Sapphire Palace

V MOCI CIZINCE

Ráno jsem se probudila sama. Jakmile jsem zjistila, že místo vedle mě v posteli je prázdné, nespokojeně jsem se otřásla. Náhle mi tu připadala docela zima. Vylezla jsem z postele a vykoukla z pokoje na chodbu. Nikde nikdo nebyl. Nahá jsem proběhla až do mého pokoje, kde jsem si ze skříně vynadala čisté oblečení. Rychle jsem se osprchovala a umyla si vlasy. Všimla jsem si, že veškeré naše oblečení, ze včerejšího večera bylo v koši na prádlo. Nicholas to musel uklidit, když jsem spala. 

Vydala jsem se po schodech dolů, kde mě čekala stejná prázdnota, jako v ložnici. Nicholas tu nikde nebyl. Na mysl mi naskakovaly všemožné myšlenky, které zásadně vedly k jedné jediné otázce. Lituje snad Nicholas včerejška? Doufala jsem v to, že to tak není. Přejel mi mráz po zádech a já se víc zachumlala do svého svetru. Prošla jsem obývákem a došla do kuchyně.

V kuchyni jsem si udělala snídani a když jsem usedla k jídelnímu stolu, všimla jsem si lístečku ležícím kousek ode mě. Natáhla jsem se pro něj a začala ho číst :

Dobré ráno, květinko. 

Doufám, že jsi se dobře vyspala. Moc mě mrzí, že jsi se musela probudit sama, ale musel jsem neodvratně odjet. Budu zpět do odpoledne. Někdy ti to vynahradím. 

N.

Odložila jsem lísteček vedle sebe a usmála se. Na jednu stranu mě stále mrzelo, že odešel. Na druhou stranu jsem byla šťastná, že to nebylo tak, jak jsem si nejdříve myslela. Pohlédla jsem ven z velké prosklené zdi, která se nacházela hned vedle mě a sledovala jak se to dole v ulicích hemží lidmi. Dojedla jsem svojí snídani a rozhodla jsem se, že půjdu na chvilku využít tělocvičnu, která se tu nachází. Strávila jsem tam celé dopoledne a když jsem kolem 11 hodiny vylezla, byla jsem úplně zničená, ale i přesto jsem se cítila skvěle.

...

Blížil se čas oběda a Marika se brzy objevila ve dveřích výtahu s vozíkem jídla. Klidně bych si sama něco uvařila, jelikož vařit umím, problém ale byl v tom, že tu Nicholas nic moc k vaření neměl. Doběhla jsem za Marikou jí pomoct s vozíkem a společně jsme došly až k jídelnímu stolu. Opět jsem donutila Mariku zůstat se mnou na oběd. Teď jsme spolu seděly u jídelního stolu a mluvily o každé blbosti, která nás napadla. Dlouho jsem přemýšlela, jestli jí mám říct o včerejší noci. Nakonec jsem to ale nevydržela, potřebovala jsem někoho, s kým o tom mluvit.

,, Včera jsem se vyspala s Nicholasem. " vypadlo ze mě uprostřed Maričina vyprávění o večírku na který se nelegálně dostala už v 16. Ihned jsem ale litovala toho, že jsem si nejdřív nepromyslela, jak tu větu zformuluju, než to na ní celé vybalím. Teď na mě Marika hleděla s ústy dokořán.

,, Cože?" byla její jediná odpověď, kterou dokázala vyslovit. Kousla jsem se zevnitř do tváře a zhluboka jsem se nadechla.

,, Včera jsme se na té večeři nějak sblížili a prostě se to stalo." snažila jsem se jí nějak objasnit situaci. Její výraz se ale vůbec nezměnil. Možná trochu. Ale spíš z překvapeného na zděšení.

,, Karin." ,, Mhm.. jsi si jistá, že ten muž, se kterým si včera spala, byl opravdu Nicholas?" nad její otázkou jsem se zamračila.

,, Ano, jsem si jistá. " ,, Proč by to neměl být Nicholas?" Marika stále neodpovídala. Vypadala dost zamyšleně, jako kdyby nevěděla jak pokračovat.

,, Víš, musím ti něco říct, ale musíš mi slíbit, že nikomu neřekneš, od koho to víš. " ,, Karin, prosím." ,, Já nechci přijít o tuhle práci." Něco mi tu nejspíš uniká. Co se děje? Povzbudivě jsem položila svou ruku na Mariky ruku a podívala se na ní. 

,, Slibuju, že tě budu chránit a neřeknu o tobě ani slova." na potvrzení mých slov jsem jí stiskla ruku. Ona jen polkla, nespouštěla ze mě ale oči. 

,, Myslím, že toho o Nicholasovi tolik nevíš." ,, On... on se ženami nikdy netrávil moc času. " ,, Ženy pro něj byly jen na jednu noc a potom šly ihned pryč." ,,Ještě se nikdy nestalo, že by žena u něj byla tak dlouho, jako ty." ,, Nikdy se nestalo, že by se s ním nějaká žena držela za ruku a nebo s ním bydlela a nebo, že by jí vůbec vzal někam do restaurace na jídlo." ,, Tohle Nicholas nikdy nedopustil." ,, Až moc pro něj vždy byla jeho.. mhm.. práce.. přednější, než jakákoli ženská společnost, která by s ním byla déle. " ,, To je důvod, proč se ti všichni klaní, Karin. " ,, Nikdy nezažili ženu po jeho boku a myslí si, že jsi jeho manželka. " 

Po jejích slovech jsem na ní dokázala jen hledět. Marika jediná věděla, jak jsem se sem vlastně dostala, proto si jako jediná nemyslí, že jsem jeho manželka. Nic jsem nechápala a nevěděla, jak na to všechno reagovat. V hlavě jsem měla tolik myšlenek, že jsem se v nich ztrácela. Chvíli mi trvalo, než jsem byla schopná vyslovit slovo. 

,, Já to nechápu. " ,, To není možný." ,, Co vůbec myslíš tou jeho prací a proč se ti lidé vůbec Nicholasovi klaní?" Marika se zhluboka nadechla a lítostně se na mě podívala.

,, Karin, měla by jsi si s ním promluvit sama." ,, Tohle rozhodně není věc, kterou bych ti měla říkat já. " ,, Už půjdu a nechám ti čas na přemýšlení. " zvedla se ze židle tichým krokem se vydala pryč. Já tam dokázala jen sedět v tranzu a nemohla jsem se hnout. Netušila jsem, co se od Nicholase dozvím, jestli se vůbec něco dozvím, ale už teď jsem věděla, že to nebude nic příjemného. Na té židli jsem seděla celou dobu, od té doby, co Marika odešla. Seděla jsem tam asi 2 hodiny a snažila si všechno srovnat v hlavě, abych byla připravená na rozhovor s Nicholasem. 

Z mého přemýšlení mě vytrhlo cinknutí výtahu ohlašujíc, že je Nicholas doma. Z nějakého důvodu mi naskákala husí kůže na rukou. Jeho vysoká postava se brzy objevila v mém zorném poli. Měl na sobě jako vždy dokonale padnoucí oblek. Když mě zahlédl sedět na židli, zaskočilo ho to. Nejdřív mě překvapeně sledoval. Neřekla jsem ani slovo, ale jeho pohled mě donutil sklopit hlavu. Spala jsem s člověkem, kterého neznám ani celé jméno. Nevěděla jsem, co je tento muž zač, přesto jsem mu svěřila celé mé tělo i duši. 

Se stále sklopenou hlavou jsem seděla na židli, když se ke mě sehnul. Sedl si na zem a nejspíš mu bylo naprosto jedno, že má na sobě oblek za nemalé prachy. Prstem mi nadzvedl hlavu a teď jsme si vzájemně hleděli do očí. 

,, Ahoj, květinko." zašeptal přitom, co mě starostlivě pozoroval. Teď jsem byla spíš zvadlá květinka. Na jeho pozdrav jsem neodpověděla, místo toho jsem vyslovila jedinou otázku, kterou jsem měla teď v hlavě:

,, Co jsi zač, Nicholasi?"

...