Sapphire Palace

DO JINÉHO SVĚTA

Tři dny v Praze utekly jako voda. Charlotte byla u svých rodičů, takže jsme se už neviděly. S Nickem jsme si prošli celou Prahu a bylo to úžasné. Byla jsem šťastná, že s ním můžu trávit čas. Nedovolila jsem si už dál myslet na ten vzkaz, který mě v hloubi duše tolik tížil, už jen z toho důvodu, že pokaždé, když jsem o tom promluvila, Nicholas se uzavřel do sebe a nehodlal se o tom dál bavit. Viděla jsem, jaký z toho je nesvůj a to mě utvrzovalo v to, že bych to neměla brát na lehkou váhu. 

Nastal den odjezdu. Sbalila jsem si do kufru poslední věci a naposledy prohlédla pokoj, jestli jsem tu něco nezapomněla. Hotelový pokoj náhle vypadal až nezvykle prázdně. Charlotte se mi za ty tři dny už neozvala a já se o ní začala docela strachovat. Nedala mi ani vědět, jestli dorazila v pořádku k rodičům. Vždycky to dělávala. Bylo to takové naše pravidlo. Vždycky jsme věděly, kde ta druhá je a to bez ohledu na to, jestli jsme jely někam daleko, nebo jen 5 minut od domu nakoupit. Nikdy se nestalo, že by jedna nevěděla, kde ta druhá zrovna je. Přeci jen jsme mladé holky, které žijí sami a máme jedna o druhou strach. 

Něco mi ale říkalo, že se naše důvěra roztříštila na milion kousků ten den, když jsem Charlotte nenapsala o tom, že jsem v Santorini potkala muže, který mi nechal ošetřit zraněnou nohu. Také v ten den, kdy jsem své nejlepší kamarádce neřekla, že mě někdo pronásledoval na pláži a kdybych neutekla.. ani jsem nechtěla vědět, co by se stalo. Největší kudlu do zad jsem jí ale zabodla tehdy, když jsem už moc dobře věděla, že se něco děje, že mně chce Nicholas unést, ale Charlotte jsem o tom vědět nedala. Doteď netuším proč. Možná jsem se jí snažila chránit. Moje ochrana ale byla naprosto k ničemu. Jelikož jakmile jsem se vrátila zpět do Prahy, Char jsem do tohohle šílenství nevědomky stáhla s sebou. 

Po tváři mi stekla slza. Stála jsem uprostřed mého pokoje a brečela. Musela jsem vypadat fakt směšně. 

Dveře zavrzaly a já sebou při tom zvuku prudce trhla. Otočila jsem se za tím zvukem a ve dveřích spatřila Aria. Jeho oči ihned zaznamenaly slzu na mé tváři.

,,Karin." vydechl potichu a v hlase se mu zračila lítost. Při jedné z našich společných večeřích jsem se klukům zmínila o tom, že se mi Charlotte neozývá a Ario nejspíš pochopil, že se o Char bojím. Vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. 

,,Jsem v pořádku." snažila jsem se na něj usmát, ale bylo to naprosto marné. Ario dokázal vycítit, když mu někdo lhal a od srdce to nesnášel. V tento moment to ale přešel beze slova. Postavil se přede mě. Stáli jsme naproti sobě a Ario si prohlížel mojí uslzenou tvář. 

,,Charlotte se ti ozve. Věřím tomu. Jen jí dej čas. Myslím, že se z toho musí otřepat sama. Nejspíš to pro ní byl příliš velký šok." Ario vždy mluvil tak tichým a uklidňujícím hlasem. Jeho hlas byl jako pohlazení po duši. Přesně takhle rychle dokázal uklidnit i Charlotte. Připadalo mi to, jako kdyby nás opravdu nějak omámil. Všechny starosti ze mě opadly. Aspoň na chvíli jsem mohla cítit to uvolnění. Mé napjaté svaly povolily. Všechna bolest se vypařila. Teď jsem tu byla jen já, Ario a ta skvělá chvíle naprostého ticha. 

,,Děkuju." pousmála jsem se na něj a užívala si toho klidu. Ario pochopil, že mu děkuji za to náhlé ,,omámení mysli,, a chvilkové uklidnění a mrkl na mě. Ruce si při tom lenivě zasunul do kapes. Vypadal tak klidně a vyrovnaně, že jsem mu to někdy i záviděla. Chvíli jsem přemýšlela jestli to udělám. Doteď jsem si na to netroufla, jeho klid mi ale dodal odvahy. Udělala jsem krok dopředu. Potom druhý. Jakmile jsem překonala vzdálenost mezi námi, natáhla jsem se k němu a vplula mu do náruče. Mysl mi ihned ovála jeho drahá, omamná vůně. Voněl jinak, než Nick. Nicholase vůně byla dominantní. Byla to vůně budoucího krále. Ariova vůně byla lehčí . Byla to citrusová vůně s náznakem vůně kokosového ořechu. Byla to ale příjemná změna. Sálala z něj energie a teplo, které jsem za tou jeho kamennou maskou na veřejnosti nikdy nezahlédla. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a nasávala tu krásnou vůni. Jeho ruce se objevily na mých lopatkách. Z hrdla se mu vydral tichý smích.