I found peace in the ocean

11. Teď už to ví

     Přímořský vzduch a voda kolem jeho těla bylo to první, co Quackity vnímal když se k němu vrátilo vědomí. Jeho červená očka se pomalinku rozevřela. Dřevěný strop, který mu spočíval nad hlavou, ho nejprve zmátl a poté uvedl do paniky, když se mu vrátily vzpomínky na nedávné události.

     Quackity se prudce posadil a pořádně si prohlédl kde se nachází. Byl v nevelkém a prázdném domě. On sám se nacházel u stěny přímo proti dveřím. Když se podíval dolů na své nohy, zalil ho nepříjemný pocit. Na místo nohou tam byl stále jeho ocas. Až teď si Quackity uvědomil, že sedí v dřevěné kádi, naplněné vodou. Když se ale chtěl posadit, cinkání železa ho upozornilo ještě na jednu věc. Jeho pravá ruka byla připoutána okovy ke zdi. Quackity si uvědomil přesně v jakém z domů je. Sám ho pomáhal stavět, a vězení bylo v osadě přeci jen jedno.

     I přes menší potíže se mu z vody podařilo vylézt a s již lidskýma nohama dopadl na hliněnou podlahu budovy.

    Jen co tak udělal, uslyšel z druhé strany dveří kroky. Prudce se tímto směrem otočil. Jeho hlava mu dala jasně najevo, že to nebyl dobrý nápad, když se teprve před chvilkou probudil, ale to Quackity ignoroval, jelikož být ve střehu byla teď jeho priorita.

     Ve dveřích zachrastil klíč a chvilku na to se otevřely. Quackity musel přivřít oči, kvůli světlu které dveře do temné místnosti pustily. Jen co si ale zvykly, rozeznal Quackity osobu, jenž stála ve dveřích.

     "Ah, koukám, že už jsi vzhůru," řekl Phil s úsměvem na tváři. Jak se v této situaci mohl usmívat bylo pro Quackityho záhadnou. Vždyť před nejspíš ne tak dlouhou chvílí zjistil, že osoba, kterou považovali za přítele, jim celou dobu lhala. Quackity by se ani nedivil, kdyby mu přišel oznámit že ho čeká poprava. Tohle uvědomění Quackityho zhrozilo. Phil tu mohl být právě kvůli tomu

     Jeho obličej však nedal nic znát - nebo v to Quackity alespoň doufal - ale Phil to ticho zjevně pochopil.

     "Ano, jistě, za ty okovy se omlouvám, ale pár lidí chtělo aby jsi je měl, zatímco nad tebou nikdo nedrží dohled." Phil přistoupil pár kroků blíž a opět zvedl těžce vypadající svazek klíčů, jenž mu visel na opasku.

     "Nevadí když..." pokynul Phil klíčemi k poutům, která držela Quackityho ruku. Černovlásek se na Phila nedůvěřivě podíval, ale nijak se nebránil, když se Phil přiblížil na dosah ruky. Kov zachrastil a dopadl na zem. Quackity se nevěřícně podíval na své nově volné zápěstí a pak i na Philzu.

     "No co? Snad sis nemyslel, že tě v tom necháme věčně. Teď pojď, Wilbur s tebou chce mluvit." Phil se otočil na patě a vydal se ke dveřím. Quackity ho bez protestů násldoval. Dávalo to smysl. Wilbur je kapitán, takže finální rozsudek je jeho. Quackity jen doufal, že to nebude nic hrozného. Byl si jist že odsud vyvázne živ, jestli kvůli tomu že se Wilbur umírní k vyhoštění, nebo se násilí už ale byla otázka.

     Cesta do velitelského domu byla... tichá. Quackity si až teď uvědomoval, že nespatřil jedinou živou duši. Vězení - pokud se tomu tak dalo říkat - leželo na samém okraji osady, a velitelský dům byl přímo v jejím středu, tak jaktože nikoho nepotkali? Přes myšlenky, které se Quackitymu hnaly hlavou jak neřízený rejnok, si ani nevšiml, když k domu došli. Jen co se před ním ale ocitli, a Quackity už byl zpátky v říši živých, si mohl černovlásek pořádně prohlédnou krásu tohoto stavení. Nebylo tolik větší než dům ve kterém žil Wilbur a jeho rodina, jeho konstrukce byla ale úplně jiná. Uvnitř se nacházela jedna velká místnost se stolem, který měl být používán na porady, spolu se dvěmi menšími místnostmi, jenž měly sloužit jako pracovny, a jednou skladovací místostí. Jak to Quackity věděl? Jednoduše, stejně jako velkou část domů zde ho pomáhal stavět.