Sapphire Palace

VZPOMÍNKY VYPLOUVAJÍ NA POVRCH

Probudila jsem se v jeho náruči stále na pohovce. On usnul také, takže jsem teď měla jedinečnou příležitost si ho prohlížet ve spánku. Sledovala jsem jeho uvolněnou čelist, jeho jemný zlatý řetízek, který měl kolem krku. Na takovéto řetízky jsem vždy u mužů měla slabost. Prohlížela jsem si i jeho svalnaté ruce obepínající mé tělo.

,, Chceš si mě vyfotit?" ,, Já klidně počkám." ozval se jeho rozespalý chraplavý hlas a v tu chvíli jsem zahlédla jeho krásný úsměv. Oči měl však stále zavřené. Stydlivě jsem sklopila hlavu a víc si ho přitáhla k sobě. Rozpálené tváře jsem zavrtala do jeho náručí. Jeho hruď se začala chvět v tichým smíchu. Koukla jsem se na hodinky. Bylo 6 hodin ráno a venku se začalo rozednívat.

,, Co máš v plánu dnes dělat?" zeptala jsem se ho. Sledovala jsem, jak otevřel oči a podíval se na mě. Vypadalo to že přemýšlí. 

,, Dneska mě čeká ještě schůzka, ale odpoledne jedu za bráchou." ,, Můžeš jet se mnou. ",, Aspoň se seznámíte a nebudeš tu muset celý den trčet zavřená. " prohlížel si mě a čekal na odpověď. Zamyslela jsem se nad jeho nabídkou. Neznělo to vůbec špatně a musela jsem si i přiznat, že čistý vzduch mi opravdu chybí. Nakonec jsem přikývla.

,, Dobře, přijedu pro tebe kolem 3 hodiny odpoledne. " Znovu jsem přikývla a zvedla se z gauče. On se zvedl také a rozešel se do svého pokoje se převléknout. Celou noc spal v tom saku, ve kterém přišel domů.

Po chvilce se vrátil dolů. Vrátil se zrovna v tu chvíli, kdy už jsem pobíhala po kuchyni a snažila se z toho minima potravin, co tu má, udělat něco k jídlu. Nakonec jsem musela zvolit jen vajíčka a opečený toast.

,, Už si ani nepamatuji, kdy mi naposledy někdo jiný, než moje kuchařky, dělal snídani. " zasmál se Nicholas a pustil se s poděkováním do jídla. Sledovala jsem jak se s chutí láduje jídlem a musela jsem se usmát. Měl na sobě jeany a šedou mikinu. Nevypadal jako budoucí panovník. Já v něm viděla jenom Nicholase. Muže, který má před sebou zlou budoucnost a nelze jí utéct. Po chvíli jsem se pustila i já do své porce jídla.

...

,,Ve tři hodiny tu budu. " řekl Nicholas stojící u výtahu. Dveře výtahu se otevřely a já ho s malým úsměvem sledovala. Než odešel, ještě se ke mně sehnul a lehce mě políbil do vlasů. Potom už se za ním zavřely dveře. Zůstala jsem tu zase sama.

Šla jsem se převléknout a dát si ranní sprchu. Z mého kufru jsem si vytáhla kosmetickou taštičku plnou všemožných voňavých krémů a olejíčků. I přestože taštička sotva šla zavřít, jak byla přeplněná, stále mi připadalo, že mi toho spoustu chybí. Zbytek věcí zůstalo doma. Po té události to zůstalo konkrétněji u Charlotte doma. Převezla jsem tam vše, co jsem u sebe v koupelně měla a jen jsem se modlila, že ta neznámá holka nepoužívala moje věci, když si zrovna neužívala s Erikem. Udělalo se mi z toho úplně zle. Nechtěla jsem na to už víc myslet. Všechny ty špatné vzpomínky se mi začaly rojit zpět na mysl a já se musela štípnout do ruky, abych se z toho probrala.

Na mysl mi naskočila další myšlenka. Ztratila jsem pojem o čase, ale počítám s tím, že to už bude tak dva týdny, co tu jsem prakticky zamčená. Charlotte jsem se od té doby neozvala. Přemýšlela jsem jestli mě teď hledá, nebo jestli jí Nicholasovi lidi něco nakukali, aby mě nehledala. Stále víc jsem si uvědomovala, jak moc mi chybí. Také mi chybí moji rodiče i přesto, že se spolu moc nevídáme. Vlastně jsem jim ani neřekla o tom, co všechno se stalo. Dlouho jsme spolu nemluvili, jelikož moji rodiče se odstěhovali na druhý konec státu a stále chodí do práce, takže si nějaké výlety nemůžou dovolit. Začalo se mi po mých blízkých stýskat a věděla jsem, že jestli nebudu reagovat a nedostanu se odsud co nejdříve, možná je už nikdy neuvidím. Dnes si s Nicholasem promluvím. Třeba mě pustí dobrovolně. A pokud ne, bohužel budu muset proti sobě poštvat i jeho, jakmile se mi podaří utéct. Tajně jsem ale doufala, že na mojí prosbu přistoupí.