I found peace in the ocean

20. Zpátky...doma?

     Wilbur nevěděl, jak dlouho bouře trvala. Nebylo tu nic, podle čeho by to mohl určit. Celá obloha byla zakryta hustým mračnem, a jeho pojem o čase nikdy nebyl nejlepší.

     I přesto mu to přišlo jako věčnost, než se voda začla pomalu uklidňovat. To nejhorší už bylo za nimi.

     Končilo to velmi pomalu. Déšť se postupně změnil v pouhé mrholení, než ustoupil úplně. Mořská voda si s nimi přestala zahrávat, jako by je chtěla zabít a s prvním slunečními paprsky zmizel i záhadný hlas, který doteď zněl. Mračno neustoupilo ještě dlouho potom, ale jakmile bylo jisté, že se déšť už nevrátí a že jejich kurz je stále k jejich ostrovu, rozhlédl se Wilbur kolem sebe, na stav lodi.

     V životě Wilbur neviděl nic horšího. Unfinished Symphony byla celá rozlámaná, všechno co na palubě dřív stálo, bylo rozházené co celé jejíc šířce, či někde ve vodě a Wilbur ani nechtěl vědět, jak vypadá jejich nákladový prostor. Celá posádka byla rozvalená na dřevěných prknech, zcela jistě unavena k smrti. Byl zázrak že se ještě nepotopili. Wilbur si sám nemohl pomoct jinak, než se rozvalit na stále mokrou podlahu u kormidla a zavřel oči. Tohle byla ta nejhorší bouře kterou kdy zažil a nemůže uvěřit že všichni žijí.

     "Kapitáne-"

     "Pět minut Phile." zabručel nevrle Wilbur

     "Alespoň si běž lehnout do své kajuty, takhle nastydneš." zahudroval Phil.

     "Celá loď je naprosto promočená. Ani bych se nedivil kdyby i náš náklad byl v háji. Pochybuju že na tom moje kajuta bude jinak." Wilbur pootevřel jedno oko, aby se mohl podívat na Philzu, který se na něj koukal zpátky s nataženou rukou.

     "Tak se alespoň zvedni ze země. Z bouře jsem venku, ale máme ještě hodně práce a dlouhou cestu před námi." To nebylo něco čeho by si Wilbur nebyl vědom, ale to neznamenalo že to chtěl slyšet.

     "Já nechiiiii...." zakňučel Wilbur a hodil svoji hlavu víc do podlahy. Bolelo to, ale stejně tak jeho celé tělo, takže se to rozhodl ignorovat.

     "A teď se pouze chováš jak malé děcko. No tak, zvedáme se." Wilbur byl, proti svoji vůli, opět vytáhnout na nohy a i s otráveným povzdechem následoval Phila dolů na palubu.

__________________

     Realita a šílenost jeho skutků na Quackityho dolehla, až když ze žebříku skoro slezl dolů. To byla ta největší blbost co kdy udělal. Co ho to vůbec popadlo???

     "Quackity." Černovlásek ihned ztuhl, když za svými zády uslyšel hluboký hlas, jakmile ze žebříku slezl. Už se někdy zmínil o tom že ho Techno děsí?

     "Hejjjj..." otočil se Quackity nejistě a všiml si že vedle Techna, stojí i Tommy. Oba mokrý až na kost a oba s kamennými výrazy.

     "Musíme si promluvit." oznámil mu Tommy a zkřížil ruce. Quackity se zhrozil. Nepřiššli snad na-

     "Možná později, já teď musím najít WiburAH-!" Quackity se otočil a pokusil se odejít, ale Technova silná ruka na límci jeho košile ho zastavila.

     "To nebyla otázka." Quackity věděl že bojovat proti Technovi je zbytečné -zkusil to jednou a byl málem oslepený na jedno oko- a nechal se odvléct do podpalubí.

     "Dobře, trochu mě děsíte, o co jde?" Quackity se pokusil schovat svoji nervozitu za úsměv, ale podle výrazu obou dvou a nepomohlo.

     "Proč tě Wilbur poslouchá na slovo?" tentokrát to byl Tommy, kdo se ujal slova.