We both know you want me

19. Kapitola

Tom

V noci Hazel nepřišla.
Trochu mě to zklamalo, ale nejspíš by bylo jasné, co by se dělo, kdyby se ukázala.
Vzhledem k tomu, že se teď už nemusíme schovávat.
Sedíme v obýváku, Hel je na druhém konci gauče a Bill mezi námi.
Stejně nám to nechce usnadnit.
Vytáhnu telefon a napíšu jí zprávu.

Tom: Hazel, pojď nahoru.

Hazel: Díváme se na film, nepočká to?

Tom: Asi to nepočká. Potřebuju tě tam hned.

Hazel: Proč?

Tom: Asi mi prasknou kalhoty...

Prudce se na mě podívá a mísí se v ní pobavení s chtíčem.
Bill sice sedí, ale už před chvílí jsem si všiml, že se mu zavírají oči.
Nejspíš celou noc hlídkoval, jestli jsme oba ve svém vlastním pokoji.
Modlím se, aby aspoň na chvíli usnul, abychom se mohli vytratit nahoru.
Hel si toho taky všimne.
Sama pro sebe se pousměje.
Připadám si jako nedočkavý školáček.
Trvá to dalších dvacet osm minut přesně, než začne Bill pravidelně oddechovat a hlava mu padne na opěrku gauče.
Přesně v ten moment se zvednu a popadnu Hazel za ruku, vleču jí za sebou do druhého patra, jak nejtišeji dokážu.
Cestou jí slyším se smát.

"Jako malej kluk." zamumlá si sama pro sebe.

"Spíš velkej, než malej, ale rozhodně nadrženej." odpovím, načež se znovu zasměje.
Rychle se k ní obrátím a ze shora schodiště se podívám, jestli Bill pořád spí.
Máme štěstí. Neprobudil se.

"Ještě aby nebyl." řekne si Hazel spíš pro sebe, ale má pravdu.
Toužím po ní mnohem déle, než po ostatních.
Nikdy jsem se tak moc netěšil, až budu v posteli.
Nikdy jsem nebyl v situaci, že by mě měl někdo pod kontrolou.
A stejně jdu teď do svého pokoje a jsem si jistý, že kdyby mě požádala, abych sám sebe svlékl a přivázal se k posteli, tak bych to prostě a jednoduše udělal.
Nemám tušení, proč na mě tak působí, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo.
I když mě to do značné míry znepokojuje.
Rychle za námi zavřu dveře od jejího pokoje.
Nemám tušení, proč jsme šli do jejího a ne do mého, ale v tuhle chvíli na tom asi úplně nezáleží.
Pro jistotu zamknu.
Víme, jak dotěrný Bill dokáže být.

"Hazel, potřebuju tě." řeknu mezi líbáním.

"Já vím, poslal si mi dost naléhavou zprávu." usmívá se a u toho nám oběma rozepíná kalhoty.
Pane bože!
Jestli se mě ještě jednou dotkne na nějakém citlivém místě, tak už se k té posteli asi nestihnu ani dostat a bude po všem.
Rychle z ní sundám i zbytek oblečení, hodím jí do postele, až trošku vykřikne.
Sundám si triko a vrhnu se za ní.
Směje se, zatímco jí líbám na krku a jednou rukou jezdím po boku od stehna až k prsům.

"Jestli se udělám moc rychle, tak to ber jako kompliment a mysli na to, že se mi to jinak vůbec nestává." zamumlám, ale ona to už pomalu ignoruje.
Oči má přivřené a rty pootevřené.
Vklouznu do nich jazykem.

"Hlavně už drž hubu a začni." pronese do polibku a sáhne mi mezi nohy, aby mě k sobě nevedla.
Nemám vůbec zapotřebí se bránit, boky jí jdu naproti a po nekonečném čekání jsem konečně v ní.
Nemohla se dočkat stejně jako já, je připravená, aniž bych na ní předtím sáhl.
Slastně vydechne a já udělám další příraz.
Dívám se na její obličej, jak si to užívá.
Podívá se dolů na naše spojená těla a zasténá.
Ten zvuk mě pohladí na duši.

"Líbí?" zeptám se a znovu jí políbím, odpověď nečekám, ale stejně přijde.

"Tome, já chci víc." zašeptá a tak přidám.
Nemám tušení, kde ta holka bere energii, ale jsem odhodlaný ji o všechnu připravit.
Přirážím a jezdím v ní, jako kdybych se pro to narodil.
Ona pode mnou vzdychá, sténá a na čele se jí vyrojili malé kapičky potu.
Snaží se sama sebe udržovat potichu, ale nejde to ani jednomu z nás.
Nedokážu se ovládat a tak pořád zrychluju a zpomaluju, jenomže tak dráždím oba.

"Hel..." vydechnu.
Tentokrát říkám správné jméno.
Myslel jsem u toho na ní často, ale nikdy jsem si nepředstavoval tohle.
Tuhle dokonalost.
"Hel..." řeknu znovu, trochu víc nahlas a s větší vážností i zoufalstvím v hlase.
Otevře oči, jenomže to mi zrovna moc nepomůže.
Teď už nedokážu zastavit, jenom přidat.

"Tome."
Dívá se mi přímo do očí.
Ani jeden z nás až do konce neuhneme pohledem.
Svoje nohy má obmotané okolo mého pasu, rukama se přichytává zad.
Bez jakéhokoli varování se jí stehna začnou třást, zakloní hlavu a vzdychne tak nahlas, že se Bill musel určitě vzbudit.
To je pro mě dobrá zpráva, ještě zrychlím a konečně se taky udělám na její břicho.
Při vší té nedočkavosti jsem si ani nevzal kondom, ale stihl jsem to akorát.
A Hazel navíc bere prášky, co tak vím.
Podám jí kapesníky a potom si lehnu vedle ní.
Otře si břicho, přitulí se ke mně.
Její tělo je tak příjemně teplé, nemám vůbec chuť vycházet z tohohle pokoje další týden.

"Hazel, si moje droga." vydechnu a ona se zasměje.

"Tak to budeš muset dostat další dávku." odpoví.

"To by asi bylo nejlepší." pronesu zase já a pod dekou jí hladím na prsou.
Je to ta nejlepší závislost, jakou jsem zatím měl.
Snad se nikdy nevyléčím.