I found peace in the ocean

27. Klidný večer

     Trávit celé dny překládáním knih s Philzou bylo... unavující. Nebo to možná bylo taky tím že Quackityho stav sám o sobě nebyl dobrý. To ale taky nebylo nic nového. únava, častá ztráta pozornosti, fyzická slabost a celkové vyčerpání bylo něco s čím se Quackity v tuhle chvíli už naučil žít. Nikdo, ani Bad neměl tušení co by s ním mohlo být, a Quackity se rozhodl že to bude ignorovat. 

     "Quackity! Pomohl by jsi mi s touhle pasáží?" ozval se Phil z druhé strany stolu a vytrhl tak Quackityho z jeho myšlenek. Černovlásek zvedl svoji hlavu z hromady svitků a papírů, aby se mohl podívat s čím Phil potřeboval pomoct.

     "Zatím jsem se dočetl jen něco o tom že bohyně Mara měla čtyři děti a že-"

     "Tři." přerušil ho Quackity, než se nad tím mohl vůbec zamyslet.

     "Cože?" zeptal se Phil a opět mu věnoval celou svou pozornost.

     "Tři děti. Tři Sirény. Jediné děti které Mara měla. Myslel jsem že to byl jeden ze základů bohyně oceánu a vod."

     "No, já byl učen že byly tři to ano, ale tady je napsáno že byly čtyři, kdo byl ten čtvrtý se tady ale nepíše." poukázal Phil na knihu kterou zrovna četl. Quackity, s až překvapivou rychlostí, si tu knihu převzal a otočil k sobě. Rychle začal v texu hledat co Phil myslel. Když to našel, zarazil se. Vskutku se tam psalo že měla čtyři děti. Tři Sirény a poslední nebylo specifikováno. Vlastně tam o něm nikde jinde nebyla ani zmíňka. Ale jak by jen mohli vědět o-?

     "Tři. Nejspíš to bude chyba tisku. Tři se píše jako brq'usw a čtyři jako brq'osw'', možná to bude jen tou špínou. Tuhle knihu si ale klidně přeberu já jestli by ti to nevadilo." Quackity jen doufal že to neznělo tak podezřele, jak si myslel. Nebo že to Phil bude alespoň ignorovat. Jeho modlitby byly nejspíše vyslyšeny, protože Phil si ho pouze změřil podezřívavým pohledem, ale vzal si jinou knihu. 

     "Dobře, ale ty by jsi toho pro dnešek už měl nechat. Jsme tu zavřený poslední 4 hodiny a já mám takový pocit že si se za tu celou dobu ani nenajede."

     "To je v pořádku, nejsme unavený-" začal Quackity a opět vrátil svou pozornost k písmu.

     "Quackity." přerušil ho Philza a donutil ho opět zvednout hlavu. "To nebyla otázka."

     Černovlásek se mu podíval přímo do očí, doufající že se Philk po chvilce vzá a nechá ho být. To se ale, bohužel pro něj, nestalo. Když ani po několika minutách Phil pohledem neuhnul, Quackity to nakonec s hlubokým povzdechem vzdal. Založil si všechny své knihy a papíry, trochu pouklidil svoje místo a zvedl se k odchodu.

     "Tak dobrou noc." zamumlal Quackity když opustil místnost. Jen co vylezl ven, praštil ho do tváře studený, mořský vítr. Dnešní noc nebyla klidná, ale bylo to mnohem lepší než jindy, takže na palubě v tuhle chvíli bylo jen pár námořníků.

     Quackity se zhluboka nadechl. I když lepší byla voda, i mořský vzduch mu vždy byl schopný dodat sílu. I kdyby jen trochu. Quackity vzhlédl k nebi. Deska zde nebyly žádné mraky které by je kryly, proto byly všechny hvězdy krásně vidět. Tisíce zářících světel které rozjasňovaly noční oblohu. Hnedka vedle moře a západů slunce jeho nejoblíbenější věc. Quackity miloval poslouchat Badovi příběhy a legendy o hvězdách. Jak které vznikly, koho které reprezentovali, jaká souhvězdí lze najít, ale i jak se podle hvězd dostat domů. To bylo něco co Quackity nikdy nezapomněl. Jak se dostat zpět domů.

     Byl až moc zabraný ve svých myšlenkách, že si ani nevšiml jiného mladíka, který se k němu přiblížil.

     "Už jsem se bál že jsi se vtělil do jedné z těch knih." přerušil klidné ticho Karl. Quackity mírně nadskočil. Nečekal že se vedle něj Karl objeví. Měl to ale čekat, přeci jen, už dlouho neměl čas který by s ním mohl strávit.