We both know you want me

25. Kapitola

Hazel

"Bille." řeknu, když se s ním ráno potkám v obýváku.

"Ano?" zeptá se a vzhlédne od televize.

"Tom mi řekl, že mě miluje." pronesu a posadím se vedle něj.
Musím se culit jako idiot, ale prostě mi to dělá radost!
Je to snad zločin?

"Moment! Řekl ti co?!" otočí se na mě Bill, oči vytřeštěné.

"Že jí miluju." ozve se za námi a Tom skočí k nám na gauč.

"Nevěděl jsem, že máš něco takového ve slovníku." pronese Bill a bratr ho trochu praští.
Dívám se na Toma a v hlavě si přemítám včerejší noc.
Už nikdy nechci dělat nic jiného, než být s ním v posteli, jíst čokoládovou zmrzlinu a chodit s Billem nakupovat.
Takový život by se mi líbil.

"Dneska párty?" zeptá se Tom.

"Už jsem pozval lidi." odpoví Bill.
Nestačím žasnout nad tím, jak je něco takového v tomhle domě samozřejmostí.
Ale nebudu lhát, ne jednou mi to přišlo vhod.
Každému z nás donesu svou zmrzlinu a tak si všichni tři uděláme pohodové odpoledne a válíme se v obýváku na jedné hromadě u televize.

***

"Ahoj, hezčí holku jsem tu ještě neviděl." řekne nějaký kluk, když si jdu pro pití.

"Díky, taky jsem ještě neměla to štěstí." odpovím a kopnu do sebe panáka s vědomím, že mě Tom bedlivě pozoruje.

"Nechala by ses na něco pozvat?" zeptá se ten kluk.
Není úplně ošklivý, má moc zajímavý obličej, modré oči a brunet vlasy.

"Jestli se ti chce." řeknu a tak nám nalije dalšího panáka.
Připiju si s ním a obrátím do sebe obsah skleničky.

"Takže, půjdu rovnou k věci.
Seš fakt pěkná a já bych potřeboval, aby si se mnou šla někam do pokoje, kde budeme mít soukromí." pronese a já se začnu smát.

"Taky půjdu rovnou k věci." řeknu a přiblížím se k němu.
"Je tu spousta pokojů, jeden z nich dokonce můj." pokračuju a on se zářivě usmívá, až je mi ho skoro líto.
Ukážu směrem k Tomovi.
"A támhle ten mi v něm každý večer dělá dobře." dokončím, úsměv mu z tváře zmizí.

"Ty tu bydlíš s nimi." dojde mu, trochu si odkašle a bez rozloučení se otočí na podpatku.
Hned se přimotá k nějaké jiné holce a zopakuje jí tu samou větu, jako řekl mě.
Zakroutím očima a na svém pasu ucítím Tomovo ruku.

"Příště by si nemusela chodit k těm idiotům tak blízko." zamumlá mi u ucha a dá mi pusu do vlasů.

"Snad nežárlíš." zasměju se a jeho ruka sjede na můj zadek.

"Žárlím, protože už jsem viděl nejméně pět chlapů, jak na tebe čumí." pronese a já se k němu otočím tak, abychom si koukali do obličeje.

"No vidíš, a já stejně stojím jenom o jednoho." řeknu a začnu ho líbat.
Je to zvláštní pocit, když je okolo nás tolik lidí.
Všichni moc dobře ví, kdo to je, ale nikdo z nich nezná mě.
Dneska to bylo poprvé, co jsem někomu přiznala, že tady bydlím.
Už je mi to jedno.
Najednou nás ovšem někdo vyruší.
Je to nějaká holka, která je mi docela povědomá.

"Ahoj Tome, dávej si bacha, aby si nevykřikl špatné jméno." utrousí a sjede ho jedovatým pohledem.
No jasně!
To je ta holka co vyběhla z jeho pokoje.
Tom má co dělat, aby potlačil úsměv.

"Jo, seznamte se, tohle je holka, jejíž jméno si nepamatuju a tohle je Hazel." řekne a ukáže nejdřív na ní a potom na mě.
Holka se zarazí a rychle odejde.
Vybuchnu smíchy, ale Tom mě začne zase líbat.
Oddělíme se od sebe a najdeme Billa.
Všichni tři sedíme venku a pozorujeme lidi okolo nás.
I přes to, kolik jich tu je jsme sami.
A přesně takhle to mám ráda.
Vždycky to budeme my tři, nehledě na ostatní.
Hazel, Tom, Bill.
Takhle to je ode dne kdy jsem přišla a tak to taky zůstane.
Tím jsem si jistá.

"Neoblizujte se tady na veřejnosti, ještě všechny vyplašíte." začne se smát Bill.
Tahle věc se asi taky nikdy nezmění, ovšem to mi vůbec nevadí.
Hlavně že je mám oba.