We both know you want me

18. Kapitola

Bill

"Babi, jenomže oni mi to dělali za zády.
Ani jeden se k tomu nepřiznal, když jsem se jich ptal. Už měsíc mi lžou." postěžuju si a napiju se čaje.
Říkal jsem babičce s dědou, co se stalo, jenomže oni se tvářili, jako kdyby jim to bylo od začátku jasné.
To jsem opravdu takový idiot?

"Billy, trošku jsem se Hazel ptala, když tady byla, neřekla mi nic určitého, ale poznala jsem, že se mají rádi.
Taky mi říkala, že se mezi vás nechce stavět, že by to nikdy nemohlo fungovat, protože nechce přijít ani o jednoho z vás." pronese a mě to zaskočí.
To je naprosto nová informace.
Že spolu spí, to mi došlo, ale nenapadlo mě, že by se mohli mít skutečně rádi.
Myslím, milovat se.
To je pro Toma něco absolutně nepřirozeného.

"Ale Tom mi slíbil, že jí nechá na pokoji. Chtěl jsem aspoň jednu kamarádku, která by pro nás oba byla čistě kamarádka." vydechnu, ale naštvání už mě opouští.
Teď jsem akorát zmatený a nemám nejmenší tušení, co si o tom všem mám myslet.

"Miláčku, srdci neporučíš. A tvoje kamarádka je to pořád." pronese babička.

"Billy, oba moc dobře známe Toma. Je to hodný kluk, ale když jde o holky, tak je to trochu zamotané.
Ale Hazel je milá dívka, která je ochotná s ním být i přesto, jak dobře ho zná.
Myslím, že si to musela dobře rozmyslet, než na něco takového vůbec kývla." řekne děda a já vím, že mají oba pravdu.
Jenomže co mám teď dělat já?
Nechci být páté kolo u vozu.
Vstanu a odejdu do pokoje, kde spím.
Lehnu si do postele a přemýšlím.
Je pravda že Tom ještě nikdy nevypadal tak spokojeně.
A Hazel byla sice poslední dobou nervózní, ale šťastná.
Možná že se mi to nelíbí, ale nemůžu jim do toho kecat.
Tom je můj brácha a já ho mám pořád stejně rád.
A Hazel je v podstatě moje sestra, a jestli je s Tomem nebo ne, tak to nemá přeci vůbec žádný vliv na to, jaká je.
Pane bože, chybí mi moje jahodová zmrzlina.
Dneska tady přespím a zítra se vrátím domů.

***

Hazel

"Hel." slyším jakoby z velké dálky.
"Lásko." zašeptá mi Tom do ucha a já se probudím.

"Co se děje?" zamžourám na něj a zjistím, že je ráno.
Kdy jsem usnula?

"Někdo se vrátil." řekne a já vyběhnu z pokoje do obýváku, kde stojí Bill.
Obejmu ho a spadne mi kámen ze srdce, když to opětuje.

"Promiň, je mi to líto." řeknu a on se ode mě odtáhne.

"Nemáš se za co omlouvat. Byl to hloupý slib, kterého jsem se neměl tak urputně držet.
Babička umí fakt vykecat díru do hlavy." pronese, při čemž se dívá na bratra.
Ten se zasměje a udělá opatrný krok k nám.

"Takže, jak to bude teď?" zeptám se a ohlédnu se na Toma, který vypadá, že je připravený na ukončení tohohle podivného vztahu.
Včera jsem mu říkala, že pokud bude Bill trvat na svém, tak to ukončím, protože nechci být ta, kvůli které se od sebe odloučí.
To si radši najdu vlastní byt a nechám je být.
Trochu brečel.
Ne tak úplně, spíš mu ukáply dvě slzy, ale stejně.
Viděla jsem ho brečet poprvé, ale řekl mi, že jestli to tak chci, tak mi nebude bránit.

"Máte moje požehnání." pronese Bill jednoduše se smíchem.
Usměju se a dám mu pusu na tvář.

"Já věděl, že dostaneš rozum." zasměje se Tom a chytí mě za pas.
Bill zakroutí očima, ale nic neřekne.

"Budu si na to muset zvyknout. A oba dva mi dlužíte kopec jahodové zmrzliny." řekne a ještě jednou se zašklebí na Tomovu ruku, kterou mě drží.

"Bille, dám ti tolik zmrzliny, kolik si jenom řekneš." pronese Tom.