We both know you want me

24. Kapitola

Tom

Dorazíme k prarodičům, prostě trvali na tom, že musí Hazel taky popřát.
Vejdeme dovnitř, kde už na nás čeká babička a tiskne k sobě Hel, že skoro nemůže dýchat, ale směje se.
Děda jí podá velký balík, ani jeden z nás netuší, co v něm je.
Dojdeme do obýváku a posadíme se na gauč, aby si ho mohla Hazel v klidu rozbalit.
Dostane se přes papír k velké krabici, ve které je kytara.
Podívá se na babi s dědou, kteří se smějí od ucha k uchu.

"Teď můžete hrát s Tomem spolu." řekne babička.

"To jste si nemuseli dělat takovou škodu. Moc vám děkuju." dostane ze sebe Hazel.
Tohle rozhodně nečekala.
"Budeš mě učit?" zeptá se mě.

"S tou kytarou ti to sluší, nevím, jestli se pak dokážu soustředit." odpovím a babička po mě střelí pohledem.
Zasměju se a Hazel okamžitě začne vybrnkávat do strun jednu melodii, kterou už jsem jí naučil.
Zůstane s Billem sama a já jdu s prarodiči do kuchyně.

"Já to věděla, že se dáte dohromady." pronese babička.

"Ty víš vždycky všechno." zamumlám a děda se potichu zasměje.

"Tome, buď na ní hodný, ano?" řekne děda a já přikývnu.

"Miluju jí." vyletí ze mě dřív, než si to sám uvědomím.
Do prdele.
Já tu holku fakt miluju.
Najednou na ramenech ucítím dlaně, které mě obejmou.

"Tak ty mě miluješ, jo?" zeptá se Hazel, svojí tvář přitisknutou na mé.
Dobře, tohle nebylo v plánu.
Babi s dědou se rychle vypaří a Hazel si sedne na můj klín.
Nic neřeknu, jenom se na ní dívám.
Je nádherná.

"Cizí rozhovory se neposlouchají." pronesu a ona se ke mně přiblíží.
Dá mi pusu a zase se odtáhne, ale ne moc.
Jsou mezi námi tak dva milimetry.

"Miluju tě." zašeptá a já jí bez rozmyšlení prudce políbím.
Pustí mě dovnitř a tak jazykem zkoumám její ústa, která už tak dobře znám.

"Kdybychom nebyli tady, tak bych tě ohnul přes ten stůl." řeknu během chvilky, kdy popadáme dech.

"Můžeš mi to ukázat doma." odpoví a opět napadne moje rty.
Nemám tušení, kde se naučila takhle líbat, ale jde jí to úžasně.

"Miluju tě, hrozně moc." usměju se a chvilku se bojím, že bych byl schopný se štěstím rozbrečet.

"To už si říkal, teď mě líbej." pronese ona a odmítá mě pustit ze svého sevření.
Ne snad že by mi to vadilo.
Zůstaneme tak dobrých pět minut, než usoudíme, že bychom se měli vrátit za ostatními.
Povídáme si a sem tam jí ukazuju něco na kytaře.
Je s kytarou v ruce tak sexy, že jí budu muset určitě někdy využít k nějakému hraní.
Ale ne hudby.
Jsme u prarodičů až do večera, pak se vrátíme domů.

***

"Tak já si asi půjdu lehnout a prosím vás, nedělejte tolik rámusu jako včera, pak se nedá spát." pronese Bill a Hazel ho pořádně obejme.

"Mám tě ráda." řekne mu a on odejde do postele.
Hel je ta nejlepší náhoda, která se nám kdy stala.

"Lásko?" zeptám se a ona se otočí.
"Když se teď milujeme, nemáš náhodou ještě nějaké to prádlo?" zeptám se a ona nadzvedne jedno obočí.

"A pročpak?" škádlí mě, ruce přehodí okolo mých ramen.

"Protože umírám touhou tě v tom vidět, jak držíš kytaru v ruce." odpovím popravdě.
Trošku se začervená a při úsměvu si přejede jazykem po zubech.

"Co všechno si pro to schopný udělat?" nedá se a moc dobře ví, že mě má v hrsti.

"Cokoliv." vydechnu a moje trpělivost slábne.

"Řekni kouzelné slovíčko." usměje se.
Pane bože, jak mě baví, když si se mnou hraje!

"Miluju tě, Hazel." řeknu a zlomí se mi u toho hlas.

"Miluju tě, Tome." pronese a políbí mě.
Vyzvednu jí a odnesu nahoru k sobě.
Potom už jsme moc nemluvili...