Sapphire Palace

MIMOŘÁDNÁ SCHŮZE

Ráno jsem se probudila do prosluněného dne. Bylo tu opravdu nádherně. Bylo teprve šest hodin ráno ale slunce už bylo docela vysoko. Usnula jsem asi až před dvěma hodinami a cítila jsem se dost unavená. Otočila jsem hlavu na posteli za Nicholasem a přitulila jsem se k němu. Něco ale bylo špatně, něco mi na tom nesedělo. Párkrát jsem zamrkala, abych si zvykla na světlo, které pronikalo do pokoje skrz slabé záclony a pohlédla na místo vedle mě. Bylo prázdné. Postel dokonale ustlaná, bez jediného náznaku, že by tu Nick v noci spal. Tulila jsem se k polštáři, který jsem doteď považovala za Nicholase tělo. Nicholas tu ale nikde nebyl.

Vylezla jsem z postele a jen v košili, kterou jsem tu včera našla ve skříni, a která mi sahala až po stehna, jsem se vydala Nicka najít. Procházela jsem kuchyní, když jsem ho zahlédla. Ležel zkroucený na jedné z pohovek v obývacím pokoji. Jeho nahé tělo ozařovaly sluneční paprsky a rty měl ve spánku lehce pootevřené. Ten muž byl tak okouzlující a krásný. Sehnula jsem se pro deku, která ležela shozená na zemi a přikryla ho. Nick se do ní jen zachumlal a po chvíli opět klidně vydechoval pohlcený spánkem. Při tom pohledu se mi na tváři rozlil úsměv.

Snažila jsem se z hlavy vytěsnit včerejší noc, která se mi dál snažila prodrat do myšlenek, a vydala se do kuchyně udělat snídani, když v tu najednou začal Nickovi zvonit telefon. Rychle jsem ho vzala a ztišila zvonění, aby ho neprobudilo. Následně jsem pohlédla na displej, kde svítilo pár arabských znaků místo jména. Nerozuměla jsem tomu a netušila, kdo volá, ale zvědavost mě přemohla. Otevřela jsem dveře na terasu a vyběhla ven na čerstvý ranní vzduch. Dveře jsem za sebou zavřela a zvedla telefon, který jsem si dala na hlasitý odposlech, pro větší komfort. Zůstala jsem zticha a čekala, kdo se na druhé straně ozve. Byl to nějaký muž s velmi pokřivenou angličtinou, ale rozumět mu bylo.

,,Dobré ráno můj pane, nerad vás ruším v takhle brzkých ranních hodinách, ale jedná se o neodkladnou záležitost. Vypadá to, že se někdo dnes v noci pokusil vloupat do hlavního sídla královské rady. Váš bratr byl přepaden ozbrojeným komandem ve svém bytě a byl odvezen k soukromému lékaři se střelným zraněním na levé ruce. Na jeho žádost byla okamžitě poslána ochranka do bytu slečny Charlotte Devine, která u ní doma zůstala celou noc. Stalo se to o třetí hodině ranní. Dostali jsme i rozkaz od vašeho bratra, že vás máme o situaci informovat až ráno, jelikož jste prý v bezpečí a nepřeje si, aby jste se vracel zpět v noci. Situaci mají naši lidé už pod kontrolou a pracujeme na tom, abychom zjistili totožnost útočníků, a kdo je dokázal propašovat přes security. Domníváme se, že se v našem okolí nachází zvěd, takže veškeré informace budou předávány pouze vám, vašemu bratrovi a králi." muž domluvil a já se poprvé pořádně nadechla. Celou dobu jsem ani nedýchala, srdce mi bušilo jako splašené a v hlavě jsem měla jen chaos. Nemohla jsem se pohnout. Trhla jsem sebou když se těsně za mnou ozval hluboký hlas, který mě zalechtal na krku.

,,Rozumím Jamesi, postarejte se, aby byla zajištěna maximální ochrana státu. Do hodiny jsem tam, v 7:20 svolejte neodkladnou schůzi všech zástupců ochranného systému. Zašlete mi do emailu zdravotní stav Aria a veškeré podklady, které o dnešním útoku máme, ať už se jedná o veškeré kamerové záznamy nebo cokoliv, co by nám mohlo pomoct. Pošlete techniky do Ariova bytu sejmout otisky prstů a to samé do napadeného sídla rady. Děkuju za spolupráci. Kdyby se cokoliv podezřelého dělo, dáte mi okamžitě vědět." Nicholas stál těsně za mnou s naprosto profesionálním kamenným výrazem.

,,Ano pane." řekl muž na druhé straně a Nicholas hovor položil. Potom vzal mobil z mé ruky a uložil si ho do kapsy. Celou dobu ze mě nespouštěl oči. Pod jeho přísným pohledem jsem se trochu přikrčila strachy.

,,Omlouvám se, nechtěla jsem tě budit, tak jsem to zvedla, myslela jsem že to není nic důležitého." Nicholas ale nic neříkal. V očích měl jen zlost. Netušila jsem jestli se zlobil na mě, nebo na to, co se v noci stalo. Stáhl se mi žaludek, když jsem jen pomyslela na to, že se mohlo něco stát i jemu, kdybychom nebyli tady.