"Země na obzoru!" zavolal Tubbo z vraního hnízda. Quackity by to sice nahlas nikdy nepřiznal, ale byl rád že to slyšel. Ještě nikdy nebyl odloučený od vody tak dlouho. Ironie ne? Jste týden na lodi, bez jediné pevniny v dohledu a jste odloučený od vody. Quackity ale nebyl blbej. Mořský lidi jsou velmi teritoriální a je si jistý, že pokud by skočil do vody a omylem by se v jednom takovém teritoriu ocitl, nemusel by se už dostat zpátky na loď.
"Do hodiny budeme kotvit. Všichni připravit!" ozval se nad Wilbur, který opět stál u kormidla. Da lší věc která Quackitymu vadila, na vodě se musel Wilbur hlavně věnoval svým kapitánským povinnostem a neměl tak na Quackityho tolik času.
To ale teď nebylo podstatný, jelikož než se Quackity nadál, kotvila Unfinished symphony u mola, na kterém stáli dva muži. Quackity měl lepší šanci si je pořádně prohlédnout až když slezly z lodi a Wilbur si to namířil přímo k nim.
"Wilbure! Už je to chvilka co jsem tě viděl. Musím uznat že tvůj dopis mě velmi překvapil." První z těch dvou si to k nim namířil. Červená košile, vínová vesta a tmavě hnědé kalhoty, spolu s oranžovými kulatými brýlemi naprosto dokonale doplňovali jeho žluté vlasy, které by si člověk z dálky mohl splést s ohněm. Na jeho tváři byl široký úsměv a jen co u nich byl dostatečně blízko, natáhl k Wilburovi ruku. Quackitymu přišlo až děsiví, jak byl skoro stejně vysoký jak Wilbur.
"Znáš mě Tango, chtěl jsem ti dát vědět aby jste mohli vše připravit. Jen doufám že na nás tady někde nečeká celá královská garda, že ne?" Wilbur měl na tváři úsměv, ale jeho oči vypovídaly o podezřívavosti a opatrnosti.
"A přijít o jedno z naši nejčastějších a nejlíp platících zákazníků? Za koho mě máš Wilbure." Usmál se ten- Tango, jak Wilbur řekl že se jmenoval a pustil Wilburovu ruku. Na to k nim přišel i ten druhý. Poměrně nižší -stále ale vyšší než Quackity- jeho oblečení ani vlasy už nebyly tak výrazné jako u Tanga. Blond vlasy na kterých seděl obyčejný hnědý klobouk, bílá košile s hnědou vestou a modrým šátkem. Na jeho tváři byl příjemný a přátelský úsměv a podle Quackityho vypadal že by neublížil ani mouše..
"Jimmy! Taky tě moc rád vidím. Jak se má malá?" zeptal se Wilbur když si i s ním potřásl rukou.
"Fenix se má skvěle. Už se rozhodla že nám bude pomáhat při práci." Jimmy se dál usmíval od ucha k uchu a Quackity nemohl jinak než se taky usámt. Z toho člověka prostě sršela pozitivní energie. V tu chvíli si ale Tango všiml že tam je Quackity taky a přesunul svou pozornost na něj.
"Ohh...a kdopak je tohle? Nemyslím že jsem ho s tebou někdy viděl." Tango udělal pár kroků blíž k němu a Quackity udělal jeden zpět. To že věří Wilburovi a jeho posádce, ještě neznamená, že uvěří každému člověku kterého potká. Wilbur si toho očividně velmi rychle všimnul a postavil se víc před Quackityho a propálil Tanga pohledem.
"Wohou, dobře chápu." Tango zvedl ruce a udělal pár kroků zpátky. To uklidnilo Quackityho i Wilbura, který se od Quackityho opět oddálil. "Neboj se Wilbure, nemám v plánu ti vzít tvého muže. Tak pojďte, máme pro vás už vše připravené." A s těmito slovy se otočil a zamířil si to dál na ostrov. Quackity zrudl, když mu došlo co Tango naznačil a neušlo mu, že Wilburovi uši taky nabraly červenou barvu. Ani jeden na to nic neřekl a následovali Tanga i Jimmyho.
Po chvilce se ocitli , před velkou stodolou. Tango si z opasku odepnul klíčky a odemkl vrata. Jen co je ale otevřel, byl svalen na zem malou holkou která na něj skočila.
"Fénix!" vykřikl Tango a i s dívenkou v náruči se postavil. "Co jsem ti říkal o schovávání se ve stodole? Co kdyby se ti něco stalo?"
"Papa likal ze budeme mit dneska hosty! Chtěla sem je plekvapit!" vypísklo to malé stoření. Malá holčička, vlasy stejně agresivně žluté jako Tango, ve světle modrých šatičkách a kožený bundě, která podle velikosti určitě nebyla její.
"To jsi moc hodná Fenix. My teďka ale musíme něco dořešit. Co kdyby jsi teď šla zpátky do domu a pozdravila je až to dořešíme hmm? Co ty na to?" Díveka jen něco zamumlala a Tango to očividně bral jako souhlas.
"Jimmy, lásko, odneseš ji prosím do domu?" otočil se Tango na blonďáka a Quackity si až teď všiml zlatých křídel vyšitých na zadní stranu Jimmyho vesty. Ten si Fenix s úsměvem převzal. Když se ale otočil že odejde, přitáhl si ho k sobě Tango a dal mu rychlou pusu.
"Uvidíme se později dobře?" Jimmy s tím nejzářivějším úsměvem který Quackity jen viděl odešel. Quackity neměl tušení co právě viděl, ale bylo to roztomilí.
"Dobře Tango, nemusíš se chlubit svoji perfektní rodinkou, máme tu práci." řekl Wilbur a narušil tak příjemnou atmosféru která doteď panovala.
"Copak? Žárlíš?" Quackity začal hodně rychle přehodnocovat, jestli tohodle člověka má rád nebo ne. Když ale Wilbur nasadil kamenný výraz a povytáhl obočí, Tango se zasmál.
"Dobře dobře, promiň. Chceš teda to svoje zboží?" Po tom se věci vrátili k důvodu jejich návštěvy. Ti co měli ruce a nohy, nosili a vozili sudy a dřevěné bedny na loď. Než se kdokoliv nadál, slunce se zhouplo blíž k obzoru a obloha se zbarvila do zlaté a růžové. Quackity teď stál po boku Wilbura, když i poslední sud byl naložen na loď.
"Gerry, doběhni prosím pro tu truhlu." zastavil Wilbur kluka který probíhal kolem. Jen přikývl a běžel směrem k lodi. Když se po chvíli vracel, nesl spolu s jednou holkou velkou truhlu. V tu chvíli se jako na zavolanou objevil Tango a Jimmy s Fenix.
"Zde je naše platba, doufám že pořád přijímáš zlato." řekl Wilbur, když před ně byla položena truhla, a Gerry spolu i s tou holkou opět zmizely. Wilbur kopl do víka a odhalil talk třpytící se nádheru. Šperky a především hromada zlata. Tangovi oči se rozsvítily a malá Fenix se ihned natáhla po náhrdelníku s obrovským rubínem. "A tady," pokračoval Wilbur a sáhl do kapsy svého kabátu. "je malá odměna že pomlčíte o tom, že jste nás kdy viděli." a vytáhl zdánlivě těžkej měšec a podal ho Tangovi. Ten si ho s úsměvem převzal.
"Zlato přijmu vždy můj drahý příteli. Přijďte zas." Usmál se Tango a Wilbur si s ním i Jimmym opět potřásli rukou.
"Rád se opět vrátím." tentokrát se usmál i Wilbur.
"Ahoj! Plijďte zas!" zamávala jim i malá Fenix, která si jak drak seděla v hromadě zlata, skoro až neviditelná v hromadě šperků. Quackity se na ni usmál a spolu s Wilburem se vrátili k lodi.
"Jsou milí." konstatoval po chvíli ticha Quackity.
"Jsou. Potkal jsem je už pár let zpátky. V té chvíli byly teprve zasnoubení. Pomohl jsem jim získat tenhle ostrov a pomohl jsem jim sehnat peníze na postavení ranče. Pokud si pamatuju dobře, Fenix našli jako ještě miminko rok potom a ujali se ji." vysvětlil Wilbur a Quackity jen bedlivě poslouchal.
"To zní hezky." zašeptal Quackity, jelikož nebylo co jiného na to říct.
Wilbur poté už také nic neřekl. Oba se vrátili na loď a ještě ten večer vypluli na cestu zpět domů.
A je tu další kapitola! Hodila jsem na vás právě tři kapitoly v jeden den? Jo, nemáte zač. :3 Taky jsem se kvůli tomu vykašlala na učení se na chemii z které zítra píšeme, takže doufám že to oceníte!
Hezký den/večer/noc!
-Any
ČTEŠ
I found peace in the ocean
FanfictionWibur-kapitán jedné z nejhledanějších pirátských lodí v celém jižním oceánu. Při útěku před královským námořnictvem ale udělá jednu z největších šíleností která ho málem stojí život. Quackity-mladík s ocasem ryby který většinu svého života strá...
