We both know you want me

14. Kapitola

Tom

Dva týdny se s Hazel schováváme, jako nějací kriminálníci.
Dneska je víkend, což znamená, že je v domě i na zahradě plno lidí.
Povídám si s nějakou blondýnkou a přijde mi vtipné, jak okatě se mě snaží dostat do postele.
Jenomže od té doby, co mi Hazel dala najevo, že se jí taky líbím, tak nemám zapotřebí si je tahat do pokoje.
Ona si povídá s nějakým klukem, který je o hlavu vyšší než ona a pořád se jí snaží jakoby omylem dotýkat.
Není mi to vůbec příjemné, ale snažím se to ignorovat.
Všechno musí vypadat jako dřív.
Jenomže teď je tu tolik lidí, že by si asi nikdo nevšiml, kdybychom se na chvíli ztratili.
Bill se vynoří vedle mě.

"Ahoj, vidím, že si tady povídáte, ale potřebuju s tebou mluvit." řekne mi a blondýnka se zatváří dost zklamaně.
Odejdu s Billem stranou.

"O čem chceš mluvit?" zeptám se a on se podívá směrem k Hazel.

"Babička mi říkala, že si všimla jak se k sobě máte.
A oba dva víme, jak vnímavá je." zamračí se.
Nechci mu o tom říkat, jenomže celé dva roky si dává pozor, abych se Hel náhodou nějak podezřele nedotknul.

"Babička už je taky stará a spoustu věcí si domýšlí.
Nejspíš na ní Hazel udělala jenom dobrý dojem a oba dva víme, jak se mi snaží pořád radit, abych si našel nějakou milou, hezkou holku.
Bille, jenom mě tak napadlo, ten slib jsem ti dal už strašně dávno, když jsme jí ani neznali.
Má to vůbec ještě smysl?" zeptám se.
Unavuje mě, že nás pořád tak pozoruje.
Už dva týdny jsme ani jeden z nás pořádně nespal, jenom abychom si ukradli pár tichých chvilek.

"Tome, je snad mezi vámi něco?
Proč říkáš něco takového?" zeptá se on a podezření v jeho tváři i hlase ještě vzroste.
Tohle už dlouho nevydrží.

"Ne, jenom říkám, že je to hloupý slib.
Co se má stát se vždycky stane a neměl by si mi nic zakazovat.
Já i Hazel máme svobodnou vůli a jestli za mnou přijde, tak si můžeme dělat co chceme." odseknu a už začínám být naštvaný.

"Jestli se dozvím, že spolu něco máte, tak s tebou už v životě nepromluvím.
Je to jediná holka, u které tě prosím, aby ses ovládal.
Jedna jediná holka.
Tak jednou přemož to svoje ego a nech jí na pokoji." pronese, jenomže já se s ním o tom už nehodlám bavit.
Je to moje věc.
Já chci s Hel být, ale takhle tajně to dál nejde.

"Jdu se napít." řeknu jenom a odejdu k baru s pitím, kde se potkám s Hazel.
"Kde máš toho svýho frajera." zeptám se jízlivě a ona hned ví, že je něco špatně.

"Šel mi pro něco k pití dovnitř, kde je ta tvoje Barbie?" zeptá se ona a hodí do sebe panáka.
Nemusím náladu kazit nám oběma, jenomže tohle není fér.

"Je mi to jedno, byl za mnou brácha. Babička se prý nějak zmínila, že k sobě máme blízko a prý jestli zjistí, že spolu něco máme, tak se mnou už nepromluví." vysvětlím a rozhlédnu se, jestli není na doslech.
Ona do sebe rovnou kopne druhého panáka.

"Tome, musíme to skončit. Bylo to fajn, ale nehodlám ti rozbít vztah s Billem." pronese, ale dívá se před sebe.
Ne na mě.
Právě mám pocit, jakoby mi dal někdo pěstí do žaludku.

"Tohle neříkej. Uklidní se." řeknu rychle a vezmu jí za ruku.
Je mi jedno, jestli to Bill uvidí.
"Tohle už nikdy neříkej." vydechnu znovu a ona se začne rychle rozhlížet.

"Tome, jdi k sobě do pokoje. Za chvíli tam přijdu." zašeptá mi do ucha a odejde.
Dojdu do pokoje a ona přijde asi o deset minut později.
"Musela jsem najít Billa, řekla jsem mu, že jdu na chvíli k sobě, ale že se vrátím a ty že si u sebe v pokoji a trucuješ." pronese a posadí se ke mně na postel.
Ale pořádný kus ode mě.

"Je úplně jedno, co chce Bill." promluvím a poposednu si kousek k ní.

"Dva týdny jsme se ani jeden pořádně nevyspal a chodíme tu po špičkách.
Tome musíme to buď ukončit, nebo mu to říct.
A jelikož na to nechce ani pomyslet, tak budeme muset udělat to první." zašeptá.

"O tomhle zase nechci slyšet já."
Přitáhnu si jí k sobě a donutím jí, aby si na mě sedla.
Ruce mám na jejích bocích.
"Vím, že se ti to líbí stejně jako mě. A taky vím, že to nechceš skončit.
Klidně mu to řeknu." odpovím a dívám se jí do očí.
Nemůže to skončit, když to ani nezačalo.

"Jak poznáš, že se mi to tak líbí?" zeptá se provokativně.
Přejedu jí rukama po stehnech.

"Protože ti vždycky naskočí husí kůže, když na tebe sáhnu, taky proto, že přivíráš oči, když tě líbám na krku." zašeptám a rty se jí o ten krk otřu.
Přivře oči.

"Tommy, nikdo neví, že jsme tady spolu. Sami." zašeptá a mě to dojde naprosto okamžitě.
Bill nemá nejmenší tušení, co tady spolu děláme nebo můžeme dělat.
Dům je plný lidí a hlasité hudby a i kdyby nás někdo slyšel, tak si toho nebudou všímat.
Podívám se na ní a ona se usmívá.

"Nemůžeš mě od téhle debaty tak lehce odlákat." zasměju se a ona nadzvedne jedno obočí.
Vezme mojí ruku a vsune mi jí pod svoje tričko.

"Vážně ne?" zašeptá znovu.
Vím že prohrávám.

"Snažíš se opravdu hezky, ale-"
Políbí mě a já už na Billa vůbec nemyslím.
Tohle je naše příležitost se po dvou týdnech konečně dostat někam dál.
Nenechám si jí ujít.
"Asi už nemám co říct na svojí obhajobu." zamumlám do polibku a ona se usměje.

"Myslela jsem si to."