„Rosie, jestli chceš stihnout školu, měla bys vstát!" probudil mě hlas mého brášky. Cože? Ihned jsem otevřela oči a podívala se na digitální budík na stolku. 7:30?!! Okamžitě jsem vyletěla z postele a za minutu byla ve sprše. Poté jsem se oblékla, nalíčila a sbalila věci do školy.
„Mikey, že mě vezmeš?" nasadila jsem psí oči na mého brášku, který seděl u stolu a jedl svou snídani.
„Rosie..." nasadil ne moc radostný pohled.
„Prosím..."
„Ať už jsi u auta, nebo si to rozmyslím." povolil nakonec.
„Děkuju!" vlípla jsem mu pusu na tvář, popadla jsem banán na stole a běžela k jeho BMW na zahradě. Nasedla jsem na sedadlo spolujezdce a za chvíli jsem už viděla jeho modrou hlavu vycházet ze dveří. I když vypadá jako obrovský punk rocker, uvnitř je to hrozně něžný a hodný kluk, což víme asi jenom já a jeho nejlepší přítel Calum.
Mikey otevřel dveře a nasedl za volant. Jakmile nastartoval, pustil rádio, odkud se začali linout zvuky naší oblíbené kapely Nickelback. Celou cestu až do školy jsme si zpívali, což bylo něco, co mi vždy dokázalo zvednout náladu na maximum.
S úsměvem jsem před školou vystoupila, popřála Mikeymu hezký den a ještě mu u brány zamávala. Úsměv mi ale rychle spadl, když jsem zahlédla Hemmingse, jak se na mě s povýšeným úsměvem dívá. Tu držku by potřeboval slušně zmalovat.
„Hej, Cliffordová! Horší hadry jsi v popelnici nenašla?" zakřičel na celou školu a on i jeho kumpáni se začali smát. Jenom jsem po něm střelila pohledem a šla dál. Ze své skříňky jsem si vytáhla učení a vydala se na první hodinu.
Zanedlouho jsem už seděla na svém místě u okna a čekala na příchod učitelky. Právě máme literaturu, s čím mám docela problém, jelikož literatura ve Francii se skládá z toho, že celý školní rok probíráte podrobně jednu knihu a všechny knihy, které jsme probrali (a moc jich nebylo) byla známá francouzská literatura, takže o světové tvorbě nemám ani šajnu.
V tom se ozval zvonek a do třídy vletěla naše učitelka. Všichni jsme se s otráveným výrazem postavili a čekali, až nám ta čarodějnice dovolí sednout. Měla na sobě zelenou sukni pod kolena, starorůžový svetr a mastné vlasy měla sepnuté v uhlazeném drdolu, což dohromady vypadalo katastrofálně.
„Třído, mám pro vás novinu." prosím, jenom ne další přerovnávání knihovny. „Stalo se, že jsem otěhotněla a kvůli zdravotním potížím musím odejít na mateřskou dříve. A proto mě bude suplovat jeden mladík, který právě vystudoval." řekla se šklebem, který ani z dálky nepřipomínal úsměv. Kdo s tou rašplí proboha mohl spát?!
„Doufám, že na něj budete hodní, jelikož není o moc starší než vy. Do konce týdne vás ještě budu učit já a poté nastoupí na mé místo on. No, to asi bude pro začátek vše, nyní se vrhneme na válečnou literaturu 20. století." v tu chvíli jsem vypnula a zahleděla se z okna na houpající se větve stromů.
Po dalších pěti únavných hodinách jsem se vracela pěšky domů se sluchátky v uších. Pořád mi v hlavě běhala dnešní literatura. To ho musela přivázat, aby s ním spala? Nebo zdrogovat? Ať už to ale bylo jakkoliv, moc mu děkuju. Alespoň od ní budu mít pokoj. A jestli místo ní přijde kluk, ještě k tomu jenom o trochu starší, tak mu snad poděkuju osobně. Jenom doufám, že nebude ošklivý, nebo šprt, nebo gay. Nemám nic proti gayům, vlastně mi i připadají roztomilí, ale když někam přijde fakt sexy chlap, a potom zjistíte, že je to gay, tak to dost naštve.
Po chvíli už jsem otevírala domovní dveře a zouvala si boty. Šla jsem dál halou až do kuchyně spojenou s obývacím pokojem. Po místnosti příjemně voněla pizza, Kterou měl Mikey položenou na stole u gauče, kde hrál na X-boxu GTA.
„Ahoj Mikey. Doufám, že jsi mi kousek nechal." posadila jsem se vedle něj.
„Ten zbytek si klidně můžeš vzít." řekl s očima stále přilepenýma na televizi. Chvíli jsme tam mlčky seděli, Michael zabraný do hry, zatímco já šťastně pojídala pizzu. V tomhle jsme byli s Mikeym úplně stejní. Oba bychom nejraději celý den strávili na pohovce s krabicí pizzy v ruce a hraní na X-boxu.
„Bylo něco nového ve škole?" prolomil ticho Mikey.
„Kessemblerová je těhotná." řekla jsem. Mikey stopnul hru a s vytřeštěnýma očima se na mě podíval.
„To si děláš prdel!" zíral na mě s otevřenou pusou a já propukla v smích. Po chvilce zírání Mikey nahodil hodně znechucený výraz, což mě rozesmálo ještě víc. Pak už jsme se oba svíjely v křečích ze záchvatu smíchu.
„Půjdu vyvenčit Minie." řekla jsem se stálým smíchem a vstala z gauče. Minie je naše malá fenečka zlatého retrívra. Koupili jsme si jí, když jsme se přistěhovali zpět. Před tím byla v útulku, protože jí někdo nechal na ulici společně s jejími sourozenci. Naštěstí je včas našli a podařilo se je zachránit.
S Minie jsme si padly hned do oka. Při cestě domu se se mnou pořád mazlila a olizovala mě. V předsíni jsem vzala obojek a vodítko, obula si boty a vyšla na zahradu. Hned jak jsem zavolala její jméno, už za mnou letěla a začala radostně skákat, když v mé ruce spatřila vodítko. Usmála jsem se na ní a navlékla jí obojek.
Když jsem s Minie vyházela za branku, v domě naproti jsem spatřila Hemmingse, jak se na mě dívá. Když jsem mu pohled oplatila, chvíli mě pozoroval a potom sklopil oči. Odvrátila jsem od něj pohled a šla s Minie do parku.
...
Guys, tohle je moje první story, tak bych byla ráda, kdybyste mi napsali do komentářů, co bych měla vylepšit a tak. Byla bych za to moc ráda :)) Love ya <3
