I found peace in the ocean

4. The night

     "-ckity, Quackity, vstávej!" Quackity uslyšel svoje jméno když se mu pomalu začaly navracet smysly. Takže přeci jen usnul. Pomalu se posadil a snažil se zahnat palčivou bolest v zadní části lebky.

     "Hmmm..." zabručel v odpověď Quackity a rozespale se podíval kolem sebe. Jeho pohled nakonec skončil na Karlovi, který se vznášel kousek od něj. Na jeho tváři dokázal lehce rozeznat znepokojený výraz a to bylo dost na to, aby se probudilo pořádně.

     "Karloosi? Děje se něco?" zeptal se a sesednul ze svého pelechu. Karl odvrátil pohled a zabodl ho do krystalu na druhé straně místosti.

     "Bad s náma chce mluvit. Teda, spíš Skeppy, Bad pomalu ale jistě šílí," odpověděl Karl. Quackity na nic nečekal, švihl ocasem a co nejrychleji vyplul do jejich hlavní jeskyní místnosti, která by se dala považovat za společenskou místnost. Karl byl hned za ním. Quackity zabočil kolem jedné ze stěn, o kterou si už nejednou odřel ocas (a jinak tomu nebylo ani teď), ale jeho hlavní cíl bylo zjistit, co se stalo, že to Bada takhle rozrušilo.

     První, koho uviděl, když dorazil, byl samotný Bad, kroužící po místnosti a mumlající všemožné věci. Hned za ním byl Skeppy, který plaval po jeho boku a vypadalo to, že se ho snaží uklidnit (ne že by to nějak pomáhalo). Nakonec tu byli Ranboo, kteří seděli v jednom menším výklenku a obdivovali sasanku, která tam rostala.

     "Bade? Co se děje?" zeptal se Quackity a vytrhl tak zmíněného z jeho kolečka chaosu. Hned na to byl ale sevřen v silném objetí.

"Bade?" oslovil ho zmateně a pohlédl na Skeppyho, který také nevypadal, že moc chápe, co se děje. Bad mu ale na přemýšlení nedal moc času, jelikož hned poté se pustil do dalšího mumlání.

     "Quackity! J- Je tu nějaká loď! Připluli asi v noci při bouři, asi padesát lidí, všichni jsou na ostrově. Dneska ráno začli kácet stromy a něco tvořit. Tohle je hodně zlý. Nevypadá to, že by se chystali pryč. Tohle je vážně hodně, hodně zlý. Musíme odsud pryč. Musíme jinam, najít nový domov, dří než nás tu objeví. Možná pokud to vysvětlíme Dreamovi, tak to pochopí a nechá nás na nějakou dobu na jejich území, než budeme moc udělat něco jiného. Musíme-"

     "Bade!" ozval se tentokrát Skeppy a získal si tak pozornost všech přítomných. Opatrně vyprostil Quackityho z Badova sevřenía sám chapadlatce silně obejmul.

     "To bude dobrý, Bade. Nic se nám tu nemůže stát. Do naší jeskyně se žádný člověk nikdy nedostane," uklidňoval ho Skeppy a jemně mu kroužil rukou na zádech. Bylo divný vidět Skeppyho tak vážného a Bada na drhuou stranu se takhle zhroutit, ale takovéhle situace byly jedny z důvodů, proč jejich vztah fungoval.

     "Ale co až půjdem na lov?! To nás snadno spatří!" pokračoval se svém Bad a z jeho očí uniklo pár slz, ihned ztracené v okolní vodě.

     "Nějak to vymyslíme," šeptal mu dál do ucha Skleppy.

     "Tuhle jeskyni nikdo neopustí dokud neodplujou. Na lov budu chodit jenom já," rozkázal Bad, když se jeho dech i tlukot srdce alespoň trohu ukldinily.

     "Cože?" vyjekl Quackity, možná trochu víc nahlas, než by měl. Jestli něco miloval stejně jako svou rodinu, byla to svoboda, kterou mu oceán poskytoval. Miloval plavat kolem korálů a neřešit, jestli ho někdo uvidí. Miloval i posedávat na útesech nad hladinou. Miloval procházet se po ostrově a prozkoumávat kenonečné jeskyně, které nebyly zatopené.

     Ohlédl se kolem sebe a jediný, kdo vypadal stejně nejpokojeně, byli Ranboo.

     "Nikdo neopustí tuhle jeskyni dokud neřeknu, že můžete. Nikdo." Badův hlas se změnil z rozbitého vajíčka na hlas ledového oceánu.