Netušila jsem, k jakému úkolu jsem byla stvořena.
Ale jedné věci jsem rozhodně dobře rozuměla.
Nic není tak jak se zdá.
Slova, která nám vkládali do hlav, nebyla pravdivá. Byla stejně lákavá jako první cigareta.
Lehké uvěřit, že existuje život jind...
„Sleduj je. Vidíš, jak se nahřívají?" šeptal Neteyam, když mě předstrčil před sebe, abych mohla lépe sledovat 'klidné' nespárované Ikrany.
Ještě nenastal ten čas. Tohle měl v rukách Neteyam, ale usoudil, že strávit nějaký čas na skále jejich pozorováním mi pomůže.
Možná tak mi to pomohlo s tím, abych se bála ještě víc.
Tihle mazlíci po sobě klapali zobáky a nechávali se strhnout do rvaček o lepší místo každou sekundou jejich odpočinku. Vydechovací otvory na krku se jim neustále hýbaly a já se každou vteřinou bála, aby jim tam něco nevletělo.
Určitě jednou, až nadejde čas na iknimaya, se se strachem vrhnu vstříc tomuto poutu a zvládnu ho tak dobře, že na sebe budu hrdá. Vím, že budu se snažit, co nejdále tenhle obřad odložit. Sliby chyby.
Vím, že jsem snaytu (posera).
„K čemu tenhle výlet je?" zamračila jsem se na něj a pochybovačně se podívala dolů ze srázu.
Téhle fobie se asi v životě nezbavím.
„Brzo už budeš létat s námi. Jsi velmi silná a chytrá, ale tvoje srdce je velký strašpytel. Bojíš se odpoutat od Pozemšťanských návyků, které by ti měli být cizí." zamumlal a přikrčil se.
Sledoval něco, na co jsem nemohla vidět. Stačilo se přiblížit a spatřila bych to také, jenže místo toho mi podjela noha pod drolícím se kamenem a samozřejmě ta druhá musela následovat tu první.
Nebýt Neteyama a jeho reflexů, už bych nechodila po Pandoře dál.
„Kam to jdeš?" zadýchaně se mě zeptal a přitom mě kolébal v jeho teplé náruči jako malé dítě.
Potřebovala jsem to. Nedokázala jsem přestat dýchat jako po běhu a ruce se mi klepaly jako po výboji elektřiny.
„To nic," utěšoval mě svým hlasem a pohladil mě alespoň pětkrát po zádech, než toho nechal.
„Jsi celá?" Odtáhl mě maličko od sebe, aby se mohl podívat do mé tváře. Naštěstí jsem byla v takovém šoku, že jsem ještě nezpracovala ten fakt, že bych mu měla začít děkovat.
„Jo, myslím, že jo."
„Ty ses pořádně lekla," zasmál se tichým a uklidňujícím smíchem.
„Díky." Konečně jsem zablekotala a pro své vlastní sobecké já jsem prodloužila tu dobu, kdy se jeho ruce obtáčely okolo mého těla jako dva hadi.
„ìì, nemáš zač."
𖠃𖠃𖠃
„Tak, co to provádíš?" zeptala se mě zničeho nic Kiri, když jsem pomáhala po dlouhé době s přípravou večeře pro ty, co jako většinou já, trávili čas spíš venku.
Jejich výlety však oproti těm mým nepostrádaly smysl. Lov zvířat, výcvik hlídky… lov lidí.
Prý to byla ta dráha, kterou bych se měla vydat. Tedy, stále si tu občas někdo myslel, že zběhnu na druhou stranu, ale pokazit den jsem si tím nehodlala. Kecalové se najdou vždycky.
„Namáčím cykas. Co provádíš ty?" odpověděla jsem jí a přitom namočila další semeno a když byly toxiny pryč, vyndávala jsem starší z nich oschnout, aby z nich někdo další namlel mouku.
„To jsem nemyslela," řekla úsečně a posadila se naproti, aby nebylo nápadné, že mě přišla vyslýchat.
„Dobře."
„Co máš zalubem s mým bratrem?" Obličejem se přiblížila k tomu mému a přitom se mi podívala až do duše. Její pohled byl divoký a pátravý. Jako kdyby hledala tu nekalost.
„Učí mě, jak zapadnout. Připravuje mě, abych se stala plnohodnotným členem."
„To nemám namysli. Vidím, jak se na něj koukáš. Je až děsivé, že si toho nevšiml," otrávěně zamumlala a podívala se ven ze stanu, kde bylo tolik ruchu.
„Aha," vydechla jsem jen a raději se věnovala své činnosti.
„Jenom chci říct, že to chápu, ale Neteyam je v tomhle slepý. A navíc z něj jednoho dne bude Olo'eyktan. Bude nás vést a potřebuje k sobě silnou ruku. Jsi si jistá, že máš na to s ním být?"
„Nemyslím si, že chce to co já."
„Popravdě, sama nevím, ale myslím, že máš šanci."
„Budu ti držet palce. Nic se tu neděje a ty a on jste to jediné, o čem se tu můžu s Mo'at hádat. Trávíte čas pořád venku a co tam děláte je pro všechny záhada," zahihňala se a odešla dřív, než by jí Tsahìk vyhmátla.
Nešlo se nesmát. Myslela jsem, že mě nejdříve zastraší, abych se od něj držela dál, ale ona chtěla jenom další vzrušení v téhle nudné ostrovní kleci.
Kdyby nebyl svět tak nebezpečný, jistě by i ona mohla chodit častěji ven a hledat pozdvižení někde jinde.
Jako kdyby mi to Eywa nechtěla ulehčit, Neteyam nejdříve nakoukl do stanu a když si mě všiml, usmál se a vešel dovnitř. Jo, tohle zvládnu.
𖠫𖠪 𖥷 𖥶 𖥸𖥶 𖥷 𖠪𖠫 Ten Ikran prostě úplně křičí Kuk.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V poslední době vydávám nějak často. Končí mi prázdniny, takže tiše pláču a pomalu se loučím s volným časem, protože teď nastane zase období učení. Šéfová mi taky oznámila, že mi dala o dvanáct směn navíc, takže vážně budu za chvíli v jednom kole. Držte mi palečky.
Pokud nebudu mít migrény, snad psát stíhat budu. Tahle měla být včera, ale jak říkám, moje hlava je prostě strašná příšera.
