Další den losera. Tak se dá popsat můj život ve škole. V sociálním žebříčku jsem těsně před partičkou šprtů ze třetího ročníku, kteří by už teď v pohodě zvládli vysokou školu.
Všechno to začalo tím, že jsme se s rodiči před rokem přistěhovali z Francie zpátky do LA. Vlastně jsem se v LA narodila, ale když mi bylo 5 let, přestěhovali jsme se do Marseille a tam jsem prožila celý život až do teď. Jenže táta dostal skvělou pracovní nabídku, která se prý už nikdy nebude opakovat, a tak jsem zpátky tady.
Z dětství tady v LA si pamatuji pouze na jednoho kamaráda, který bydlel v domě naproti našemu. Každé odpoledne jsme si hrávali v jejich zahradě na staré lípě, kde jsme si dokonce dali slib ‚přátelství do konce života'. Jenomže jsem se odstěhovala, a když jsem se vrátila, z něj se stala hvězda školy a narostl mu hodně velký nosánek a teď mě uráží před celou školou a vymýšlí si historky, které se ani nestaly. A všichni mu samozřejmě věří, protože vypadá jako největší neviňátko na světě. Řeč je o Luku Hemmingsovi. Fotbalové hvězdě a zpěvákovi ve školní kapele. Asi by to byl milý kluk, kdyby nechodil na tu školu, kam chodí. Jenomže bohužel tam chodí. Jak nám ten slib přátelství krásně vydržel.