We both know you want me

13. Kapitola

Hazel

Včera jsem odešla až ve tři ráno.
Tom usnul, takže jsem radši šla. Lepší než zase ráno panikařit.
Dneska jedou oba za jejich prarodiči a nemám tušení, jak se jim to povedlo, ale přemluvili mě abych jela s nimi.
Za celé dva roky jsem se s jejich babičkou a dědečkem ještě nepotkala.
Nevím jak je to možné.
Dorazíme na místo a postarší pán už stojí venku a vyhlíží své vnuky.
Co jsem pochopila, tak s nimi mají hodně dobrý a blízký vztah, takže za nimi jezdí vždycky, když mají volnou chvíli.
Vystoupíme z auta a dvojčata se s dědou obejmou.
Já mu podám ruku.

"Moc mě těší, jsem Hazel." představím se a jemu se na tváři objeví vševidoucí výraz.

"O tobě jsem toho opravdu hodně slyšel, mladá dámo. Rád tě poznávám." pronese a já se podívám na Billa s Tomem.

"Doufám, že jste na mě říkali jenom samou chválu, jinak si mě nepřejte." varuju je a jejich děda se zasměje.
Zavede nás dovnitř, kde jeho žena peče nějaký moučník a připravuje kávu.
Vyrazili jsme hned ráno a já ještě nic nejedla, takže mi pořádně zakručí v žaludku.
A kafe by mi taky nevadilo, když jsem spala sotva pět hodin.
Budu muset naše noční návštěvy omezit.

"Oh, drahoušku, ty si mi ale pěkná slečna, ale moc hubená. Dáš si koláč?" zeptá se mě jejich babička místo pozdravu.

"Moc ráda, děkuji." řeknu směrem k ní a její manžel do ní trošku strčí.

"To je Hazel." nahlásí a žena se na mě prudce otočí.

"Ty si ta naše slavná Hazel? Tak to si budeme muset hodně popovídat.
Kluci o tobě neustále vypráví.
Jak se o tebe starají, nejsou na tebe moc hrubý?" zeptá se a před každého z nás postaví hrnek s kafem a kus koláče.

"Babi, neboj se, staráme se o ní jako o vlastní." zasměje se Bill a Tom mě vezme okolo ramen.

"Večerku má v osm a denně tři jídla na stole.
A pokud vám bude tvrdit něco jiného, tak určitě lže." přisadí si a zase mě pustí.
Zavrtím hlavou a jejich babička si sedne naproti mě a chytí mě za ruce.

"Tolik jsme slyšeli.
Že si prý moc milá a krásná říkal Tom. A Bill zase, že ho vždycky rozesměješ.
Tak dlouhou dobu už spolu jste, ale nikdy tě nepřivedli ukázat." usmívá se na mě od ucha k uchu a já v tom trochu rozpoznám Billa.
Velmi sympatická dáma.

"Žasnu, jak mě tady idealizují." zasměju se a paní mávne rukou.

"Vidím, že jsi zdvořilá a máš vychování, to o člověku vždycky prozradí nejvíc." mrkne na mě a potom se podívá na Toma.

"Měl by sis najít nějakou takovou. A ne se pořád honit za těma vychrtlinama, co si celé dny jenom lakují nehty." napomene ho a on se trošku začervená.

"Já vím babi, připomínáš mi to každou návštěvu." zasměje se Tom a Bill se obrátí na dědečka.

"Jak jde lov krtků?" zeptá se ho.

"Ty potvory mi rozryly půlku zahrady, ale já jim přijdu na kloub." řekne a přitom se prstem dotkne svého nosu.
Všichni odejdeme na zahradu, aby mohli kluci dědečkovi pomoct.
Už je starší a tak na všechnu práci nestačí.
Zůstanu sama s jejich babičkou.

"Jsem moc ráda, že se o naše chlapce tak staráš.
Ti dva by jinak celé dny jedli jenom pizzu.
Snad odpustíš staré ženě, když se zeptá, ale všimla jsem si, jak se na tebe náš Tom dívá." řekne a pozoruje všechny tři při práci. Trošku se začervenám a ona se usmívá, protože jí je naprosto jasné, že se trefila.

"Jsme jenom kamarádi." odpovím.
Jak to, že stáří lidé vždycky vnímají nejvíc?

"Má milá, už mám něco zažito a poznám, když se chlapci líbí dívka.
Bill se mi nedávno svěřoval, že se o tebe bojí, protože zná svého bratra.
Jenomže já znám svého vnuka a můžu říct, že je to moc hodný kluk." pronese a zamává na ty dva.

"I kdyby, nemohlo by to fungovat. Nechci riskovat přátelství ani s jedním z nich." odpovím neutrálně.

"Nemusíš se mi svěřovat, pokud nechceš, ale jestli se mají dva lidé rádi, tak by měli být spolu.
A Bill tě má opravdu rád, pochopil by to." ukončí konverzaci a vydá se za nimi.
Já jdu dovnitř, abych si dopila kafe, dokud je ještě teplé.
Někdo mě obejme zezadu.

"Pozor, babička umí vymluvit díru do hlavy, když chce." řekne mi do vlasů a já se usměju.
Ale hned na to ho od sebe odstrčím.

"Tady ne, Tome." zašeptám a otočím se čelem k němu.
"Říkala, že se na mě díváš moc hezky, že si hodný kluk, a že mě máte s Billem moc rádi." dodám a on nadzvedne obočí.

"Mohla by být detektiv." podotkne a potom radši jdeme ven, abychom nevypadali ještě víc podezřele.