Rozklepané ruce mi nijak neulehčují odemykání vchodových dveří, ale jsem šťastná, když klíč konečně zajede do dírky. Lukova přítomnost mě tak rozhodila, že ještě pořád zrychleně dýchám. Jestli viděl v tom autě Ashtona, všechno, co mezi námi právě začalo, může zase hezky rychle skončit.
Konečně za sebou přibouchnu dveře a zhluboka si oddechnu. Přísahám, že v puse mám jak na Sahaře. Než ale vůbec stihnu dojít do kuchyně se napít, narazím na Michaela.
"Ne, padej nahoru! Můžou tu být každou chvíli. Převleč se, dej si šátek kolem krku a lehni si do postele. Až přijedou, přinesu ti tam čaj," mluví a u toho mě tlačí ke schodům.
"Prosím, minutku, mám hroznou žízeň," snažím se mu vzpírat, ale i přes jeho nic-nedělání má pořád větší sílu než já.
"Napij se v koupelně. Šup!"
"Ale vždyť sám víš, jak je voda v koupelně hnusná," z posledních sil se snažím, ale nakonec mu podléhám. "Fajn, už jdu." Otočím se a vyběhnu do schodů. Když konečně otevři dveře pokoje, udeří do mě nehorázné vedro linoucí se z místnosti. On mi vypnul klimatizaci. Už na něj chci vyběhnout, ale zastaví mě zvuk vrzající brány. Ještě, že jí pořád nikdo nenamazal. Pak bych neměla ani ponětí, že se otevírá pro moje přijíždějící rodiče.
Ani včera odpoledne jsem nebyla svlečená tak rychle, jako teď. Ovšem hledání zatraceného šátku mi zabere až příliš mnoho času. Nakonec to vzdám a skočím do postele. V tom momentu uslyším kroky po schodech. Zahrabu se do peřiny co nejvíce můžu a díky vypnuté klimatizaci jsem natolik rudá, že vážně vypadám, jako bych měla teplotu. Ještě před tím, než se otevřou dveře nahodím neskonale zubožený výraz.
"Rose," ozve se hlas mámy. Otevře dveře od pokoje a její lítostivý pohled nad mým vzhledem mě zahřeje u srdce. Beru to jako ocenění mých hereckých schopností.
"Co ti je?"
"Nic moc, je mi jenom špatně, do zítřka to přestane." pousměju se, ale pořád si držím mdlý výraz.
"Dobře, ale kdybys chtěla ještě zítra zůstat doma, omluvím ti to. Michael ti za chvíli přinese čaj," pousměje se a odejde z pokoje. Jelikož je mi jasné, že do mého pokoje už ani jeden z rodičů nezavítá, za několik vteřin vstanu a zajdu do své koupelny se konečně napít. Ledovou vodou si poté i opláchnu obličej a zadívám se na sebe do obrovského zrcadla nad umyvadlem. Hned za mnou je další stejně velké zrcadlo.
Vždycky mě zajímalo proč mají rodiče nutkavou potřebu ukazovat to, jak moc mají peněz. Místo aby je investovali inteligentně, cpou je do domu, aby vypadal jak zámek, do aut, aby jich měli co nejvíc a v co nejlepším stavu. Rvou do toho neuvěřitelné peníze. Dvě zrcadla za sebou. Na co sakra?
Zakroutím hlavou a přejdu do pokoje. Cestou si konečně zapnu klimatizaci a vezmu ze stolku mobil.
Překvapí mě smutný pocit, když mobil neoznamuje zmeškaný hovor ani esemesku. Nevzpomněl si na mě, že ani nenapíše? Položím se zpátky do postele a na chvíli si zavřu oči.
Zanedlouho dovnitř pokoje vstoupí Michael s hrnkem, ze kterého se kouří. Svraštím čelo. Prosím, ať mě to nenutí pít... Hned za ním do místnosti vstoupí Calum s přitroublím úsměvem na tváři.
"Calume! Ahoj," nadšeně se zvednu do sedu, ale jeho ruka mě zarazí.
"Přece musíš ležet, když jsi nemocná," prohlásí chytře. Pak ale přijde a obejme mě.
"Ráda tě vidím," přitisknu si ho k sobě.
"Já tebe taky, tak co včerejšek?" Podívá se s potutelným úsměvem, Michael za ním nasadí zvědavý výraz a oba si sednou na postel.
"No... doučoval mě, jako vždycky," sklopím pohled na svoje prsty.
"A u toho to zůstalo?" zeptá se Michael s pozvednutým obočím.
"No, ne tak úplně," pousměju se nad vzpomínkou na včerejšek.
"Dali jste si pusu?" vyjekne radostně Calum.
"Prosím tě, na tohle je ještě moc brzo, ne? První pusa bývá na prvním rande," podívá se Michael vychytrale na Caluma, pak se ale zarazí a oči obrátí ke mně, "že mám pravdu?" zeptá se podezřívavě.
"Úplně nemáš..." bloudím očima všude po místnosti, abych se vyhnula očnímu kontaktu.
"Nespali jste spolu, že ne?"Michael se začne zvedat z postele. Konečně se podívám na něj a kývnu.
Michael nevěřícně vydechne a ruku si zaboří do vlasů. "Ne, prosím, neříkej mi, že jsi tak hloupá."
Svraštím čelo, nechápu, co ho na tom tak rozčílilo.
"A co jsi čekal, když jsem u něj strávila noc?"
"Třeba, že než s někým poprvé budeš spát, třeba, že toho člověka alespoň trochu poznáš. A ne, že se s někým vyspíš hned při první příležitosti! Bože, co to s tebou je? Alespoň mi prosím řekni, že jsi byla opilá, nebo sjetá, že jsi to neudělala při plném vědomí. Počkat, jasně, že nebyla! Úplně při smyslech máš sex s chlapem, kterého skoro neznáš, ještě k tomu učitelem!"
"Neříkal jsi snad, že ti to nevadí? Že pokud bude ochotný pro vztah se mnou obětovat svojí kariéru, tak do toho mám jít? Co to do tebe sakra vjelo?" Už na něj taky křičím a zvedám se do sedu.
"Jo, ale sakra, to jsem si nemyslel, že jsi tak-"
"Dost!" zakřičí Calum a zvedne se z postele. Teď už tu naštvaně funíme všichni tři. "Přestaňte se hádat! Rose, musíš uznat, že to bylo docela nerozumné, a ty Michaele, přestaň se takhle chovat ke svojí jediné sestře!"
Oba se na sebe s Michaelem díváme a ani jeden z nás nic neříká. Nechápu, jak mi mohl něco takového říct. Ještě nikdy se ke mně takhle nechoval, nikdy jsme se takhle nepohádali.
Po chvíli ticha Michael zakroutí hlavou a odejde z místnosti.
"Co to sakra bylo?" Otočím se na Caluma.
"Já nevím, takového ho neznám, nerozumím tomu stejně jako ty," šeptal nechápavě. "půjdu za ním, jo?" Otočí se na mě. Pouze mu kývnu a lehnu si zpátky.
Cítím, jak se mi po tváři kutálí první slza. Vůbec nerozumím tomu, co ho naštvalo. Vždyť jsem šťastná a to je to, co chtěl. Zakroutím hlavou, a pak zabořím jí do polštáře, aby pohltil moje vzlyky.
A pak si uvědomím, že Michael vlastně říká pravdu. Přišla jsem o panenství s mužem, kterého sotva znám. Nemůžu říct, že toho lituju, ale nebylo to rozumné, v tom mají pravdu. Nevím o Ashtonovi nic, nic osobního, neznám ho ani dva měsíce.
Vyspala jsem se se svým učitelem, k tomu prakticky cizím mužem.
A to mě rozbrečí ještě víc.
...
Ehm... po půl roce... Pardon :D...
Děkuji moc za ohlasy u minulého dílu a zároveň se omlouvám za tak dlouhé čekání. Snad se Vám díl líbí.
Have a nice day!
