I found peace in the ocean

3. By the cave

       Bouře ustala když ráno přišlo.

     Wilbur byl právě jedním z nejšťastnějších lidí na světě. Každý člen jeho posádky byl sice unavený a jemu bylo už teď jasné, že dneska nic dělat nebudou, ale všichni byli naživu. Včetně jeho, což byl asi net největší zázrak.

     Teď právě odpočíval ve své kajutě, rozpláclý na své posteli.

     "Kapitáne?" Ale samozřejmě, klid mu nikdy nebyl dopřán, a tak jediné na co se brunet zmohl bylo se se zahučením otočit na růžovovlasou dívku, která právě vstoupila do místnosti.

     "Vím, že si chceš odpočinout, ale musíme vymyslet, co dál," prohlásila.

     "Nikam nejdu. Předávám ti velení, pro mě za mě," zahučel Wilbur a opět zabořil svůj obličej do polštáře.

     "Tak to ani nápad, ty půjdeš se mnou, a to hned. Rada už čeká," rozkázala dívka a udělala pár kroků blíž k posteli.

     "Takhle se chováš ke svému kapitánovi? Wow, čekal jsem od tebe víc, Nikki. Víš, že tohle bych mohl považovat za zradu, a nechat tě na tady na ostrově?" bručel si dál své Wilbur ale i přesto se začal zvedat.

     "Vzhledem k tomu, že to vypadá, že se odsud minimálně týden nehneme, tak mi to je jedno. Teď už pojď." Tak rychle, jak do kajuty přišla, tak rychle ji zase opustila. Wilbur jí byl v patách.

     "To je na tom loď tak špatně?" zeptal se, když se přiblížili ke kapitánskému můstku.

     "Jediný důvod, proč je ještě pohromadě, je protože ji máme v mělčině. A jsme tady." oznámila mu Nikki a než měl Wilbur čas odpovědět, rozevřely se dveře a odhalily bohatě zdobenou místnost. Mapy a papíry všude kolem s několika truhlami a skříněmi a jako hlavním bodem velký kulatý stůl uprostřed místnosti přes který byla mapa celého známého světa.

     "No to je dost! Já myslel, že pro tebe budu muset dojít sám," ozval se hlas prvního ze čtyř lidí, co kolem stolu stáli. Wilbur zvedl svůj pohled ze země podíval se na Philzu, jehož tvář zdobil úsměv.

     "Jo jasně, můžeme prosím začít? Rád bych chtěl jít zase spát."

     "Dobře, dobře, co by jsi chtěl vědět nejdřív?" zeptal se Phil. Wilbur chvilku přemýšlel. Otázek měl dost, ale některé mohly počkat.

     "Tak začni s tím, kde to sakra vůbec jsme." Rozhodl se pro nejjednodušší otázku a usedl na své místo u stolu.

     "No zrovna u tohohle mám dobrou a špatnou zprávu." Samozřejmě, že nic nemohlo být dobré ani u první otázky.

     "Tak tu špatnou, ať to mám z krku," odpověděl nakonec a opřel se o opěradlo židle a zaklonil hlavu.

     "Nemám nejmenší tušení kde jsme. Tenhle ostrov není na mapě." Wilburova hlava opět vystřelila nahoru, aby se mohl podíval Philzovi přímo do očí.

     "A ta dobrá?"

     "Není na mapě, takže nás tu nikdo nemůže najít! Budou prohledávat všechny známé ostrovy v okolí, ale jelikož nebudou mít tušení, že tohle místo existuje, jsme tu v bezpečí. Což mi připomíná..." snažil se Wilbura ujistit Phil, ale brunet už teď věděl, že je to všechno v pytli.

     "Jak špatně je na tom loď?" Skoro se bál zeptat, ale tuhle informaci potřeboval.

     "Poslyš, Wille, není to tak hrozný..." začal opět Phil, ale jeho hlas byl plný špatně schované nejistoty.. Wilbur opět hodil hlavou dozadu a potichu zahučel.