Netušila jsem, k jakému úkolu jsem byla stvořena.
Ale jedné věci jsem rozhodně dobře rozuměla.
Nic není tak jak se zdá.
Slova, která nám vkládali do hlav, nebyla pravdivá. Byla stejně lákavá jako první cigareta.
Lehké uvěřit, že existuje život jind...
Vyčkávála jsem jako vyděšené zvíře, co se bude dít dál. Nateyam zamrzl a oba jsme na sebe hleděli, jako kdybychom se potkali poprvé.
Tvrdit, že to bylo nepříjemné, by znamenalo, že bych lhala. O nepříjemnosti se nedalo mluvit, tedy pokud to Neteyam necítil jinak než já.
Některé věci prostě poznáte, už jen tak, jak se změní barvy a vůně.
Jak vše zároveň oživne a zamrzne. Jak svět začne naslouchat tvému srdci a spolu s ním notuje do stejné písně.
Jak i jen jedno mrknutí trvá déle jak hodinu. Moje nohy chtěli jít blíž, ale po včerejším dnu jsem se cítila tak těžká a ohavná, že ani očistná koupel by neodčinila tu zkázu.
Ochutnat něco zakázaného se mi teď zdálo velmi lákavé, ale zároveň jsem se obávala, že pokud počkám bude to sladší. Jako karamelový bonbón. Třeba to není tak nezdravé!
Jenže, co když je to jen v mé hlavě nebo, co když to bude tak hrozné, že už to nebudu chtít nikdy zažít.
City vnímám jako mojí největší podstatu, protože bez nich bych dokázala leda tak žít jako člověk.
Neteyam nejspíše nesdílel podobné city.
Přiblížil se, dělilo nás od sebe jen pár pikometrů. Naše plíce nasbíraly takové množství vzduchu, že jsme ho musely vyplýtvat naprosto všechen. Že na Pandoře už další není jsem zjistila, když jsem se tak zalkla, že mi hrdlo poposkočilo.
Otřesná mysl!
Ustoupila jsem zpět.
Stejně bych byla zklamaná a podstupovat něco tak intimního jsem nehodlala, dokud se nebudu cítit naprosto vhodná k polibku.
Aspoň v něčem jsem chtěla být si naprosto jistá, že to chci sama od sebe a nepopohánějí mě tužby, které jsou zrozené z nevybouřených hormonů.
A taky jsem nechtěla litovat toho, že první panenství, které dám světu z mnoha dalších, nedostane někdo, kdo je tak neskutečně protivný až je to nepřijatelné.
𖠃𖠃𖠃
„Ta látka v tobě se vyloučila sama. Do posledního atomu," pověděl mi nervózní a mírně nabručený Neteyam.
Určitě by si zasloužil lepší přezdívku. Třeba Titán, protože jen oni si o sobě můžou myslet naprosto cokoliv a ačkoliv je to velmi milé pojmenování, nechtěla jsem být ta zlá.
„Nejsem si tím tak jistá."
Vážně ne. To bych poznala. Moje kůže byla stále bledá, rána se moc nehojila a moje záda vytvářela hezky ohnutou trubku.
„Norm ti prozkoumal krev a vzal si trochu tkáně ze svaloviny. Nechtěl ti brát vzorky z kostí natož zubů, protože je to na něj až moc barbarské, takže to asi nikdy nebude úplně přesné. Ta věc z tebe odešla, jako kdyby to byly malé částečky, co se pohybují za magnetem."
Ten Titán se mi posmíval a tušila jsem proč. Z těch beden oblečení hyzdilo moje tělo to, co on vybral.
Křiklavě růžové tričko a kalhoty, které se mi lepily tak na kůži, že jsem každou chvíli očekávala nepříjemný zvuk značící to, že dávám na odiv víc, než bych si přála.
„Nevím. Prostě se necítím ve svém těle."
Zacukal mu koutek a jako by to věděl, opřel si hlavu o sloup tak, že jsem se mohla dívat na ten perfektní krk. Asi jsem se zbláznila do ohryzků, jinak si to nedokážu představit, co se se mnou zase děje.
„No no, ty nejsi ten, co má neustále problém s něčím, za co ani nemůže!"
Titán mi chladně pohlédl do očí a já vycítila, že tahle strunka je přeci jenom citlivější, než se na první pohled zdá.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahojte, jak je? Ano, stupidní otázka a já se pro teď loučím s nějakou aktivitou, protože budu every day chodit z domu v sedm a vracet se v devět večer úplně mimo, takže to bude prostě se mnou marné. Díky za čekání. Někdy prostě vše nejde podle plánů. Prostí týden se v mém životě neděje tolik zmatků, tak mi držte palečky.
Btw potřebuji si uháčkovat klobouček, který nosí Hailey Bieber!!!
