Sapphire Palace

ŠATY PRO PRINCEZNU

Ráno jsem se probudila s šílenou bolestí hlavy. Nejspíš na mě začal dopadat všechen ten stres. Vylezla jsem z postele a potichu se vydala po schodech dolů. Došla jsem až do kuchyně a natočila jsem si sklenici vody. Zrovna jsem si dělala snídani, když jsem za sebou zaslechla kroky. Chtěla jsem se otočit, ale svalnatá ruka mě vrátila zpět a zezadu se na mě přitisklo tělo. Objal mě kolem pasu a hlavu si položil na mé rameno.

,, Co to kuchtíš?"

,, Myslela jsem, že jsme na sebe naštvaní, Nicholasi." 

,, To jsi možná tak ty." zašeptal mi do ucha a rty se přitom dotkl mého ušního lalůčku. Nesměle jsem se zachvěla a potom se otočila k němu.

,, Fajn, tak když jsem teď naštvaná jen já, za chvilku budeš i ty."

,, Jak to myslíš?" zeptal se trochu zmateně.

,, Včera jsem nemohla usnout, chtěla jsem jít do obýváku, ale měl jsi návštěvu." ,, Sedla jsem si na schody a poslouchala jsem vás." když jsem to dořekla Nicholas mě zkoumavě pozoroval se zvednutým obočím. Trvalo mu to docela dlouho, než odpověděl.

,, Takže mi chceš říct, že jsi celou dobu poslouchala náš rozhovor?" řekl, přitom na sobě ale nedal znát jedinou emoci. Sklopila jsem hlavu, ale on mi chytl dvěma prsty bradu a hlavu mi zvedl zpět. Hleděli jsme si do přímo z očí do očí. 

,, To tě nikdo nenaučil, že se cizí rozhovory neposlouchají?" nekřičel ne mě, jeho hlas byl naprosto klidný. To mě ale spíš více děsilo.

,, Nicholasi prosím..." 

,, O co prosíš?" nenechal mě větu dokončit.

,, Udělám cokoliv, když mi slíbíš, že Charlotte neublížíte." mezi námi panovalo ticho. 

,, Jak dlouho jsi poslouchala náš rozhovor?" ignoroval mojí prosbu. Začala jsem panikařit. Chtělo se mi začít brečet. Charlotte se nesmí nic stát. Jeho ruce mě obklíčily kolem linky, takže nebyla možnost, jak se z toho vymotat.

,, Když jste se bavili o nějakém Constantinovi, odešla jsem." řekla jsem potichu. Nicholas jen bez odpovědi přikývl a uvolnil mi místo, abych mohla projít kolem něho. Se slzami v očích jsem už byla na odchodu, když jsem ještě zaslechla jeho hlas. 

,, Karin?" otočila jsem se na něj a vyčkávala na to, co mi chce ještě sdělit.

,, Charlotte nikdo nezkřiví ani vlásek, to ti slibuju." V tu chvíli se mi srdce rozbušilo radostí. Nikdy jsem mu v ničem moc nevěřila, teď jsem si ale byla jistá, že v tomhle mi nelže. 

,, Děkuju ti." řekla jsem ještě, než jsem odešla z kuchyně.

...

Blížil se večer. Nicholas musel odpoledne zase někam odjet a já se cítila na pokraji života. Celý den jsem se nehnula z pohovky, nepřítomně jsem sledovala televizi a moje tělo fungovalo spíš jako připravený hrob pro mojí umírající duši. Neměla jsem radost ze života, nechtělo se mi nic dělat a už několik dní jsem neviděla můj mobil. Byla jsem úplně odtržená od mých blízkých a moje myšlenky se neustále strachovaly o jejich zdraví. 

Po další hodině zírání do stropu se konečně ozvaly dveře výtahu. Neotočila jsem se jeho směrem, i přestože jsem věděla, že to je on. Jeho drahá vůně se ihned začala táhnout místností. Pozdravil mě, já ale na pozdrav zpět už takovou sílu neměla. Jen jsem dál zírala do stropu.

,, Umírám na unudění, máš pro mě nějaké poslední slova?" řekla jsem dále hledíc do stropu. Směrem ke mně se ozvaly kroky. V jednu chvíli jsem ještě zírala do stropu a v druhou se kolem mě obmotaly Nicholasovy svalnaté ruce. Překvapeně jsem vyjekla, když mě zvedl do vzduchu a začal mě odnášet v náručí pryč. Chytla jsem se ho kolem krku a vyjukaně na něj hleděla. On mě beze slova nesl do schodů až do mého pokoje.

,, Co to děláš?" vyjekla jsem, když mě postavil v pokoji zpět na nohy. 

,, Připrav se, za chvilku tu bude Marika a přinese ti nějaké šaty.",, Jdeš se mnou ven, jelikož se z toho tu opravdu za chvíli zblázníš." překvapeně jsem na něj koukala, když odcházel z mého pokoje.

,, A pospěš si, za hodinu vyrážíme." dodal ještě, než odešel. 

Nestihla jsem se z toho ani pomalu vzpamatovat a už tu opravdu stála Marika, která mě ihned hnala do sprchy. Když jsem se osprchovala, už mě Marika hnala ke stolu, kde si rozložila různá líčidla. Já sama se moc nelíčím a byla jsem jí vděčná, že mé rozhodnutí respektovala. Věc, kterou ale na sobě naprosto miluji je rudá rtěnka. Marika mému přání vyhověla a jakmile rudým odstínem rtěnky zvýraznila mé rty, nadšeně jsem se na sebe usmála. Teď jsem se po dlouhé době cítila svá.

Další na řadě byly šaty. Když Marika ze svého vozíku vytáhla troje šaty, brada mi spadla skoro až na zem. Byly nádherné. Jedny hezčí než druhé. Jejich luxus mě skoro až bodal do očí. Tohle bych si nikdy dovolit ani nemohla.

,, Kde jsi sehnala tak krásné šaty?" zeptala jsem se Mariky.

,, Já je nesháněla, tyhle šaty ti vybral pan Nicholas." odpověděla Marika a já na ní s překvapením pohlédla.

,, To sháněl Nicholas?" 

,, Taky mě to překvapilo, když je dneska přivezl." zasmála se Marika.

,, Tak šup, vyber si jedny, máme posledních pár minut." chvíli jsem si prohlížela ty skvělé kousky, na pohled mi ale zůstal viset na posledních. Byly překrásné. Rudá barva mi ladila s odstínem mé rtěnky a jejich materiál byl tak příjemný, že už jsem neváhala ani minutu. 

Marika mi pomohla s oblékáním a jako poslední dodala už jen kabelku.

,, Vypadám vskutku jako opravdová princezna." nadšeně jsem se usmála na Mariku. 

,, Moc ti to sluší, Karin." podpořila mě moje kamarádka. Trochu jsme nestíhaly na čas. Marika začala sklízet všechny věci a přitom odmítla mojí pomoc. 

,, Už utíkej, pan Nicholas na tebe čeká." ,, Bavte se." popřála mi Marika a objala mě. Já jí objetí opětovala a vyšla z pokoje. Před schody jsem se zhluboka nadechla a potom začala opatrně scházet schody. 

,, Už jsem si myslel, že se nedočkám." ozvalo se ze spodu a po chvíli se pod schody objevil Nicholas. Když mě zahlédl, všimla jsem si jak se trhaně nadechl. Chvíli nic neříkal, jeho oči ale prozrazovaly až moc. Prohlížel si mě od hlavy až k patě a mě při jeho pohledu naskočila husí kůže. 

,, Vypadáš... vypadáš nádherně." to bylo poprvé, co mu došli slova, od té doby, co jsem ho znala.

,, Děkuji." usmála jsem se a cítila jsem, jak mi začínají hořet tváře. Přijala jsem jeho nabízené rámě a společně jsme se vydali do výtahu.