I found peace in the ocean

30. Stíny na obzoru

     Na lodi se rozpoutal povyk. Větší než kdy předtím. Větší, než když čelili jakkoliv velké bouři. Tehdy jim šlo všem o život. Smrt by ale byla laskavost s porovnání s tím, co by jim Král udělal.

     I když se Unfinished Symphony mohla pyšnit jako nejrychlejší loď v celém Jižním oceánu, ztěžklá nákladem který nabrali pouze den předem, se její rychlost snižovala. To nikoho ovšem nezastavovalo.

    Námořníci běhali po palubě, tahali za lana, upevňovali náklad, připravovali děla, modlili se k Maře pro dobrý vítr a příznivou cestu. Quackity si v tom celým připadal ztracený.

   Právě se spolu s Tommy, Wilburem a Philzou nacházel zpátky na kapitánském můstku, snažíc se na mapách najít cokoliv, co by jim mohlo pomoct.

    "Tenhle ostrov je dost blízko, do pár hodin tam jsme, snad nás mezitím nestihnout dohonit. Když to správně načasujeme, můžeme si získat víc času, a schovat se někde jinde." navrhl Phil mezitím co držel prst nad ostrovem který byl skutečně nedaleko.

     "Jak dlouho jsme schopni plout v kuse, bez zastavení, a v plné síle?" zeptal s Wilbur s vážným výrazem na tváři a očima studoval mapu pro jakýkoliv jiný úkryt.

    "Těžko říct. Můžeme jen doufat, že dostatečně dlouho na to, abychom dopluli zpět do Pogtopie. Jediná loď si nedovolí nás tam následovat. Nebudeme tam moct ale zůstat dlouho. To vše ale ovšem, pokud se nám je teď podaří alespoň na chvíli setřást. Pokud ten ostrov obeplujeme z téhle strany..." pokračoval Phil a prstem přejel po vodě kolem ostrova.

    Na tom ostrově je jeskyně napojená na oceán, dost velká aby se tam vešla celá loď. Je schovaná za vodopádem, a nenajdeš ji, pokud o ni předem nevíš. Našeptával Quackityu potichý hlásek v jeho hlavě.

     "Na tom ostrově je jeskyně." vyhrkl dřív, než se nad tím stačil zamyslet. Bylo už ale moc pozdě, všichni tři na něj přemístili svoji pozornost, potichu žádající, aby pokračoval. "Je napojená na oceán, dost velká aby se tam vešla celá loď. Je schovaná za vodopádem, a nenajdeš ji, pokud o ni předem nevíš." odříkal quackity slova která slyšel, než si to stihl rozmyslet.

     "A o tom víš jak?" zeptal se podezřívavě Tommy. Quackity zaváhal. Jak by jim to mohl vůbec vysvětlit?

     "Ehh.."

     "Je to naše nejlepší naděje. Pokud tam je, hurá, schováme se snad dost dlouho na to, že královská loď odpluje. Pokud ne, zůstaneme u plánu číslo jedna, získáme si čas a mizíme do Pogtopie." rozhodl rázným hlasem Wilbur. Po tom už nic víc nemuselo být řečeno. Tommy i Philza přikývli a šli rozdat rozkazy. Wilbur si zhluboka povzdechl a opřel se o stůl před sebou.

     Quackity nervózně přešlápl na jedné noze, deku, kterou měl omotanou kolem ramen, si k sobě přitáhl blíž. Pomalým krokem se k Wilburovi přiblížil a omotal kolem něj své ruce. Wilbur se mu do objetí jen vtiskl. Quackity schoval svou hlavu v jeho hrudi, mezitím co Wilbur schoval tu svoji v jeho vlasech.

     "Doufám že máš pravdu Duckling." zamumlal Wilbur a s posledním polibkem do jeho vlasů, vyšel ven.

     Quackity tam jen zůstal stát, doufajíc v to samé.

_____________

     Podle toho co Quackity věděl (nebo alespoň doufal, že věděl) by jeskyně měla být na druhé straně ostrova. To by je před zraky královských mělo schovat dost dlouho na o, aby se schovali. Alespoň v to doufal.