We both know you want me

26. Kapitola

Tom

Probudím se vedle Hazel, což už se pomalu stalo rutinou, ale ne že bych si snad stěžoval.
Otevře oči a zase je zavře.

"Dobré ráno." zamumlá a já se k ní přitulím.
Hlavu mám zavrtanou mezi jejím krkem a ramenem.

"Co chceš dneska dělat?" zeptám se a ona si trochu povzdychne.

"Co se třeba jenom válet v posteli?" odpoví otázkou a já se zasměju.

"Co přesně myslíš válením?" nadhodím a ona mě pod peřinou trošku nakopne.
"No jo, dobře." zasměju se znovu a dám jí pusu na teplý krk.
Jenomže po deseti minutách to vzdáme, ani jeden z nás už teď neusne.

"Půjdu si dát sprchu." pronese a odejde do koupelny.
Chvilku mě to mrzí, ale jsem si jistý, že do koupelny se spolu taky někdy dostaneme.
Sejdu dolů, kde už je Bill a dělá si kafe.

"Chceš taky?" zeptá se.

"Rovnou dvě, Hazel je ve sprše, za chvilku přijde." odpovím a posadím se ke stolu.
Promnu si oči a zívnu.

"Dneska nahráváme první dvě písničky k Humanoid, nezapomněl si na to, že ne?" promluví po chvíli opět Bill.
Kurva.

"Asi jsem trochu zapomněl."

"Na co kdo zapomněl?" vpluje do místnosti Hel.
Má na sobě moje triko a zatraceně krátké kraťasy.

"Tom zapomněl, že dneska nahráváme." utrousí Bill, postaví před nás tři hrnky a sedne si.
Stejně jsem dneska nic jiného v plánu neměl, ale doufal jsem, že bychom mohli s Hazel taky strávit chvilku spolu.
Jenom my dva, a tentokrát to nemyslím ve smyslu, že bychom museli píchat.
Prostě jenom ležet, být spolu, povídat si, co já vím!
Moc holek jsem zatím neměl.
Vlastně jednu, a to mi mohlo být tak třináct, nebo čtrnáct.

"Tak to já budu asi doma a cpát se zmrzlinou." pronese Hazel.
Jak rád bych tu zůstal s ní!

"Můžeš jít s námi." navrhnu a ona s úsměvem přikývne.
Chytím jí za ruku a tak si všichni společně v klidu vypijeme kafe.

***

"Do prdele." křiknu, když se vrátíme domů.
Dneska mi to vůbec nešlo, akordy se mi pletli a za boha jsem se nemohl trefit do rytmu.
Nahráli jsme jenom jednu písničku, ale tu druhou budeme muset zvládnout jindy s dalšími dvěma.
"Promiň." řeknu směrem k Billovi, ale ten jenom zavrtí hlavou.

"V pohodě, ne každý den je požehnaný." odpoví a já se zasměju.

"Teď mluvíš jako babička." odfrknu si.

"Vždycky má pravdu, na to nezapomeň." zahlásí ještě bratr, než zmizí nahoře v patře.

"Nic si z toho nedělej. Vaše babička má opravdu pravdu, to už jsme si ověřili, ne?" usměje se na mě Hazel a dá mi pořádnou pusu.

"Možná to budu dělat častěji, když mě takhle utěšuješ." pronesu a ona to udělá znovu.

"Co náš původní plán? Lehneme si, něco si pustíme a sníme kopec zmrzliny, co ty na to?" navrhne a já přikývnu.
Donesu ze shora peřiny, ona z kuchyně zmrzlinu a uděláme si v obýváku malé království.
Chtěl jsem se zeptat Billa, jestli nechce taky, ale spal, tak jsem ho radši nechal být.
Je pravda, že je v poslední době nějak unavený.
Možná ho v noci trochu rušíme.
Lehnu si a Hazel se o mě opře.

"Nepřipomíná ti to něco?" zeptám se a ona se trochu usměje.
Zapneme si nějaký film, ale já se častěji koukám na ní, než na televizi.
Vydržel bych to celý den.
Nikdy jsem nedoufal, že se tohle stane, a přesto stalo.
Miluju jí.
Jsem rád, že se tenkrát ocitla v naší šatně.
Nikdy jsem jí to neřekl a ani nevím, jestli to udělám, ale když jsme jí odnesli do mého pokoje, tak jsem u ní seděl a díval se na ní.
Vypadala tak klidně když spala, ale potom najednou otevřela oči a podívala se přímo na mě.
Jsem si poměrně dost jistý, že si to vůbec nepamatuje.

~
"Si hezký. Budeš se mnou chodit?"
Usměje se a ve mě něco hrkne.

"A ty si opilá, radši bys měla spát."
Nemůžu, když je tak na mol.

"Dáš mi pusu?" zeptá se.

"To nemůžu, jinak by mě brácha zabil." odpovím a zvednu ze země přikrývku, která sklouzla na zem.

"Neřeknu mu to."
Dívá se na mě těma velkýma očima a není nic na světě, co bych teď udělal radši.
"Prosím, jinak neusnu." zaškemrá.

"Jenom jednu." řeknu nakonec a nakloním se k ní.
Dá mi pusu a dlaní se dotkne mojí tváře, je to jako elektrický šok.
Pohne rty a políbí mě znovu, udělám to samé, až se mi to začne trochu vymykat kontrole.
Pootevře rty a já jsem v pokušení do nich strčit jazyk.
Zase se od ní rychle odtáhnu, než udělám nějakou blbost.

"Dobrou noc." zašeptá, otočí se ke mně zády.
Vezmu si přikrývku a jdu spát na gauč.
Tahle holka mě bude ještě něco stát.
~

"Nad čím přemýšlíš?" zeptá se mě Hazel, čímž mě vytrhne ze vzpomínek.

"Jak moc tě miluju." řeknu popravdě a ona mě políbí.
Chutná jako čokoláda, moc příjemné.
Tahle holka ani neví, kolik přemáhání mě stála a nakonec kolik stresu a doprošování.
Ale teď je moje.
A já nedopustím, aby to někdy bylo jinak.