Sapphire Palace

ZPĚT DOMA

Ráno jsem se probudila docela brzy. Dveře mého pokoje byly pootevřené, z obývacího pokoje se ozývaly hlasy a někdo tam neustále chodil. Potichu jsem se zvedla z postele a vyrazila se podívat, co se děje. Ze schodů jsem dole v obýváku zahlédla Nicka, který zrovna házel oblečení do velkého kufru ležícím na zemi a z chodby se zrovna vynořila Marika s taškou plnou bot. V ruce držela ještě jeden pár bot, když pronesla :

,, Budete si přát i tyhle boty, pane Hurtado?" 

,,Tyhle nebudou třeba, Mariko, děkuji." odpověděl Nick a dál se věnoval házení oblečení do kufru. Marika se beze slova otočila na podpatku a odešla boty vrátit. Já se po schodech rozešla dolů. Nick okamžitě zaregistroval mojí přítomnost a na tváři se mu objevil úsměv. 

,,Dobré ráno." usmála jsem se na něj. On se zvedl od práce a rozešel se ke mně.

,,Dobré." řekl a lehce mě políbil do vlasů.

,,Co se děje, že balíš věci?" zmateně jsem se zeptala. Nick se nad mojí otázkou jen usmál :

,,Praha volá, květinko." 

,,To už jedeme dnes?" zhrozila jsem se. Nečekala jsem, že to bude tak rychlé. Nicholas jen s úsměvem přikývl. 

,,Nerad ti to kazím, ale za chvíli je tu můj bratr a já úplně nechci, aby tě tu viděl pobíhat jen ve spodním prádle. I když v tom vypadáš sexy." ušklíbl se Nick s pohledem na mé polonahé tělo. Ani jsem si neuvědomila, že jsem v noci spala jen ve spodním prádle. Rozpálenou tvář jsem si schovala do dlaní a s úsměvem se rozeběhla zpět do pokoje.

V pokoji jsem na sebe jeanové kalhoty a krátké tílko. Do ruky jsem si ještě vzala kabátek, jelikož počítám s tím, že v Praze bude větší zima, než tady. Všechno jsem to odnesla i s kabelkou dolů a běžela si zabalit potřebnou kosmetiku. Potom jsem ze šatníku vytáhla nějaké oblečení a do svého malého kufříku to naházela. Problém nadešel v tu dobu, kdy mi můj přeplněný kufr nešel zavřít. 

,,Nicku?" zakřičela jsem z pokoje. Odpovědí mi byly kroky po schodech. Po chvilce se ve dveřích objevil Nicholas.

,,Všechno to oblečení se mi nevejde do mého kufru." postěžovala jsem si. 

,,Máš moc malý kufr. Vezmi si tenhle." řekl a z vedlejší místnosti vytáhl kufr, který byl podstatněji větší. 

,,Děkuju." poděkovala jsem a začala oblečení přendávat do druhého kufru. Ze spodního patra se ozvalo cinknutí výtahu a zvonek, který ohlašoval nového příchozího. Nick šel Arimu otevřít a po chvíli jsem zaslechla jeho natěšený hlas.

Kufr se mi podařilo zavřít a teď mi ho Nicholas nesl ze schodů. Marika už tu nebyla a Ario zrovna něco psal do notebooku. 

Když bylo všechno připravené, kufry nám odnesli nějací chlapi z ochranky do vedlejšího vozu. Ario nasedl za volant tmavě zeleného Bentley a my s Nickem do tmavě modrého Porsche. Společně i s ochrankou v těsném závěsu jsme se vydali na letiště. Na mysl se mi ihned vybavila vzpomínka, když jsem tu byla naposledy. Za tu dobu jsem se dost změnila. Minule jsem byla k smrti vystrašená. Možná jsem se tu opravdu zbláznila, jelikož teď se tu cítím v bezpečí. Před nablýskaným bílým tryskáčem auta zastavila. Vylezli jsme ven z aut a po schodech jsme se vydali do letounu. V letadle nás opět pozdravily bezchybně vypadající letušky a po pár minutách letadlo vzlétlo do oblak. Před námi bylo zhruba 6 hodin cesty. 

Sledovala jsem rozzářené ranní nebe. Sluneční paprsky se odrážely od bílých mraků plujících kolem a na okénku se mrazem tvořili ledové ornamenty, jelikož jsme byli moc vysoko a tady nahoře je vždy mráz. Charlotte jsem se nemohla dočkat. Neustále jsem kontrolovala mapu, kde se nacházíme a už bych nejraději byla na místě. Zároveň mě ale představa, že jí zase uvidím, dost děsila. Netušila jsem, jestli ví, co se se mnou stalo, jelikož jsme spolu za tu dobu vůbec nemluvily. Najednou jsem si nebyla jistá, jestli je dobrý nápad tam jen tak vpadnout, jako by se vůbec nic nestalo. Nick sedící vedle mě nejspíš vycítil mojí náhlou nespokojenost. Jeho ruka se dotkla mé a palcem mi jemně přejel po kůži.

,,Co se děje, květinko?" zeptal se starostlivě.

,,Nevím, jestli to je dobrý nápad, tam takhle vpadnout, když jsem jí ani o sobě nedala vědět." 

,,Charlotte bude v pohodě. Moji muži jí poslali vzkaz, že potřebuješ víc času na odreagování na Santorini." zašklebil se Nicholas.

,,To jste jí vážně řekli?" překvapeně jsem se na něj podívala. On jen přikývl. 

,,Dobře, třeba to vezme v pohodě." povzdechla jsem si a opřela se do sedadla.

Po chvilce se mi i podařilo usnout a probrala jsem se, až když jsme přistávali. Letadlo dosedlo do odpoledního slunného dne na letiště v Praze. Všichni jsme se vydali k tmavým luxusním vozům připraveným vedle letounu. Auta se rozjela do blízkého hotelu, který Nicholas zarezervoval. Prohlížela jsem si Prahu, jako kdybych ji viděla poprvé. 

Auto zastavilo před hotelem a Nicholas mi pomohl ven z vozu. Společně jsme se vydali k recepci. Na recepci nás pozdravila skvěle upravená slečna, která nás ihned ubytovala. Bylo zvláštní vidět, že se nám tu nikdo neklaní, jelikož místní tu Nicka neznají. Byla to ale příjemná změna. Ochranka nám odnesla kufry do pokojů a Ario, který byl opět zaneprázdněn pracovními hovory, se od nás odpojil.

V pokoji jsem se usadila na postel. Nicholas mi tam pouze přinesl kufr a odešel. Měl vlastní pokoj. Bylo to tak možná i lepší. Nebyla jsem připravená s ním sdílet jednu postel. Z kufru jsem si vybalila věci, které jsem uklidila do skříně a převlékla se do pohodlných dlouhých šatů.

 Měla jsem zpět svůj telefon, ještě jsem ho ale neotevřela. Teď nadešla ta chvíle. Nervózně jsem zmáčkla tlačítko zapínání a počkala, až se telefon rozsvítí. Bylo tam několik zpráv od Charlotte a pár i od Erika, na kterého jsem doteď ani nepomyslela. Erik byl jako jed, který jsem teď omylem vypustila ven a teď jsem se tím dusila. V jeho zprávách mi vyhrožoval, že pokud mu můj byt nenechám, rozešle do světa moje nahé fotky, které jsem mu dříve zamilovaně posílala. Do očí se mi nahrnuly slzy. Mobil jsem ihned vypnula a zavřela oči. Zhluboka jsem se nadechla. Nesměla jsem si dovolit projevovat emoce nad někým, kdo si to absolutně nezaslouží. Měla jsem mnohem důležitější věci na práci. Musela jsem vidět Charlotte a to ihned. 

Sbalila jsem si věci do kabelky a rozešla se do pokoje Nicholase. Dvakrát jsem zaklepala a po chvilce jsem uslyšela kroky mířící ke dveřím. Ve dveřích se objevil Nick jen v ručníku kolem pasu. Stydlivě jsem sklopila oči a prosmýkla jsem se kolem něj do pokoje. 

,,Musím vidět Charlotte." řekla jsem a raději jsem hleděla z okna, než abych se musela otáčet. V odrazu okna se právě objevila Nicholase nahá postava. Ručník nechal na posteli a beze studu si nahý vybíral oblečení. Nervózně jsem pohled vrátila zpět na výhled na město. 

,,Můžeme tam klidně jet teď." 

,,Ne, Nicku, já tam chci jet sama." prudce jsem se otočila na něj. Můj pohled ihned zavítal na jeho nahé tělo. Do tváří se mi nahrnulo horko a rychle jsem pohled sklopila jinam. Ozvalo se Nicholase uchechtnutí nad mojí stydlivostí a potom jeho těžké kroky směrem ke mě. Jeho prsty se dotkly mé brady, kterou zvedl k jeho očím. 

,,Dobře, pojedeš tam sama, ale budeš mít s sebou mobil. Chci vědět, kde jsi, takže máš napíchnutej telefon. Doufám, že si věříme natolik, že tě můžu pustit samotnou bez obav, že si to hned nakráčíš na první policejní stanici, co najdeš." lehce se zamračil a mojí zvednutou bradu stále nepouštěl. Aha, takže on mi stále nevěří? To je hajzl. Nejraději bych ho napráskala hned jak opustím tenhle zpropadenej hotel. Něco ve mě mi to ale nedovolovalo a to mě na tom děsilo. Se zatnutou čelistí jsem přikývla. On mě pustil a já ho beze slova obešla. Když už jsem byla u dveří, ozval se znovu jeho hlas :

,,Buď opatrná." byl to rozkaz, stejně jako všechno, co mi tu před chvílí řekl. Na tohle jsem mu už neodpověděla. Zavřela jsem za sebou dveře a opustila hotel.

...