"Michaele?!"zakřičím hned jak vkročím dál do domu. Cítím se tak neuvěřitelně trapně, že jsem musela žádat o pomoc Irwina. Skopnu ze sebe boty a tašku hodím někam na zem. Vtrhnu do chodby jako rozzuřený býk, divím se, že ze mě ještě nestoupá pára.
"Rosie, prosím klid, omlouvám se, vážně se omlouvám." Mikey vykročí z kuchyně a snaží se mě obejmout.
"Ne!" zakřičím a odstrčím jeho hrudník od mého. To si takhle lehko nevyžehlíš... "Nemáš ani ponětí, jak moc jsem na tebe naštvaná!" za každým slovem ho vztyčeným prstem píchám do hrudní kosti, čímž ho nutím couvat.
"Rose, omlouvám se, fakt jo. Prosím, sestřičko..." podaří se mu mě obejmout i přes veškeré mé snahy o opak. Zmítám se v jeho náruči a můj vztek se hromadí. Plnou silou znovu zatlačím do jeho hrudi až se mi konečně podaří ho od sebe dostat.
"Jsi pro mě mrtvý muž! Celý týden pro mě neexistuješ. A nemysli si, že to nevydržím!" zvýšeným hlasem mu řeknu poslední slova a pak už vybíhám schody do mého pokoje. Zabouchnu za sebou dveře a rozhlédnu se. Všechno tu je tak, jak jsem to před třemi dny ráno nechala. Sáhnu do kapsy pro mobil, a pak si uvědomím, že jsem dole nechala tašku se všemi věcmi. Včetně mobilu. Teď dolů rozhodně nejdu. Povzdechnu si a vezmu ze stolu velkou láhev s vodou. Vypiju ji skoro celou, položím ji zpět a sednu si na gauč. Hlava už se mi přestala motat úplně a cítím se celkově o dost lépe.
Výhoda zazobané rodiny je velká plazmová televize v každém pokoji. Zapnu televizi a hned po ní i Playstation. Vezmu do ruky ovladač a zapnu Fallout 4. Pamatuju si, jak jsme s Mikem dychtivě očekávali vydání téhle hry a dokonce do něj i odpočítávali dny.
Vždycky, když já a Mike hrajeme, absolutně nevnímáme čas, proto mě ani nepřekvapí, když už je venku tma. Oči se mi už klíží, takže vypnu televizi a vstanu z gauče. Už se chystám ke dveřím, když na ně někdo zaklepe. Ihned potom se otevřou a dovnitř vchází Calum. S mojí taškou.
"Ahoj." usměje se a tašku mi položí vedle dveří.
Pouze na něj pozvednu obočí a ruce si zkřížím na hrudi.
"Ale notak, přece to, že s nebavíš s Mikey neznamená, že se nemůžeš bavit se mnou, ne?" nasadí psí pohled. Jo, Hoode, tohle ti jde.
"Poslal tě, co?" dám ruce zpět k tělu a jdu k posteli, do které si pak lehnu. Calum jenom široce usměje a sedne si vedle mě. To jsem si mohla myslet, že když nemůže sám, vyšle zvěda.
"Jak se máš?" zeptá se a stále má na tváří ten přihlouplý úsměv.
"Dobře, jak ty?"
"Přímo skvěle!" nadšeně křikne a z místa, kde seděl si ke mě lehne. Skrčí si nohy a otočí se na bok ke mě.
"Okamžitě si sundej ty boty!" zařvu, když uvidím jeho špinavé tenisky na mé posteli. Otráveně zamručí a skopne si je z nohou na zem. Pak se natáhne pro deku a zachumlá se do ní. Zvedne ke mě oči a já zakroutím hlavou nad jeho dětinskostí.
"Jakto, že jsi se vlastně dostala domů tak brzo?" pokrčí obočí. Odvrátím od něj pohled a stočím ho ke stropu.
"Calume, já se bojím." řeknu s povzdechem.
"Čeho? A jak to souvisí s tím, jak ses dostala domů?" podiví se.
"Odvezl mě Irwin. Calume, já se bojím, protože jsem se do něj zamilovala." vybalím na něj a konečně k němu stočím pohled. Oči má vyvalené a jeho pusa tvoří velké O.
"Ale jak je to možné? Vy se znáte nějak víc?"stále nevychází ze svého překvapení.
"On... viděl, jak mi nejde literatura, nabídl mi doučování, protože ví, že se mnou nikdo nebaví. V nemocnici mě poprvé doučoval. Když pro mě Michael nepřijel, rozhodla jsem se jít pěšky, ale kousek za nemocnicí se mi dělalo špatně. Na materiálech od Ashtona jsem měla jeho číslo, neměla jsem jinou možnost, protože jinak bych byla v nemocnici znova. Hned pro mě přijel. Je na mě vždycky tak hodný, ikdyž ho obírám o volný čas. Cítila jsem se tak trapně, když jsem ho musela ke mě hnát, aby mě odvezl, ale on se zdál, jako by mu to vůbec nevadilo. Já opravdu nevím, co mám dělat, takhle jsem se ještě s nikým necítila, ale je to všechno tak špatně. Bože, je to můj učitel, na něco takového bych neměla ani pomyslet!" schovám si obličej do dlaní. Vůbec nevím, jestli má slova dávají nějaký smysl, prostě ze mě věty padají úplně samy a já nemám daleko od pláče.
"Oh Rosie." slyším hlas Caluma a potom cítím, jak si mě k sobě přivine. "Bude to dobré, nemůžeš ovlivnit, do koho jsi se zamilovala, to prostě nejde. A z toho, co slyším mu určitě nejsi lhostejná, neboj se, všechno bude v pořádku."
První slza steče po mé tváří a hned se vpije do Calova trička. Hned po ní už následuje salva dalších. Calum si mě k sobě přitiskne ještě víc, aby utišil mé vzlyky. Mačkám v pěsti jeho tričko a on mě hladí po zádech. Snažím se uklidnit, ale pokaždé, když své tělo donutím se neklepat, vlna vzlyků mě za chvíli znovu potopí. Nakonec vysílením usínám.
"Nechci jí probudit, ale zítra je středa, mám školu. Je skoro půlnoc, potřebuju domů." tlumeně slyším šeptání Caluma.
"Dobře, ale musíš s ní hýbat opatrně, hrozně lehce se probudí." odpovídá mu šeptem Michael.
Cítím, jak mě Calum jemně chytá v podpaží, aby mě zvedl ze své hrudi. Otevřu oči a několikrát zamrkám, abych si zvykla na jemné světlo, které vydává lampička na mém stole. Rozhlédnu se a vidím Caluma s vyděšeným výrazem, jak leží na mé posteli a vedle něj na zemi dřepí Mikey.
"Promiň mi to, nechtěl jsem tě vzbudit." řekne Calum.
"Ne, to je v pořádku." zakroutím unaveně hlavou a překulím se z něj na volné místo na mé obrovské posteli. S sebou stáhnu i přikrývku a Calum zkřiví obličej nad zimou v mém pokoji. Pak vstane, rozloučí se a nechá nás tu s Mikem sami.
"Calume?" křikne na něj Michael, když už může být asi tak na schodech.
"Ano?"
"Víš, že ti teď můžu rozbít hubu za to, že jsi spal s mojí sestrou?" řekne se smíchem. Lehce se uchechtnu.
"Ha ha ha, tady nám někdo zase perlí. Musím jít, mějte se tu. A zítra se stavím ve tři." křikne a pak už jenom slyším bouchnutí domovních dveří. Od mých dveří stočím pohled k Mikovi. Kouká na mě a je na něm vidět strach z toho, abych ho nevyhodila.
"Vážně se omlouvám Rose." řekne po chvíli ticha. Kývnu na něj a usměju se. V jeho očích se rozzáří jiskřičky.
"Ale-" zvednu na něj prst a nasadím výhružný pohled. "už to nikdy neuděláš."
"Slibuju." úsměv se mu rozšíří. Zvedne se ze dřepu a lehne si za mnou do postele. Omotá mi roce kolem zad a nechá mě ležet v jeho náruči. Zavrtám se mu hlavou do hrudníku a ruce mu položím na ramena.
"Stejně jsem věděl, že to nevydržíš ani jeden den."
...
Po delší době, ale zas ne tak moc dlouhé tady je nový díl. Příběh má 2K reads, což je neuvěřitelné a já vám hrozně moc děkuju! S každým read i votem můj příběh posunujete dál, za což jsem vám opravdu vděčná! Přeju vám krásný zbytek neděle (nebo jakýkoliv den, kdy tento příběh budete číst).
(As always) Have a nice day!
