Netušila jsem, k jakému úkolu jsem byla stvořena.
Ale jedné věci jsem rozhodně dobře rozuměla.
Nic není tak jak se zdá.
Slova, která nám vkládali do hlav, nebyla pravdivá. Byla stejně lákavá jako první cigareta.
Lehké uvěřit, že existuje život jind...
Od toho jednoho zásadního okamžiku, kdy mi Neteyam pomohl, ačkoliv sám netušil, jak hodně, jsem neopustila od své tradice chodit do laboratoře. Snažila jsem se zapadnout. Vážně!
Nevynechala jsem ani jeden trénink a snažila jsem se Titána nevytáčet víc, než byla únosná mez.
Zůstat samotná v tom podivuhodném lese nebylo jedno z mých velkých přání.
„Nelez tam, kam nemáš," otráveně jsem vydechla a jako malá nezbedná holka jsem sklopila hlavu.
Stejnak mě příště najde na stejném místě.
Jeho znalosti v tomhle ohledu, myslím vědy, byly pro něj obtížně naučítelné jako proč si já nedokážu zapamatovat, jak správně přeříkat tu usmrcující básničku.
„Nemůžu za to, že tvého táty deníček je tak zajímavej, že se nedá odolat. Je to prostě zvláštní," hájila jsem se.
Moc dobře jsem tušila, že se mi snaží dát jenom kázání, ale přitom uvnitř mi děkuje.
Byla to jedna z těch věcí, která byla zakázaná, ale tak neskutečně sladká.
Neteyam byl pouhopouhý vojáček, co poslouchal rozkazy a jeden z nich plnil, když se snažil se mnou neztratit trpělivost, ale taky to bylo zatraceně zvědavé děcko, které našlo zlatý grál.
Jeho táta vypadal na záznamech jako někdo úplně jiný. Někdo mladý, unavený a prázdný. Někdo, kdo házel trapné vtípky do éteru, aby skryl jeho strach a nadutost.
Muž, který na nás hleděl neměl rodinu... to, co ho dělalo šťastným. Ale za to, se netrápil všemi těmi nástrahami, co mu ležely před nohama.
„Nechápu, že takhle vypadal," vydechne a přijde blíž.
Zahledí se na obrazovku a zastaví obraz, aby se na svého otce mohl podívat v klidu. Očima kmitá po jeho tváři, jako kdyby se snažil najít podobnosti.
Popravdě, ačkoliv byl jeho otec v jiném těle, dokázala jsem spatřit podobnosti. Kontrast jeho kůže se znamínky byl jiný, ale přesto jsem dokázala najít místa, kde se nacházelo něco, co bylo podobné jako ty flíčky, co má dnes.
„Tvůj otec na tom byl vážně bídně. Tvá matka je hotová čarodějka."
Titán zapnul video. Jakeova tvář se zatnula a jeho lidská pleť dostala nachový nádech.
Musel myslet na něco podobného, jako jsem to měla já, když jsem myslela na Titána.
Podívala jsem se na Neteyama a užívala si, s jakým zanícením sleduje obraz.
„Viděl si ho takhle někdy?"
„Tohle je poprvé," vydechne.
„Táta se o tom moc nezmiňuje. A měl jsem za to, že ty záznamy smazal."
Jake se chtěl nejspíše odprostit od toho, co ho v myšlenkách drželo na Zemi. Chtěl udělat velkou čáru a nikdo mu to nemohl vyčítat.
Jen moje hlava potřebovala znát všechny odpovědi na nové otázky. Raději jsem si vzala tužku a papír a začala si vše zapisovat.
Snad i Norm postačí. Jake, nebo-li vládce náš- slunce naše jasné, působil stále jako někdo, koho nechcete naštvat tím, že mu budete čůrat na jeho území. A už vůbec se mu nebudete rypák v soukromých záležitostech, i když to mi nejspíše nedělalo moc velký problém.
„Víš, někdy se moje umění hodí," poškádlila jsem ho a zatahala za ocas.
Až moc rychle jsme přešli z dělání si naschválů na dotýkání se částí těla, kdykoli se chceme pošťuchnout.
A lhala bych vám, kdybych neřekla, že teplo jeho pokožky mě uchvacovalo víc, než cokoli jiného.
„Jo, jasně," zabručel.
Jasně, že se snažím. Pomyslela jsem si a přitom jsem si vyčlenila sekci vlasů, abych si spletla další zbytečně zdobený cop.
Byla to zdejší móda a já se přeci 'začleňovala'.
„Chtěl bych ho jednou takhle potkat. Vědět, jak moc odlišný si je."
„Vypadá to, že je na vozíčku. Něco se mu tady stalo?"
Stejně jako on jsem zkoumala Jakea a usmívala se. Bylo to lepší, než najít staré fotky rodičů ze stejného věku, jako jste právě vy.
„Jeho nohy byly nepoužitelné. Vlastně toho o něm moc nevím."
Které dítě ano? Rodiče si drží svá tajemství pevně schovaná za hromadou dřevěných bodavých klestí. Projít jimi muselo stát velkou námahu a někdy to úsilí ani nestalo za to.
Nešťastně se podíval na svého dárce pohlavní buňky.
„A teď si představ, že jsi člověk," řekla jsem s kapkou znechucení.
Neteyam se ostře nadechl a podíval se mi žhavýma očima do těch mých.
„Asi bych byl jako oni, pokud by můj táta nepotkal náš kmen, asi bych byl jako každý jiný zbabělý člověk."
𖠫𖠪 𖥷 𖥶 𖥸𖥶 𖥷 𖠪𖠫
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Čusky busky, jsem zde. Mám prázdniny, takže se snažím vše dospat, do toho brigáda atd. Jop, jsem lenoch, ale snažím se. Jinak napojení na film jsem radši dala za úkol mé hlavě, protože je nesnesitelná a mění moje plány. Děkujte jen jí.
