"Rose, myslím, že bys měla vstávat," slyším tichý hlas Michaela.
"Proč?" Zase mě někdo budí. Proč mám sakra pocit, že je to baví?
"Protože musím do školy a je tady ta hospodyně, nechci jí tady nechávat bez dohledu, chápeš mě, ne?" ušklíbne se. Během chvíle jsou moje oči rozevřené dokořán a z lehu už čile sedím.
"Ona už je tady? Nějak brzo, ne?"
"Jo, pospíšili si, a samozřejmě nebrali ohled na to, že nám se to nelíbí."
"Mikey, jako bys to nečekal." Chápavě přikývne.
"Tak šup, za dvacet minut mám být na přednášce," zvedne se, políbí mě na čelo jde ke dveřím.
"Počkej, proč máš přednášku v neděli?"
"O víkendech jsou dobrovolné, ale když tam přijdeš, může ti to pomoct u zkoušky, jakože profesoři vidí, že jevíš zájem nebo tak něco, nevím. Jeden spolužák se díky tomu zachránil, tak jsem si říkal proč to nezkusit..." pokrčí rameny a vyjde z pokoje.
Kývnu, hluboce vydechnu a zvednu se z postele. Obléknu si lehké šaty a jdu se dolů podívat na ten dáreček.
Už na schodek mě omámí vůně vaflí. Pokrčím obočí a vydám se do kuchyně.
Stará paní kolem 60 stojí u plotny a míchá něco na pánvi.
"Dobrý den," pronesu nesměle.
"Oh," trhne sebou a otočí se, "Dobrý den. Promiňte, vaše maminka mi řekla, že budete vstávat až tak za půl hodiny, jmenuji se Grace," mile se usměje a podá mi ruku.
"Já jsem Rosemary." potřesu její rukou. Blonďaté vlasy má svázané v úhledném drdolu a její bílá zástěra se vyjímá na starorůžových šatech. Vypadá mile a zároveň elegantně.
"Můžete se posadit, na stole už je udělaný čaj a káva, za 5 minut vám přinesu snídani. Opravdu se omlouvám, nečekala jsem vás tak brzy."
"V pořádku," usměju se a jdu do jídelny, kde je u mého obvyklého místa nachystaný příbor a dva šálky. Uprostřed stolu jsou dvě velké konvice, jedna s kávou, druhá s čajem, okolo nich je talířek s čerstvě rozkrojeným citrónem, malý džbánek s mlékem a cukřenka. Vykulím oči a posadím se ke stolu. Tak třeba ta hospodyně nebyl až tak špatný nápad...
Vezmu konvici z čajem a naleju si trošku do šálku. Najednou do místnosti vtrhne Mikey s taškou na rameni.
"Jdu, dávej na ní pozor."
"Myslím, že ani nemusím, vypadá mile," pousměji se, ale ten úsměv mi rychle spadne, když vidím, jak se jeho ruka natahuje k mému šálku, který má na jeden lok v sobě. Pak mě už dnes podruhé políbí na čelo a jde k autu.
Povzdechnu si a znovu si do šálku naliju čaj.
"Slečno, vaše snídaně," otočím se a uvidím Grace s talířem v ruce, který za chvíli pokládá přede mě.
"Děkuji," usměju se, kývne a vrátí se zpět do kuchyně. Až teď si uvědomím, že mi vlastně odpadá uklízení, když tady máme Grace.
Přes celou jídelnu se rozvoní dvě vafle se šlehačkou polité horkým ovocem. Pousměju se a pustím se do jídla.
Do kabelky hodím mobil a spodní lem košile si posunu kousek dolů. Poslední pohled do zrcadla a prohrábnutí vlasů.
