Sapphire Palace

CESTA DO RÁJE

Seděly jsme v letadle už pět hodin a ještě hodina zbývala do přistání. S Charlotte jsme se před hodinou zavřely do vedlejšího pokoje. Měly jsme na srdcích toho tolik co probrat a příliš jsme nestály o to, aby jsme si tom povídaly před ostatními. 

Zrovna jsme probíraly to, jak Charlotte rozbrečela své rodiče, když jim oznamovala, že se stěhuje do Dubaje. Naštěstí se jí nevyptávali, co ji tam přivádí. Myslím, že by to bylo dost náročné vysvětlování. 

,,Bylo hrozné vidět mamku s taťkou, jak přede mnou pláčou. Snažila jsem se je přemluvit, že je budu často navštěvovat a budeme si neustále volat, ale stejně to pro ně bylo asi moc narychlo." řekla Charlotte a já souhlasně přikývla. 

,,To chápu, musel to pro ně být šok."

,,To jo. Snažila jsem se být statečná, ale jakmile se za mnou zavřely dveře, naprosto jsem se rozbulela u Aria v autě. Bylo to docela trapný před ním brečet, ale on byl s tím úplně v pohodě." usmála se zamyšleně Charlotte a její tváře nabraly červeně.

,,Docela si začínáte s Arim rozumět, co?" podotkla jsem.

,,Tak bych to zrovna nenazývala. Spíš se snažíme respektovat navzájem, ale někdy bych mu fakt ráda zakroutila krkem." řekla Char a v tu chvíli jsme se obě rozesmály.

,,Tak jo, a co ty a táta se Stelou? Jste vůbec v kontaktu." zeptala se opatrně Char. Stela je ta žena, která už přes dva roky žije s tátou - moje nevlastní mamka. Dlouze jsem se nadechla a vydechla. Táta poslední dobou začal vydělávat nějak moc peněz, které nikdy dřív nevydělával a se Stelou teď předělávají dům, takže ani nemáme čas si volat. Z táty jsem si párkrát utahovala, že ty peníze někde ukradl, jelikož mi stále nešlo do hlavy, kde tolik peněz najednou vzal, ale když jsem ho jednou mým vtipkováním naštvala, raději jsem toho nechala.

,,Vlastně nevím. Od té doby, co jsem v Dubaji, jsem s nimi nemluvila. Nejspíš si stále myslí, že jsem v Praze. " řekla jsem upřímně. V Dubaji jsem byla pouhý měsíc. S rodiči jsem měla srazy každé dva měsíce. Takže už zbýval jen měsíc na to, abych si pořádně rozmyslela, jak jim tuhle věc chci oznámit a moc je u toho nevyděsit.

,,Myslím, že by o tvým novým příteli měli vědět." pronesla moje kamarádka.

,,Není to můj přítel." bránila jsem se a Charlotte vystřelilo obočí vzhůru.

,,Není? Takže mi chceš říct, že se jen tak držíte za ruce, při líbání si strkáte navzájem jazyk skoro až do krku a po nocích tě ojíždí tak, že ráno pomalu nemůžeš chodit, protože jste dobří kamarádi?" vyprskla Charlotte smíchy. Mně to ale tak vtipné nepřišlo. Sama jsem byla v sobě zmatená a netušila jsem, co mezi mnou a Nicholasem vlastně je.

,,Já nevím Char, já se v něm nevyznám. On je budoucí král, nemůže mít přeci po boku někoho, jako já. To je směšné. Mezi námi nic nebude. Nesmí." řekla jsem a Charlotte svraštila obočí.

,,To přeci není pravda. Proč by jsi nemohla stanout po jeho boku. To, že nejsi nějaká princeznička, která se koupe ve vaně s penězi, neznamená, že spolu nemůžete být šťastní." zašeptala Charlotte a lehla si vedle mě na postel, na které jsem doteď ležela.

,,Možná by jsi měla přestat snít, Char. Tohle prostě nejde." povzdychla jsem si.

,,Jak chceš, ale předem upozorňuji, že chci být hlavní družička na vaší svatbě." zasmála se Char a já na ní se smíchem hodila polštář, který jsem vzala z postele. Dále jsme tohle téma už neprobíraly. Vyprávěla jsem Charlotte o Marice, která na nás bude čekat v Dubaji, a která se Nickovi stará o jeho penthouse, kde teď bydlím s ním. Věřila jsem, že si s Charlotte skvěle sednou a bude to v pohodě.