We both know you want me

2. Kapitola

Hazel

Tom si to k nám pomalu šine, dredy svázané do drdolu a ve tváři únava.

"Dobré ráno." utrousí a posadí se k nám ke stolu.
Kluci už bydlí sami. Tedy sami a já s nimi.
Postarali se o mě, ale chodila jsem na brigády jak jsem jen mohla a jejich máma mi taky hodně pomáhala.

"Ráno? Je skoro jedna odpoledne a už začínají chodit lidi." pronese Bill a rukou přejede zahradu.
Víkendové večírky se stali prakticky rutinou.
Venku mají dokonce bazén!
Turné jim vydělalo dost na dům a nebránila jsem se, když mi nabídli abych tu byla s nimi.
Tom se unaveně rozhlédne a vezme si do ruky kousek pizzy.
Klasicky.

"Takže, kolik lidí čekáte dneska?" zeptám se a tak zběžně si prohlédnu materiál.
Kluci zatím nic moc, ale třeba ještě budu mít štěstí.

"Tak padesát?" nadhodí Georg.
S Gustavem jsou tady taky skoro pořád, i když mají každý vlastní byt.

"Naposledy jich tu bylo sedmdesát." podotkne Tom s plnou pusou.

"Prase." napomenu ho a on protočí očima.
Neuvěřitelně mě baví ho srát.

"A co ty? Zapomněla sis dneska vzít obličej?" pronese a já na něj vypláznu jazyk.

"Jsem přirozeně krásná, nepotřebuju se malovat každých pět minut.
Ale neboj, ještě se k tomu dostanu až se sem dostaví nějaký pořádný kus chlapa. Zatím žádné nevidím." odpovím mu a taky si vezmu pizzu.
Lidi už začínají pomalu přicházet a tak se zvednu a rychle se namaluju, abych nevypadala jako strašidlo.
Vezmu si na sebe plavky a na ně už jenom kraťasy.
Vrátím se zpátky a Tom se zakucká, když mě uvidí.

"To tady chceš dělat striptýz?" zeptá se s úsměvem a nadzvedne jedno obočí.

"Neboj se, ty ho v životě neuvidíš." prohlasím a on si dotčeně přiloží ruku na srdce.
Vydám se lovit a po necelých deseti minutách už si všimnu dobře stavěného kluka, může mu být tak jednadvacet s krátkými hnědými vlasy.
Není to úplně můj typ, ale rozhodně neurazí.
Zaregistruje že se na něj dívám, tak se usměju, zamávám a odejdu ke stolu s alkoholem.
Naleju si panáka a kopnu ho do sebe.
Ten kluk za mnou přijde.
Chytil se.

"Ahoj." řekne a já se k němu s úsměvem otočím.

"Jak se jmenuješ?" zeptám se a on nadzvedne obočí.

"Ty se toho nebojíš. Žádné zdvořilostní konverzace?"

"Ne. Jak se jmenuješ?" zeptám se znovu a už se usmívá i on.
Za jeho zády nás pozorují jeho dva kamarádi.

"David. Ty?"

"Hazel."

"To je moc hezké jméno."

"Děkuju, Davide."
Usmívá se a vůbec nemá tušení, že balím já jeho a ne on mě.
To mě na tom vždycky baví. Myslí si, že to mají pod kontrolou.
"Takže, jak si zatím užíváš párty?" zeptám se ho znovu a on se otočí na svoje kamarády.

"No, teď už určitě mnohem lépe." podotkne a sjede mě pohledem.
Najednou mi někdo okolo ramen hodí ruku a přitáhne trošku k sobě.
Podívám se na Toma, jehož pohledu by se leknul i mrtvý.
David se na něj jenom podívá a úsměv mu z tváře pomalu mizí.
"Asi bych se za nimi měl vrátit." zamumlá.

"To by si asi měl, Davide." pronese Tom a já se na něj znovu podívám.

"Ničíš moje šance najít si kluka, nebo si alespoň užít. Uvědomuješ si to?"
Loktem ho trochu praštím do břicha, ale ne že by to s ním nějak hlo.

"Uvědomuju si to velice dobře. Vždyť tě svlíkal očima." řekne a sundá mi ruku z ramen.

"O to šlo, víš? A co má být? Ty děláš úplně to samé." podotknu a jeho rty se roztáhnou do širokého úsměvu.

"Jenomže já při tom vypadám neodolatelně."

"To určitě. Hele, nech mě tady v klidu někoho sbalit a sám si najdi nějakou naivní holku, jo?"
Falešně se usměju a hodím do sebe dalšího panáka.
Tohle není poprvé, co mi dělá něco takového.
Nejspíš mě jenom chrání, což není nic špatného, ale už mi to začíná trochu lézt na nervy.

"Jak myslíš, ale pak za mnou nechoď brečet."

"Jako kdybych se svými problémy chodila zrovna za tebou. Bill je mnohem milejší." zašklebím se na něj.
Zavrtí hlavou a odejde si povídat s nějakou zrzkou.