We both know you want me

16. Kapitola

Hazel

Včera to bylo jenom o kousek.
A zrovna v tom nejlepším!
Budeme si muset s Tomem najít nějaké místo, kde bychom mohli mít víc soukromí, protože teď už nevydržím čekat tak dlouho, než si zase budeme moct ukradnout pár chvilek pro sebe.
Ale bylo to naprosto úžasné.
Nikdy jsem neměla tušení, že ty velké řeči, které o sobě v téhle oblasti má jsou pravdivé.
Ale jsou!
Pane bože, dala bych snad všechno za to, aby se mě zase dotýkal tak, jako včera v noci, dokud nás Bill nevyrušil.
Jsem dole v obývaku a povídáme si s Billem.
Ještě jsem se musela včera večer dole ukázat, aby věděl že jsem v pořádku a určitě ne u Toma v pokoji.

"Takže, který šťastlivec to byl včera?" zeptá se Bill.
"Prosím, řekni mi že to byl ten vysoký s černými vlasy, vypadali by jste spolu úžasně." zasměje se a já s ním.

"Bohužel, tenhle byl o něco málo menší a měl hnědé oči." zasním se a myslím při tom na Toma.
Jeho ruce.
Jeho rty.
Jeho....no.

"Začínáš dobře." popožene mě Bill.

"Byla s ním sranda, a dával si záležet." pronesu a to už se dole objeví Tom s pobaveným výrazem.

"Že vás baví probírat zrovna tohle." zakroutí hlavou a my se s Billem začneme smát.

"Ale no tak, probíráš to rád stejně tak jako my." pronese jeho bratr a já se k němu přidám.

"Přesně, nestyď se. Jaká byla?" zeptám se nadzvednu jedno obočí.
Všimnu si, jak mu cuká koutek úst.

"No, musím uznat, že takovou jsem ještě nikdy neměl.
Byla divoká a měl jsem pocit, jakoby mi četla myšlenky.
Byla skvělá.
Měl bych si to s ní někdy zopakovat." řekne a Bill se zatváří nevěřícně.

"Ty, že si to chceš s nějakou holkou zopakovat?" zeptá se pro ujištění a Tom kývne hlavou na souhlas.
"Začalo snad v pekle sněžit?" zeptá se Bill sám pro sebe a já zajdu s Tomem do kuchyně.

"Četla jsem ti myšlenky?" zeptám se a on mě chytí za pas.
Políbí mě, ale jenom krátce.

"Už nikdy to nechci dělat s nikým jiným." zašeptá a v jeho řeči je tohle snad ta největší pochvala a kompliment zároveň.

"No, možná bys mohl zlepšit pár věcí..." škádlím ho a on mi jednou rukou zajede pod kraťasy.
Látku mých kalhotek odhrne na stranu a já se na něj vyděšeně podívám.
Vždyť Bill může přijít každou vteřinu!
Jenom mě hladí, na tváři má úsměv a dívá se mi přímo do očí.

"Cože bych měl zlepšit?" zeptá se a já se lehce opřu o jeho ramena.

"Možná jsem si tě s někým spletla." zasměju se, Tom natočí hlavu, jakoby něco slyšel a tak ode mě rychle udělá krok zpátky.
Kéž by pokračoval.
Otevřu mrazák a každému nám vylovím zmrzlinu.
Bill se na mě vděčně usměje.
Přesně vím, pro co si šel.
I když nás nejspíš prostě jenom nechce nechat o samotě.

"Takže, přemýšlel jsem.
Tome, měli bychom zase začít nahrávat, jestli máš nějaký texty nebo melodie, tak sem s nimi." řekne Bill a nabere si pořádný kus jahodové zmrzliny.

"Vlastně bych něco měl." usměje se na bratra a vyběhne nahoru do svého pokoje.

"Ty víš, co chystá?" zeptá se mě Bill.
Lehce kývnu hlavou.

"Něco mi ukazoval, myslím, že to má fakt potenciál.
Ani jsem mu s tím nemusela pomáhat, všechno napsal a vymyslel sám." pronesu a jsem na Toma opravdu pyšná.
Zase se vrátí a předloží Billovi svůj text Human connect to human.

"Páni, to je fakt dobrý." zasměje se potěšeně Bill.
Tahle písnička se na albu určitě objeví.
Bill si skočí na záchod a Tom mě zezadu obejme.

"Bez tebe bychom neměli vůbec nic." řekne a já si nejsem jistá, jestli myslí tu skladbu, nebo všechno ostatní.
Tak či tak se otočím a políbím ho.

"Já to věděl." zaslechnu ode dveří, ve kterých stojí Bill se zklamaným a zároveň naštvaným výrazem.
Do prdele!