Sapphire Palace

KAMENY OSUDU

Nechápala jsem to. Neměla jsem jediné tušení, co to má znamenat. Vítejte doma, náš králi? Cože? Došla mi slova. Nechápavě jsem se na Nicholase otočila, ale ten se věnoval starší ženě, která stále pyšně svírala jeho ruku. 

,,Děkuji ti Cleo, také tě rád vidím." usmál se na ní Nicholas. Žena, která se údajně jmenovala Cleo, stočila pohled na mě a dlouze si mě prohlížela. V jejích očích se mihly obavy a strach, když mě poprvé zahlédla. Polkla jsem knedlík v krku, který se mi okamžitě udělal. Bylo na mě něco špatně? Nehodila jsem se sem? Udělala jsem něco, čím jsem ji přiměla mít ze mě obavy? Nicholas mě ale z této trapné situaci zachránil, když mi položil ruku kolem ramen a usmál se na ženu stojící před ním. Byla oproti Nicholasovi opravdu malinká. 

,,Cleo, tohle je Karin. Nemusíte se jí bát, pro toto město Karin nepředstavuje žádnou hrozbu. " řekl Nicholas a já překvapeně zamrkala. Báli se, že bych pro ně představovala nějakou hrozbu? Proč by se měli bát holky jako já? Cleo mě ještě chvíli pozorovala, ale nakonec ke mně poněkud pomalu natáhla ruku. Vložila jsem svojí ruku do její a lehce si s ní potřásla rukou. 

,,Karin, těší mě." usmála jsem se a lehce se přikrčila, abych byla v dostatečné výšce jako Cleo. Ta to ale nejspíš vzala jako urážku, protože se trochu zamračila. Okamžitě jsem se zase narovnala. Cleo následně už se slabým úsměvem pustila mojí ruku. Otočila jsem se na Nicholase, který to celé pobaveně sledoval a zamračila se na něj. 

,,Tobě to přijde vtipné?" zlostně jsem zašeptala. Na nic takového mě nepřipravil. Nečekala jsem, že se z normálního výletu ani nevím kam, vyklube naprosto nové město a seznamování s ženou, která Nicholase nazývá KRÁLEM?!

,,Docela se bavím, když vás takhle sleduju." usmál se Nicholas a založil si ruce na prsou. Naštvaně jsem si odfrkla a protočila oči. Cleo mezitím opět odcupitala za ostatními. Bylo tu mnohem víc lidí, než před chvílí. Všichni si nás prohlíželi a mě projížděli ostražitými pohledy. Nicholas ze čtyřkolky vzal mé podpatky a chytl mě za ruku. Rozešli jsme dopředu, kde začínal dřevěný chodník. Nicholas si klekl na chodník a pomohl mi navléknout lodičky. Celé město v tu chvíli ztichlo a sledovali ho. I já jsem ho se zadrženým dechem pozorovala. Jeho studené, dlouhé prsty klouzaly po mých kotnících a mé náhle citlivé kůži, když mi navlékal boty a já se ho přidržovala za ramena, abych neztratila rovnováhu. Jakmile mi podpatky navlékl, zvedl se a narovnal se. Propletl si se mnou ruce a beze slova se mnou vyrazil po chodníku směrem k černému hřebci. Překvapeně jsem na Nicholase pohlédla.

,,Umíš jezdit na koni?" zeptal se mě. Jen jsem nervózně zavrtěla hlavou. Nikdy jsem na koni neseděla. Charlotte sice jezdila na koních závodně, ale pokaždé, když se mně zeptala, jestli si to nechci zkusit, odmítla jsem. Měla jsem z toho trochu strach, i když vlastně nevím proč.

,,To nevadí, budeš se mě držet. To zvládneš." mrkl na mě povzbudivě Nick. Trhavě jsem se nadechla, ale pokračovala jsem s Nicholasem po boku dopředu. Mé podpatky hlasitě klepaly o chodník a já zalitovala, že jsem si je vůbec brala. Bála jsem se vůbec otočit, jelikož jsem už teď cítila všechny ty ostražité pohledy, které mi vypalovaly díru do zad. 

Došli jsme až k hřebci, Nicholas mi na hlavu mi posadil jezdeckou helmu a u krku mi ji zapnul. Sám si došel do blízké stáje pro jinou. Opatrně jsem k hřebci natáhla ruku a on si mě očuchal. Když jsem natáhla ruku k jeho černé hřívě, abych si ho pohladila, ruka se mi lehce třásla. Nicholas se vrátil zpět a chvíli mě pozoroval, jak si zvíře hladím.

,,Můžeme?" zeptal se mě. Trhavě jsem se nadechla a potom přikývla. Nick mě chytl za pas a jedním pohybem mě vysadil na koně. Vyhrnula jsem si dlouhé šaty, abych si mohla přehodit přes koně i druhou nohu. Pouze jsem doufala, že zde neplatí pravidla se zahalováním, a že jsem někoho tím nepohoršila. Lidé tu ale nosili tílka a krátké kraťasy, takže jsem se zase uklidnila.