Netušila jsem, k jakému úkolu jsem byla stvořena.
Ale jedné věci jsem rozhodně dobře rozuměla.
Nic není tak jak se zdá.
Slova, která nám vkládali do hlav, nebyla pravdivá. Byla stejně lákavá jako první cigareta.
Lehké uvěřit, že existuje život jind...
„Kam běžíš? Stůj. Jsi moc rychlá," volala za mnou Tuk, ale já se nezastavovala. Trocha samoty by mi jistě maličko ulechčila. V mém nitru byla prázdnota hluboká jako vzdálenost mezi touhle horou a pevnou půdou.
Jak jsem se jen mohla dostat dolů, aniž bych nepřepadla?
Tohle byl trest za mé hříchy, za mnou neochotu. Nikdy jsem moc nespulaprocovala.
„Počkej." Hnala se za mnou dál a nezajímalo ji, že její společnost není vítaná.
Z mých úst nevyšlo ani jedno jediné slovo. Vypustila bych z nich něco ošklivého, co by se mi nelíbilo. To, že jsem se uvnitř cítila rozervaná, neznamenalo, že to musí schytat někdo jiný.
„Čekej! Táta říkal, že ti to tu Nateyam má ukázat, ale já budu lepší. Pojď se mnou."
Tuk mi neustále šlapala na paty. Už jsem něco chtěla říct. Stačilo mi si jen hodit kamenem nebo tou ubohou botou, která mi odebírala svobodu.
Celá rozzohněná zklamáním a frustrací jsem ještě za chůze odvázala tkaničky, svlékla boty z nohou a mrštila jimi přes sráz. Nestačilo mi to.
První kamen, který se mi dostal do ruky skončil jako předešlá obuv. Nevím, jak dlouho jsem tam házela šutry jako šílená, ale vím jistě, že mě Tuk nežádala o mojí pozornost.
Zbavená pocitů jsem seděla na studené zemi a otírala si slzy do dlaní.
„Už jsi se vyvztekala?" ozval se za mnou hlas přivádějící světlo do mých chmutných myšlenek.
Škaredě jsem se na něj zahleděla.
„Co se stane, když řeknu, že ne?" Povytáhla jsem na něj své obočí. Bylo by tak divné ho nemít, ale i přes to Nateyam překypoval krásou. Potřeboval by větší vadu, abych na něj přestala myslet, tak usilovně. Dokud se mi líbil jen na vnější podobě, vše mohlo dopadnout vcelku dobře.
„Ukážu ti něco lepšího."
A jak řekl, tak taky udělal.
𖠃𖠃𖠃
„Ahh." Pohled dolů mi dokázal udělat uzel v břiše. Můj žaludek se přetočil a zase vrátil zpět. O pohodlí se dalo vážně mluvit.
Prý, že mi ukáže, jak se cítit líp. Místo toho mi vítr čechral vlasy a vkrádala se do mě tak velká panika, že jsem dokázala jen zrychleně dýchat.
„Chci zpět." Nateyam se zasmál, otočil se na mne a připevnil mi ruce pevněji k jeho tělu. K jeho nahé pokožce.
Život mezi lidmi mě naučil jedné věci, ke studu. Proto jsem se tak bála dotýkat jeho holé kůže.
Jestli jsem si měla zvykat, tohle byla jedna z věcí, která vyžadovala notnou dávku sebe přemlouvání. Nedokázala jsem si připustit, že bych změnila šatník a začala nosit něco tak sporého.
„Chce vidět Ikrany, ale létat na nich se bojí," zamumlal a pohladil to majestátní zvíře po krku.
Být na zemi, dokázala bych krásu zvířete plně docenit, ale právě teď jsem byla zaměstnána mým žaludkem.
Neteyam se předklonil a zvíře udělalo to samé. Nabralo rychlost křídly a sneslo se k nejbližší vznášející se hoře.
Dokázala jsem si představit, jak kouzelné by bylo žít na jednom z těchto ostrůvků. Ležela bych na zelené trávě, dokud by ze mě slunce nevysušilo všechny tekutiny a dokud bych šílenstvím nespáchala něco, za co bych se později už nemohla ani stydět.
„Dobrý?" Seskočila jsem ze zvířete, otřela si ruce do kalhot a nakonec elegantně odfoukla pramínky vlasů z tváře.
„Dobrý? Tohle bylo příšerný." Vytřeštěnýma očima jsem se dívala na Nateyamova záda a v duchu se připravovala na další let. Tohle bude ještě legrace.
„Jsi první koho znám, kdo nerad litá na Ikranech." Smál se dál. Rotrhl tsaheylu a postavil se vedle mě. Prohlížel si oblohu a v jeho tváři se zračil klid a uvolněnost, že by mu i spící novorozeně mohlo závidět.
„Bylo tam moc očí," vydechl do ticha.
„Všichni si mě prohlíželi a hodnotili, jako bych vážně dokázala něco provést," svěřila jsem se mu.
„Po tomhle zážitku jsem ztratil všechny pochybnosti." Kdybych jen měla po ruce třeba židli, mic ráda bych jí našla nový účel. Při promyšlení všech pro a proti mi došlo, že je jen štěstí, že tu žádnou nevidím. Nakonec bych tu zůstala a splnilo by se vše, co jsem si vyvěštila.
„Já taky."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dobrou noc. Maličko jste mě prosili o další a já ráda plním přání.
Moc děkuji za vote (pak najednou mám pocit, jak jsem slavná) a komentáře. Neustále jen děkuji a vůbec se za to nestydím.
