Sapphire Palace

JSI ZRŮDA

Bylo pozdní odpoledne, když se konečně otevřely dveře výtahu a v nich stál Nicholas. Vypadal docela unaveně, ale snažil se to na sobě nedat znát. 

,, Ahoj. " pozdravila jsem ho a sledovala jak vychází z výtahu, odkládá si sako a sedá si vedle mě na pohovku. 

,, Čau. " odpověděl mi na pozdrav. Dál mi nevěnoval pozornost. Víc se zajímal o svou kravatu, kterou se unaveně snažil povolit. Nemohla jsem se na to dál koukat.

,, Ukaž, já to udělám. " natáhla jsem se k němu a začala mu povolovat kravatu. Celou dobu jsem na sobě přitom cítila jeho pohled. Ani jeden z nás ale nic neřekl. Když jsem kravatu povolila, rychlým pohybem jsem se zvedla z pohovky. Zpocené dlaně jsem si schovala do kapes u kalhot a polkla knedlík, který se mi v krku začal tvořit. 

,, Mhm.. nemáš hlad nebo něco?" 

,, To je dobrý, jedl jsem před chvílí. " ozval se jeho náhle až příliš chraplavý hlas.

,, Dobře." odpověděla jsem a přenesla jsem váhu z jedné nohy na druhou. 

,, Sedni si zpět." řekl zničehonic a poklepal na místo vedle něj. Netušila jsem proč, ale v tu chvíli jsem si nedovolila odporovat. Opatrně jsem usedla na místo vedle něj. Jeho ruku si přehodil přese mě a zapnul televizi. Snažila jsem se nějak uvelebit v jeho náručí, ale můj stálý strach z jeho osobnosti mě nenechal zklidnit dech. 

,, Můžu se tě na něco zeptat?" vyslovila jsem potichu svou otázku. 

,, Poslouchám, květinko." odpověděl mi a přitom si hrál s mým pramínkem vlasů. 

,, Asi chápu, proč jsi mi sebral mobil, ale nechápu, k čemu ti budou moje doklady." 

Jeho odpovědí byl tichý smích.

,, Už se ti vyrábí falešné doklady, nemusíš se strachovat." 

,, Cože?" ,, To nemyslíš vážně."

,, Všechno, co řeknu, myslím vždy vážně." 

,, Takže kvůli tobě skončím ještě v base?" 

,, Neskončíš, pokud se mě budeš držet. " ,, Když zdrhneš..." pokrčil v nezájmu rameny. ,, Pro mě za mě si klidně jdi sednout." 

,, Co když tě udám za únos?" naštvaně jsem vyskočila z pohovky. On se také zvedl a já musela zaklonit hlavu, abych mu viděla do obličeje.

,, To se ti nepovede, květinko." ,, Peníze dělají hodně a když někomu zaplatím za mlčenlivost, počítám s tím, že své slovo dodrží." jen jsem na něj zírala. On za mě zaplatil, abych ho nemohla udat?

,, Jak si můžeš být tak jistý, že tě ti lidé nezradí?" 

,, Byly donuceni přísahat své slovo na své nejbližší osoby." ,, Když mě někdo zradí.." větu nedokončil. Ani nemusel. Gesto, kdy se neviditelnou zbraní střelil do hlavy, mluvilo za vše. Srdce mi bušilo jako splašené. Nechtělo se mi tomu věřit. To snad není pravda. 

,, Jsi zrůda." zašeptala jsem potichu. On na to odpověděl až po chvíli.

,, Tohle jsem slyšel za svůj život už tolikrát, že mě to nijak neohromuje." 

S vyděšeným výrazem a slzami v očích jsem se rozeběhla do svého pokoje. On zůstal dole. 

...

Celý zbytek dne jsem nevylezla z pokoje. Buď jsem hodiny probrečela s představou do jakých šíleností jsem se to dostala. V opačném případě jsem se snažila vymyslet jakýkoli způsob, jak se odsud dostat. 

Když jsem v deset hodin večer konečně otevřela dveře pokoje a došla až ke schodům, uslyšela jsem ze spodního poschodí hlasy. Sedla jsem si na první schod a přes zábradlí jsem nakoukla do obýváku. Nicholas tam seděl s tím blonďákem. Zaposlouchala jsem se do jejich rozhovoru :

,, Ptala se, jak si můžu být tak jistý, že mě neudá." řekl Nicholas a blonďák překvapeně zvedl obočí. 

,, Řekl jsi jí to?"

,, Jo a když jsem jí to řekl, nazvala mě zrůdou." nezaujatě pokrčil Nicholas rameny a blonďák vypukl smíchy. 

,, Vybral jsi si až moc otrkaného beránka, kámo." řekl ten blonďatý, stále v sobě dusíc smích. 

,, To už jsem zjistil taky, ale něco ti řeknu.",, Když je naštvaná, je tak sexy." ,, Nejradši bych jí hned ohnul."

,, Ty jsi to ještě neudělal?" ozval se překvapený hlas blonďáka a já znechuceně nakrčila nos.

,, Já to sám nechápu." ,, Kdyby to byla jakákoli jiná holka, už by se nemohla ani zvednout, ale s ní já prostě nemůžu." ,, Asi jsem se úplně pomátl." ,,Chci ale aby to chtěla i ona." blonďák na něj jen překvapeně zíral. Byla jsem na tom stejně. Po tom, co mi do očí řekl, že jsem jeho osobní děvka, jsem opravdu nečekala, že řekne něco takového.

,, Kámo, z tebe se stává lepší člověk. " ,, Ta holka na tebe má dobrý vliv." 

,, Jenže to já nechci." ,, Když se mi dostane až moc pod kůži, stane se ze mě mírumilovná troska." ,, Tohle si na mé pozici nesmím dovolit a ty to víš moc dobře, tak tu nemel sračky, jak je skvělý její vliv."

,, Fajn, fajn, sorry." ,, Dáme jiné téma, jo?" řekl blonďák a Nicholas se opřel o sedačku.

,, Tak povídej, koho jsi zase ulovil." 

,, Máš mě přečteného." usmál se blonďák. ,, Fajn, když jsem prohledával rodinné příslušníky Karin, našel jsem její nejlepší kamarádku Charlotte. " ,, A musím říct, že to je teda kočka." podal Nicholasovi složku, který si jí četl a listoval v ní. Já jsem si držela pusu, abych nevykřikla. Ne, tohle ne. Charlotte ani nikomu z mé rodiny se nesmí nic stát.

,, Tu ti schvaluju, ale zatím to asi nebudu říkat Karin. " ,, Nebudu poslouchat zase její scény." listoval dál ve složce, potom se zarazil a na jeden list hledět o trochu déle než na ostatní.

,, Karin se před týdnem rozešla s přítelem Erikem?" zazněla v tichu Nicholasova otázka. Zadržela jsem dech, když zaznělo jeho jméno. Do teď jsem na něj ani nepomyslela. Blonďák jen bez zájmu přikývl. 

,, Byli spolu tři roky, ale nikde jsem nezjistil důvod jejich rozchodu. " Nicholas si ještě chvíli prohlížel papír ve složce.

,, Ten chlap se mi vůbec nelíbí." řekl nakonec.

,, Mně taky ne." odpověděl blonďák. 

,, Fajn, zpět k práci. " řekl Nicholas a zavřel složku. 

,, Jo, zjistili jsme ještě původ toho zranění, co měla Karin na koleni. " ,, Tohle tě nejspíš nepotěší." řekl blonďák a Nicholas mu opět věnoval veškerou svou pozornost.

,, Projeli jsme záznamy ze všech kamer na Santorini a povedlo se nám ji najít. " Otevřel notebook a podal ho Nicholasovi. 

,, Tady tohle je pláž, kam se přesně sedm hodin předtím, než jsi ji našel na hotelu, Karin vydala plavat." ,, Je tady, vidíš ji?" ,, Teď sestupuje z toho kopce a teď si pokládá věci na písek." ukazoval mu blonďák něco na notebooku. Nicholas to sledoval bez mrknutí. 

,, Teď vstoupila do moře a plave tímto směrem." ,, Tady, stopni to video." Nicholas udělal, co blonďák řekl a kliknul na klávesu. 

,, Vidíš támhlety muže?" Nicholas jen kývl.

,, Ti jsou od Constantina." ,, A támhle stojí Constantin." ,, Šli po ní nejspíš, kvůli prodeji nelegálního zboží." ,, Nicholasi, jestli Constantin zjistí, že tu holku máme my, půjde po nás." Se zatajeným dechem jsem to celé sledovala. Nicholas zvedl hlavu k blonďákovi a zatnul čelist. Notebook držel tak pevně, až mu zbělaly klouby. 

,, Ke Karin se Constantin, ani nikdo jiný nedostane." ,, Je moje a já si ji ohlídám." řekl do ticha. Nic jiného z jejich rozhovoru jsem už neslyšela. Myslím, že tohle mi bohatě stačilo. Vydala jsem se rozklepaně zpět do pokoje.

...