We both know you want me

9. Kapitola

Tom

Jestli Hazel spoléhala na to, že si nebudu nic pamatovat, tak se šeredně spletla.
Pamatuju si úplně všechno.
Kéž by včera zůstala ještě aspoň o chvilku déle.
Hebké rty, teplé.
Pane bože, mám pocit, že mi explodovala hlava.
I přes alkohol jsem vnímal každou vteřinu.
Ze začátku mi ani nedošlo, že mě opravdu políbila, ale potom pohnula rty a já věděl, že se mi to nezdá.
Asi bych se nebránila.
Ta slova nemůžu dostat z hlavy.
Jsou dvě odpoledne a já se až teď probudil.
Snad včera Bill nic neslyšel.
Ježiš. Bill.
O tomhle mu nemůžu nikdy říct.
Sejdu dolů a on tam sedí vedle Hazel, která si čte.
Sluší jí to, je ještě v pyžamu, což je moje staré tričko a velmi krátké kraťasy, se kterými mě vytáčí pokaždé, když se tu v nich producíruje.
Včera jsem za ní do toho bazénu musel.
V těch plavkách vypadala úžasně a já neunesl představu, že by se jí měl ten kluk jenom dotknout.
Nebo se na ní dívat.
Jestli jí všichni vidí stejně jako já, tak nemám nejmenší šanci a vím to.
Asi bych se nebránila.
Já se snad zblázním!

"Dobré ráno." řeknu ještě chraplákem a mířím do kuchyně, abych se napil.
Vytáhnu colu, bublinky mi po kalbě dělají dobře na žaludek.

"Jak ti je?" zeptá se Bill a vidím, že má před sebou sklenku pomerančového džusu. To je zase jeho vyprošťovák.

"Blbě, ale žádný okno, pamatuju si všechno." odpovím ne tak přímo jemu.
On jenom pokýve hlavou a Hazel pořád zírá do knížky, ale poznám že nečte.

"Co chcete dneska dělat?" zeptá se, aby změnila téma.

"Mohli bychom do kina. Už dlouho jsme si nevyrazili nikam ven." podotkne Bill a je to pravda.
Když spolu bydlíme, tak nemáme potřebu pořád něco podnikat.

"Super, dám si sprchu a můžeme vyrazit." řeknu a zase vyběhnu nahoru.
Zaslechnu, jak se zavřeli dveře k Hazel do pokoje a jsem v pokušení jít za ní.
Neudělám to, jenom se osprchuju, obleču a čekám dole na ty dva.
Samozřejmě že Bill jde jako poslední, nechápu jak ho může bavit se každý den takhle chystat.
Jdeme pěšky, protože to máme kousek a takhle si aspoň můžeme povídat.

"Co ten kluk včera, Hazel? Ten nevypadal špatně." zasměje se Bill, když probíráme zážitky ze včera.

"Max? Byl moc milej a musím uznat že byl opravdu k sežrání, ale tady pán se rozhodl mi to opět zkazit.
Víš co řekl? Že prej mám felcky." směje se Hel.
Dobrý, tak zrovna o tomhle jsem se bavit nechtěl.
K sežrání.
Kdyby byl tak k sežrání, tak by potom nechodila do pokoje za mnou.
Asi bych se nebránila.

"Vypadal jako idiot." řeknu a Bill se zasměje.

"Pro tebe je každý, kdo se nám snaží Hazel odlákat idiot." pronese a já se na ní podívám ve chvíli, kdy mi taky věnuje pohled.
Představa, že si jednou někoho najde a odejde od nás mě vyděsí.
Nikdy předtím mi to nějak nedošlo, ale ten den nastane.
Když s tím něco neudělám.

"Na randění má naše malá princezna ještě spoustu času." zasměju se a oni vyprsknou smíchy.
Rádi si děláme legraci, že je Hazel takové naše přerostlé mimino, i když je jenom o tři roky mladší.
Nikdy se moc nezmiňovala, jaké to bylo v děcáku, ale vzhledem k tomu jak vždycky mění téma to asi nebylo zrovna růžový.
Přestali jsme se na to ptát.

"Jo tak spoustu času?" směje se a já mám chuť jí popadnout a někam se s ní schovat.
Je divoká a já vím, že ať se snažím jak chci, tak stejně už několikrát našla způsob, jak si kluky dotáhnout do pokoje.
A nejhorší na tom je, že jí to nemůžu mít za zlé!
Protože já nejsem o nic lepší.
V kině je tma, vybrali jsme si nějaké sci-fi, ale já se na to nedokážu soustředit.
Hazel sedí vedle mě a vedle ní Bill.
Mohl bych jí vzít za ruku, nebo jí položit ruku na stehno, jenomže toho by si mohl všimnout.
Pitomý slib.
Nikdy jsem na to neměl přistupovat.
Ruku mám dole a opatrně, aby to Bill neměl možnost vidět, se jí prsty otírám o nohu.
Párkrát se tam podívá, ale nic neudělá, jenom se slabě usměje.
I to mi prozatím stačí.