We both know you want me

17. Kapitola

Tom

Rychle se od Hazel odtáhnu.
Bill vypadá, jako kdybychom ho oba zradili.
Tohle jsem vůbec nechtěl, chtěl jsem mu to říct někdy v klidu.
Měl jsem.

"Bille-" začnu, ale nenechá mě to dokončit.

"Ne, Tome. Teď nechci mluvit ani s jedním z vás." pronese a odejde nahoru do svého pokoje.
Chci jít za ním, ale Hel mě zadrží.

"Teď ho nech, ať to vstřebá.
Musíš mu dát chvilku čas, buď sám přijde, nebo začneme být neodbytní." slabě se na mě usměje a vím, že její srdce právě krvácí.
S Billem jsou snad nejlepší přátelé a oba dva jsme jí od první chvíle milovali.
Každý sice trošku jinak, ale milovali.
Obejmu ji a políbím do vlasů.
Rozbrečí se.
"Promiň, nechtěla jsem, aby se to stalo.
Nikdy jsem nechtěla, aby jste se kvůli mě hádali." fňuká a já jí k sobě tisknu.

"Zlato, hádali jsme se kvůli tobě celé dva roky. Možná nenápadně, ale je to tak.
Bill se s tím nějak srovná, říkal jsem ti to." pronesu potichu, ale její pláč to nezmírní.
Ještě chvíli zhluboka dýchá a potom se uklidní.

"Chovám se jako kráva." odfrkne si a já se trochu zasměju.
Nechová se jako kráva.
Chová se jako někdo, komu záleží na Billovi.
To moc lidí zatím nedokázalo.
Musí pro něj být strašné, že zrovna my dva jsme si před ním drželi takové tajemství.
Sednu si ke stolu v kuchyni a Hazel chvíli jen tak stojí a mlčí.
Potom jde beze slova nahoru a já se rychle vydám za ní.

"Hazel." řeknu tiše, když se zastaví před Billovýmj dveřmi.

"Bille, já vím, že si naštvaný.
Chtěli jsme ti to říct už dávno, jenomže ty si pořád vypadal, že by si nás radši zabil, než viděl spolu.
Mrzí mě to, ale prosím, jestli chceš někoho vinit, tak mě.
To já jsem balila Toma. Ne on mě. Přišla jsem za ním já." pronese a já jí během toho chytnu za ruku.
Z druhé strany se nic neozve.
Hel se smutně otočí a každý jdeme do svého pokoje.
Tohle se vůbec nemělo stát.

Hazel

Ležím v posteli a dívám se do stropu. Měli jsme být opatrnější.
Ne.
Měli jsme mu o tom říct.
Chci být s Tomem dál, ale nedokážu to, když s ním bude Bill odmítat mluvit.
Nechci aby se mezi nimi něco stalo. Nebo nedej bože s kapelou.
Najednou se ozve zaklepání na dveře.

"Ano?" řeknu nepřítomně.
Dveře se otevřou a Bill strčí hlavu dovnitř.

"Hazel, jak dlouho?" zeptá se.
Sedím na posteli a nejradši bych ho objala, ale bojím se, že bych ho mohla vyplašit, nebo tak něco.

"Skoro měsíc." zašeptám a cítím, jak se mi do očí opět derou slzy, když zahlédnu jeho zlomený výraz.
Dva nejbližší lidé mu lhali přímo do očí.
Bylo by mi stejně.

"Hazel, uvědomuješ si že měsíc spíš s Tomem a kdykoli se zeptám, jestli mezi vámi něco není, tak ze mě děláte blbce?" řekne podrážděně a já si až teď všimnu, že v ruce drží tašku.

"S Tomem jsme spolu ještě nespali. Ne tak úplně.
Kam chceš teď jít?" zeptám se ho, abych rychle změnila téma.

"Dneska budu u prarodičů.
Tak jen směle do toho, dělejte si co chcete.
Třeba spolu šukejte celou noc, mě už to je jedno." pronese a to je ten moment, kdy se ve mě něco zlomí.

"Bille, tohle neříkej.
Nemáš nejmenší právo mi rozkazovat, s kým mám spát a s kým ne.
Je mi líto, že jsme ti to neřekli, ale zamysli se, řekl by si to sám sobě, když ses choval jako vůl?
Mám Toma ráda, ať chceš, nebo ne." zvyšuju hlas a to už ze svých dveří vykoukne i Tom.

"Bille, mrzí mě to." řekne jenom.
Bill se podívá nejdřív na něj a potom zpátky na mě.

"Nechci se s vámi teď bavit. Promluvíme so o tom jindy. A Hazel, nemyslel jsem si, že se na to taky chytíš, ale asi jsem se spletl." pronese a vyrazí dolů po schodech a potom rovnou ze dveří.
Zase zapadnu zpátky do postele.

"Hel, nemyslíš si teď o mě že jsem, já nevím, že to s tebou jenom hraju, že ne?" zeptá se Tom.

"Myslíš kvůli tomu, co teď řekl Bill? Ne.
Je naštvaný, nemá cenu se tím teď zabývat." mávnu rukou a on si ke mně lehne.

"Je divný, že máme konečně celý dům pro sebe, ale já nic dělat nechci?" zašeptá a já se trochu zasměju.

"U tebe to určitě normální není, ale je to pochopitelné." odpovím a hlavu zabořím do jeho hrudi.
"Takže, ty to se mnou myslíš vážně?" popíchnu ho a on mi trochu zmáčne zadek.

"Myslím." řekne a potom už nemluvíme.
Jenom přemýšlím, jak tohle všechno vrátit, spravit, nebo nějak otočit.
Něco vymyslet musím!