. Přede mnou stojí žena s blonďatými vlasy a bílými šaty pod kolena. Kolem pasu se jí váže zlatý pásek se sovou. ,,Mami." oslovím jí. ,,Ano mé dítě, jsem to já." odpoví Athéna. ,,Mohu se zeptat, co tady dělám?" zeptám se. ,,Musím s tebou mluvit." řekne Bohyně. Začínám se bát. ,,Někdo, kdo je mi velmi blízký, povstane, sice nevím kdo to bude, ale ty ho musíš zastavit, jinak zničí všechno, co se Olympanů týče. Buď moudrá.." ,,A kreativní, využij schopnost co jsem ti dala." dokončí Athénu hnědovlasá žena s dlouhými červenými šaty a korunou se sovou. Obě Bohyně zmizí, ale z dálky slyším ještě hlas obou žen:
,,Věřím ti...."
Otevřu oči a posadím se na nějaké posteli. Kolem mě sedí Reyna, Mike a nějaký kluk s nazrzlými vlasy. Mike už otevírá pusu, aby něco řekl, ale Reyna kývne hlavou ke dveřím a Mike s tím klukem opustí místnost. Jen, co se zabouchnou dveře, zeptám se: ,,Kde to jsem?" ,,Na ošetřovně. Ale musíš mi říct, co se ti zdálo." řekne prétorka. Já se nadechnu a převyprávím celý svůj sen.
Další kapitola je tu. A příště válečné hry.
(vím že ,ty Kanaďane!' zní trochu zvláštně, ale musela jsem to tam dát)
Vaše Lamma🦙♥️
ČTEŠ
Polokrevná
Fanfiction⚠️Ještě před tím, než se pustíte do čtení vás chci upozornit, že příběh je starší, tudíž není zrovna nejkvalitnější, ale jelikož je to má prvotina nechci ji smazat. Díky za pochopení.⚠️ 🦉Tábor Polokrevných, nejkrásnější místo na světě. Zvlášť pro...
