I found peace in the ocean

29. Ne tak dobré zprávy

     I když se svém pátrání postoupili, zatím neměli žádné přesné informace, a Quackity měl povoleno strávit u knih pouze čtyři hodiny denně. Quackity sám z toho nadšený nebyl. Vždyť mohl pomoct! Nikdo neuměl Aquateu líp než on! Jeho tělo, na druhou stranu, bylo za tohle pravidlo rádo. Každý den si vyžadovalo víc a víc odpočinku. Na lodi sice něco jako doktora měli, ten ale nebyl schopen přijít na to co by s Quackitym mohlo být v nepořádku. Žádná příčina kterou by byl schopen pojmenovat. Quackity si s tím ale nedělal starosti. Věděl víc než dobře co bylo špatně, a taky věděl že žádný doktor mu pomoct nemůže.

     Dny ale dál ubíhaly, zrovna nedávno na chvilku zastavili na jednom opuštěnějším ostrově kde si doplnili zásoby. Ukázalo se, že pirát jako Wilbur, má své bohatství ukryté snad na každém ostrově.

     Právě přečkali další bouři kterou na ně moře hodilo. Nic příjemného, ale posádka si na to už zvykla.

     Quackity opět seděl na přídi lodi, a sledoval zdánlivě nekonečný oceán.

     "Rád bys skočil, viď?" takováhle otázka by v normálních lidí vzbudila znepokojení, ale když jste mořský člověk, sedící pár metr nad vodou, je to naprosto normální otázka.

     "Oba dobře víme že nemůžu."

     "To neodpovídá na mou otázku." řekl Bad a posadil se vedle něj.

     "Samozřejmě že jo, ale s tím jak příšerně poslední dobou blbne, jak mrtvý je a navíc s mojí momentální kondicí? Pro bohy, můžu být rád že mě nechají vylézt z postele." zasmál se zlomeně Quackity.

     "Furt nikdo neví co s tebou je?" zeptal se Bad.

     "Oba dobře víme, že to se nikdy nestane." Bad mlčel. Byl snad jediný, u koho měl Quackity pocit že to ví. Nikdy nic neřekl, ale ani nemusel.

     "Co je to s vámi všemi že mě vždy najdete když vysedávám venku?" zeptal se Quackity aby odvedl téma.

     Bad se zasmál, a Quacitymu to na tváři vykouzlilo úsměv. Bylo vzácné někoho z nich se opravdu smát poslední dobou.

_____________

     Zdálo se, že jediný, co se na lodi vůbec dělo, byly nekonečné a únavné porady, udržování lodi v konkrétním urzu, výzkum, další porada a nic jiného.

     Quackity by rád řekl že to tak nebylo. Že život na lodi byl zajímavější... ale fakt se mu nechtělo lhát.

     Opravdu se skoro nic jiného nedělo.

     A když Nikki opět vešla do jeho pokoje, nemusela ani nic říkat, aby se Quackity zvedl a následoval ji na kapitánský můstek.

     "Tohle začíná být až moc repetitivní a únavný." postěžoval si Tommy, který do místnosti vlezl jako poslední. Quackity jeho názor sdílel, ale neměl potřebu to říkat nahlas. Byl to přeci jen, názor úplně všech.

     "Tak to tě možná potěším." oznámil Philza, a pomalu se zvedl od stolu. Quackity zabolelo srdce, když se na staršího muže podíval. Quackity sice byl nucen pravidelně a pořád spát, ale donutit k tomu Philzu už bylo težší. Několik nocí strávených právě zde u tohoto stolu, skloněným nad knihami se na něm podepsalo. Pod jeho očima byly kruhy temnější než jakákoli jeskyně jakou Quackity kdy viděl. Jeho oblečení bylo spíše špinavé a na pár místech i natrhlé, ale to mohlo být čistě tím, že je pirát.