KRUTÉ KRÁLOVSTVÍ

379 8 2
                                    

Nicholas před půl hodinou vylezl z koupelny a teď odešel někam do druhého poschodí, nejspíš do svého pokoje. Potichu jsem odnesla svůj kufr do pokoje pro hosty, kde jsem už měsíc přežívala, a začala si vybalovat věci. Na telefon mi přišla omluvná SMS od Charlotte, která rušila dnešní večerní setkání, protože je po dnešku dost vyčerpaná. Ani se jí nedivím. Dnešek byl opravdu náročný a i já se cítím docela unaveně. Rychle jsem jí odepsala, že to je v pořádku a odnesla si poslední šaty do mé šatny.

Nadešla chvíle, kdy jsem si potřebovala odnést kosmetiku do koupelny. Otevřela jsem dveře svého pokoje a proklouzla do koupelny. V koupelně jsem si uklidila z mé taštičky veškerou kosmetiku a taštičku opět zavřela. S povzdechem jsem se opřela o umyvadlo a pohlédla na sebe do zrcadla. Nicholas se mnou od té doby, co zmizel v koupelně, nepromluvil, a mě neskutečně vytáčelo, že mi na tom tolik záleží. Že mi začíná až moc záležet na Nicholasovi. Měla bych si od něj držet odstup a už vůbec bych právě teď neměla přemýšlet nad tím, jestli bych se mu měla omluvit. Ale přesně to jsem teď dělala. 

Narovnala jsem se a po špičkách se opět rozešla do svého pokoje. Procházela jsem dlouhou chodbou do svého pokoje, když jsem zahlédla malé světýlko na konci chodby. Byla tam nějaká Nicholase místnost, která byla většinou zamčená. Teď byly ale dveře kanceláře pootevřené. Přímo mě lákaly vstoupit dovnitř. Vedle dveří byl opět ten stolek s pár skleničkami, který jsem tu už jednou převrhla a ten mě hrozivě upozorňoval, že se k té místnosti nemám přibližovat. Moje zvědavost ale byla vždycky silnější. Po špičkách jsem se vydala na druhou stranu chodby. Mé studené ruce přejely po naleštěných dveřích a nahlédla jsem dovnitř. Pokoj byl prázdný. Prsty jsem strčila do dveří a přede mnou se objevila místnost, kterou jsem celou viděla poprvé.

Všude okolo to zářilo luxusem. Ta místnost byla obrovská. To tady ale byl každý pokoj, takže mě to ani tolik neudivovalo. Tohle byla nejspíš kancelář, jelikož uprostřed stál masivní stůl z nějakého druhu tmavého dřeva a na něm nespočet papírů. V rohu místnosti se nacházel velký, tmavý gauč s křesly a vedle byly obrovské knihovny plné dokumentů a knih. Naprosto uchvácená touhle místností jsem vstoupila dovnitř a dveře za sebou zavřela. Mé kroky mě vedly k tomu obrovskému stolu. Bylo tu plno složek a knih, které jsem nedokázala přečíst, protože byly napsané arabsky. Neznala jsem ani jedno arabské písmenko v jejich abecedě, natož abych dokázala přeložit knihu, kterou jsem teď zkoumavě držela v ruce. 

Ozvalo se cvaknutí zámku u dveří, kterými jsem prošla a já vylekaně upustila knihu. Škubla jsem sebou, když jsem v zrcadle na zdi přede mnou zaznamenala Nicholase opírajícího se s rukama založenýma na prsou o dveře, které právě zamkl. Srdce mi hlasitě bušilo, když jsem se otočila čelem k němu. On mě jen beze slova sledoval. Potom, co se nohou odstrčil od dveří, mučivě pomalu se vydal ke mně. Klíč, kterým dveře uzamkl si posměšně uložil do kapsy. Nebylo, kudy zdrhnout. 

,,Tahle místnost zůstává zamčená z jediného důvodu..." řekl bez jediného náznaku emocí. Netušila jsem, jestli je naštvaný, nebo ne. Netušila jsem vůbec nic. Zapomněla jsem mluvit, zapomněla jsem dýchat. Ani jsem nemrkla, když jsem pozorovala jeho stále blížící se kroky. 

,,Aby se nějaké důležité dokumenty nedostaly na oči nezvaným hostům." došel až ke mně a jeho ruce mě obklíčily kolem stolu, o který mě opřel. Připadala jsem si zase tak malinká. Přitom jsem měla dobrých 170 cm. Jeho horký dech se odrazil od mého krku, když se jeho tělo natlačilo na mé. Zavřela jsem oči a nasála jeho vůni. Srdce mi stále hlasitě bušilo. 

,,Myslela jsem, že tu budeš. Přišla jsem se za dnešek omluvit." 

,,Jsem tu celou dobu. Pozoruju tě od té doby, co jsi sem po špičkách vstoupila." překvapeně jsem vydechla. Nevšimla jsem si ho. Místnost byla až moc velká na to, abych ho tu zahlédla. Navíc sem nepronikalo moc světla. Venku sice ještě bylo světlo, ale obrovská prosklená okna, kterými by sem mohlo pronikat nějaké to světlo, byly zatažené tmavými závěsy.

Sapphire PalaceKde žijí příběhy. Začni objevovat