We both know you want me

7. Kapitola

Hazel

"Opravdu nechceš jet se mnou?" zeptá se Bill Toma, když se loučí ve dveřích.

"Zajedu tam jindy. Stejně je na mě určitě ještě pořád naštvaná." odpoví a zavrtí hlavou.
Baví se o jejich babičce.

"Ale prosím tě, ta tě zbožňuje a víš, že se nedokáže zlobit dlouho." poplácá ho Bill po rameni.

"Fakt ne, ale v blízké době se tam ukážu." slíbí a potom Bill odjede. Dali jsme si spolu aspoň oběd, aby měl výmluvu, protože jejich babička, jako spousta ostatních trpí panickou hrůzou z toho, když si její vnoučci nic nedají.
Tom se na mě otočí a na tváři mu hraje úsměv.

"Co je?" zeptám se a založím si ruce na prsou.

"Co měla znamenat ta včerejší návštěva?" nadzvedne jedno obočí. Je to rys, který mají s Billem společný.

"Nic to neznamenalo, jenom bych po zbytek noci už neusnula." odpovím a odejdu do kuchyně pro zmrzlinu, jednu mu taky podám a on ji beze slova přijme.
Sedíme vedle sebe v tichosti a všimnu si, že se na mě dívá.
Kývnu hlavou, abych ho vyzvala k nějaké odpovědi.

"Co si o tom teda myslíš? O tom slibu." pronese a já se na chvilku zamyslím.

"Že jste paka, to si myslím.
Vždyť už jsou to dva roky, taky by v tobě mohl mít trochu důvěry.
Mezi námi se nikdy nic nestalo." řeknu a on se trochu zasměje.
"Co je na tom k smíchu?" zeptám se.

"No možná právě proto mu to přijde divný.
Nedůvěřuje mi právem.
Seš moc hezká holka a oba víme, proč jsem mu to musel slíbit.
Jsou to dva roky a my spolu ještě nic neměli, možná mám mnohem větší vůli, než jsem si myslel." odpoví.
Trochu se k němu nakloním.
Neví co má čekat a tak mě jenom pozoruje.

"Takže bych tě mohla mít mávnutím ruky?" zašeptám a všimnu si, jak ztěžka polkl.
"Mohla?" zeptám se znovu.
Nic neřekne.
Zasměju se a zase se od něj odtáhnu.
"Nekoukej, jakoby ti ulítly včely." pronesu a odejdu do svého pokoje.
To že neodpověděl mě trošku znervózňuje.
Byla opravdu náhoda, že vykřikl moje jméno?
Vždyť dva roky nedělal nic, abych si myslela, že se mu líbím.
Naopak.
Tahal si do pokoje jednu za druhou.
Ne, že bych teda byla o něco lepší, ale já mu tady teď nedávám smíšené signály.

***

Asi o dvě hodiny později se ozve zaklepání na dveře, pak se otevřou a Tom do nich strčí hlavu.

"Nechceš se jít koukat na film?" zeptá se a já se s námahou zvednu z postele.

"A nemáš náhodou nějaké postranní úmysly?" zasměju se, což vykouzlí úsměv na tváři i jemu.

"Možná." zašeptá, když okolo něj procházím.
Natáhnu se na gauč, on pustí film a skočí za mě.

"Kam se sereš?" zasměju se, když si snaží udělat taky trochu prostoru.

"Snažím se si lehnout, taky nemusíš zabírat půlku obýváku." napomene mě se smíchem.
Leží za mnou a chvíli se vrtí, protože neví kam s rukama.
Nakonec si jednou podepře hlavu a druhou mi položí na pas.
Na chvilku ztuhnu.
Kdyby nás takhle viděl Bill, tak by Toma asi zabil.
"Dobrý?" zeptá se Tom.

"Jestli to není záminka ke svlékání tak fajn." odpovím a on se rty přiblíží k mému uchu.

"Bránila by ses?" zeptá se šeptem, až mi z toho naskočí husí kůže.

"Soustřeď se na film, nebo tě napráskám bratrovi, že to na mě zkoušíš." odpovím, oči přilepené na obrazovce.
Slyším, jak se sám pro sebe potichu zasmál a z nějakého důvodu mě to potěší.
Film je tak v půlce, když jeho ruka z mého pasu přejede níž na stehno.
"Co to děláš?" zeptám se a podívám se na něj.

"Nic, jenom už mě ta ruka bolí, jak je pořád ve stejné poloze.
Kdyby si tady neležela jak pytel brambor, tak by se to vůbec nestalo." řekne a já se snažím potlačit úsměv, což je naprosto nemístné.
Co se to děje?
Hladí mě po stehně a já neprotestuju, vlastně je to docela příjemné.
Opřu se o něj zády, aby se mi líp leželo a ve vlasech cítím jeho dech.
Snažím se soustředit na film, jenomže myšlenky mi utíkají úplně jinam.
Oba jsme s Tomem dost do větru, co by se stalo, kdybych se k němu otočila čelem?
V hlavě mám možné i nemožné scénáře.
Najednou v zámku zarachotí klíče a otevřou se hlavní dveře.
Tom úplně vyskočí a posadí se na druhou stranu gauče.
Najednou to jde koukám!
Začnu se příšerně chechtat, ale on je celý vystrašený.

"Jsem zpátky!" zvolá Bill, když přijde do obýváku.

"Ach můj princi, konečně jsi zpět!" zvolám teatrálně a on se začne smát.
Podívá se na televizi a potom na mě s Tomem.

"Tome?" zeptá se a jedno obočí mu vyjede nahoru.

"Koukáme na film." odpoví Tom nechápavě, jakoby se se mnou ještě před minutou nemazlil.
To uvědomění mnou projede jako blesk.
Bill se s tou odpovědí spokojí a odejde do kuchyně.

"To bylo o chlup, co?" škádlím Toma, ale on se na mě jenom podívá.

"Promiň." řekne a vyrazí nahoru do svého pokoje.
Dívám se za ním a za mými zády se vynoří Bill.

"Hazel, jestli se něco děje-" začne, ale nenechám ho to dokončit.

"Bille, nic se neděje. Včera jsem vás slyšela a vím, co si donutil Toma slíbit.
Vážím si toho, ale už jsou to dva roky, zvládnu se o sebe postarat a můžu se rozhodovat jak chci.
Tím ovšem neříkám, že jsme se tady spolu vyspali, nebo bůh ví co si myslíš." pronesu a on se na mě zaskočeně dívá.

"Ty o tom víš?"

"Jo."

"Prosím, buď opatrná, ať už se stane cokoli.
Nemyslím si, že by sis s ním začala, ale dokáže být opravdu okouzlující když chce." varuje mě a já mu dám pusu na tvář.

"Poradím si." zasměju se a taky odejdu do svého pokoje.
Na stehně pořád cítím Tomův dotek a sama před sebou se zastydím, když si uvědomím, že bych mu klidně dovolila jet i výš, kdyby Bill nepřišel.