Právě vkládám do plážové tašky dvě poslední a snad i nejdůležitější věci: telefon a sluchátka. S velkou námahou zavírám tašku a vyrážím ke schodům, kde už postává Mikey.
Rodiče se rozhodli, že si uděláme rodinný výlet na tři dny a proto jedeme na pláž, vcelku daleko od LA, kde jsme si pronajali plážový domek. Nevím, jestli se tam těším nebo ne, upřímně, radši bych seděla ve škole, konkrétně v učebně literatury a nepozorovaně obdivovala Irwina. Ano, ten náš výlet je místo školy.
Sbíhám ze schodů a vrhám se do náručí Mikeyho. Nevím ani proč.
"Copak, Rosie?" cítím, jak se Mikey směje.
"Nic, nemůžu obejmout svého milovaného brášku?" kouknu se na něj, ruce pořád omotané kolem něj.
Na to už nestíhá odpovídat, jelikož přichází táta a v obou rukách drží dva cestovní kufry. Mikey mě okamžitě pustí a jeden kufr vezme. Pak to společně s otcem dají do kufru auta a já usednu na zadní sedadla. Máma přichází hned po tom, co se všichni usadí a v ruce má jen větší kabelku. Když jsme všichni připoutaní, táta nastartuje a my vyjíždíme.
Po chvilce jízdy si rozepnu pás a lehám si s hlavou do Mikeyho klína. On mě okamžitě začne hladit po vlasech a já se sluchátky v uších usínám.
Probudí mě až Mikey, který mi vyndává sluchátka z uší a jemně se mnou třese, abych se probudila. Zvedám se do sedu a prohrábnu si vlasy. Mobil se sluchátky vrátím do tašky a vystoupím z auta. Ihned mě ovane nádherná vůně moře a slyším, jak vlny narážejí na pobřeží a na pláži znovu namáčí už tak dost mokrý písek. Slunce přímo pálí a já se rozhlížím po obrovské hladině oceánu, nad kterou se sklání nebe bez jediného mráčku. Na chvilku zavřu oči a vnímám čistý vzduch s nádechem soli. Je to tu přímo kouzelné.
Hodím si tašku přes rameno a vyrážím za tátou do plážového domu, ve kterém teď strávím tři dny. Když vejdu dovnitř, ocitnu se ve klimatizované hale, ze které vedou dveře do několika místností a na pravé straně schodiště. Za chvíli přichází i Mikey s mámou.
"Vaše pokoje jsou nahoře, rozdělte si je jak chcete." usměje se na nás máma.
Ihned se s Mikeym rozběhneme směrem nahoru. Na schodem se málem zabijeme, když se mě Mikey snaží předběhnout. Nakonec oba schody vybíháme stejně rychle a před námi se objevují dvoje dveře. Mikey rychle vběhne do levým a já se vydám do pravých.
Vstoupím do luxusně vybaveného pokoje, který má dvě stěny naproti sobě nabarvené na černo, strop a zbytek stěn jsou bílé. Celý pokoj je také sladěn do těchto barev. U černé stěny se nachází obrovská bíla postel s černými nebesy. I když se pokoj skládá jenom ze dvou barev, stejně působí příjemně.
Ikdyž je pokoj krásný, vím že Mikeymu by vyhovoval víc. Vyjdu na chodbu u schodiště, kde se přímo mezi dveřmi srazím s Mikeym.
"Výměna?" řekne se smíchem Mike.
"Jo." začneme se oba smát a jdeme každý do opačných dveří.
Když vejdu, málem mi vypadnout oči z důlků. Pokoj vypadá jako by přesně odpovídal všem mým snům a představám. Je vymalovaný v levandulové barvě, strop je bílý. U stěny se nachází velká bíla postel s nebesy s hromadou fialových polštářků různé velikosti i odstínu. V dalším rohu se nachází černé křeslo a u něj velká knihovna. Dále několik skříní a černý pracovní stůl. Co mě ale upoutá nejvíc jsou francouzské dveře vedoucí na balkón. Projdu dveřmi a ovane mě čerství vzduch a uslyším šumění vln. Rozhlédnu se po pláži a prohlížím si moře. Najednou mě zasáhne obrovská vlna touhy. Ani nevím proč. Jen tak stojím na balkóně a přemýšlím, jaké by to bylo jen tak plout po moři a nevědět kam. Ta absolutní svoboda, kdybych s někým mně blízkým jen tak plula na vlnách moře. Vím, že bych byla šťastná, možná ne napořád, ale byla bych svobodná, a to je něco, co si v budoucnosti přeji být. Šťastná a svobodná.
Vybíhám z balkónu a běžím ke své tašce odkud vytáhnu plavky a rychle se převléknu. Z plážové tašky vyházím co nepotřebuju a vyrážím na pláž. Hodím tašku na písek a zabořím do něj chodidla. Sice je horký, ale ten pocit, jak se dře o mojí kůži okouzlující. Udělám pár kroků a už cítím, jak se malé vlnky dotýkají mých chodidel. Pomalu jdu dál až po kolena, kde se zastavím, protože si musím zvyknout na studenou vodu. Najednou ucítím, jak se kolem mě obmotají dvě ruce, dotyčný si mě přehodí přes rameno a utíká se mnou dál do vody.
"CLIFFORDE, OKAMŽITĚ MĚ PUSŤ." křičím na Michaela a mlátím ho do zad.
"Jak si přeješ, sestřičko!" zastaví se, shodí si mě z ramen a hodí mě co nejdál do vody. Když už provokuje, co si z něj neudělat srandu. Těsně před tím, než mě odhodí se pořádně nadechnu a po dopadu do vody zůstávám pod hladinou. Jen ať si chlapeček užije.
Michaelovi se prvně nezdá nic divného, jeho nohy stojí pořád na stejném místě. Pak uvidím, jak se z místa, kde stojí víří voda, jak máchá rukama a snaží se mě pod vodou nahmatat. Slyším tlumené výkřiky mého jména. Už vidím celé Michaelovo tělo pod vodou a radši se vynořuji.
Hned jak se nadechnu propuknu ve smích, chvíli po mně se vynoří i Michael.
"ROSEMARY JANE CLIFFORD, MÁŠ VŮBEC PONĚTÍ, JAK JSEM SE O TEBE BÁL?"křičí a u toho plave ke mně, aby mě objal. Jsme opravdu divná rodina.
"Tohle už mi prosím nedělej." šeptne mi do vlasů.
"Nevím, kdo si začal..." připomenu mu, že to byl on, kdo mě hodil do vody.
"Stejně bys do té vody šla, já ti to jenom ulehčil." odtáhne se a hrdě se usměje.
"Děkuju pěkně." ironicky se na něj usměju a plavu ke břehu.
Celý zbytek odpoledne strávím na pláži s Mikeym, pak jdeme domů na večeři, kde celou dobu všichni sedíme v tichosti. Je to vážně trapné. Po večeři se ještě jdeme s Mikem vykoupat do moře.
"Vidíš ty hvězdy?" řekne Mikey, když už jsme oba po pas ve vodě. Vzhlédnu k obloze a naskytne se mi neuvěřitelně krásný pohled na jasné noční nebe plné hvězd.
Chvíli se kochám pohledem a poté Mikeovi odpovím, "Je to nádhera." Ucítím, jak se kolem mého pasu obmotají jeho paže. "Mám tě rád, Rosie." zašeptá s pohledem stále upřeným na nebe.
"Já tebe taky, Mikey." otočím se a pevně ho obejmu. Jsem neuvěřitelně ráda, že můj bratr je někdo jako Mikey.
...
Omlouvám se, že přidávám tak málo, nevím jak to odůvodnit a nechci se vymlouvat, takže se prostě omlouvám. :) Jsem ráda, že to někdo vůbec čte :DD. Moc vám děkuji za každý vote nebo komentář.
Love ya
