I found peace in the ocean

16. Nastávají problémy

      "Kapitáne! Kapitáne!" Wilbur se otočil když slyšel, jak ho někdo volá. Právě spolu s Nikky dávali dohromady další ohrádku pro slepice, které na ostrově našli.

     "Gerry?" oslovil Wilbura udÝchaného kluka, který k nim právě doběhl. "Děje se něco?" zeptal se s náznakem starosti v hlase.

     "Další z našich sítí se roztrhla, když jsme se vraceli z ranního lovu." vysvětlil Gerry, když konečně popadl svůj dech.

     "Tak je opravte. Sežeň Amálii nebo Endyho, ty je vždy dokázali spravit nejlíp."

    "Už se děje pane, je to ale tenhle týden už počtvrté, po každém spravení jsou slabší a slabší.. Potřebujeme nový."

     "Tak seberte pár lidí a pokuste se najít konopí, nebo něco jiného z čehož by se nové daly uplést."

     "Pane, nevím jestli to-."

     "Prostě se o to pokuste. Kdyžtak vymyslím něco jiného." rozkázal nakonec Wilbur. Gerry se nehádal -vědíc že by to stejně bylo zbytečné- a opět odešel pryč. Wilbur si hluboce oddechl. Není to poprvé, co za ním někdo z jeho posdky přišel, s tím že se objevil nový problém. 

     "Wilbure? Všechno v pohodě?" Nikky byla jediná, která mu nikdy neřekla 'kapitáne'. Být to někdo jiný, možná by mu to vadilo, ale Nikky znal už od té doby co byl malé dítě. Nejspíš to bylo hlavně pro to, že Nikky sama byla z vlivné rodiny a prakticky jen co se narodila, byla slíbena pro Wilbura, ale oba naštěstí stihli utéct než se tak stalo.

     "Jo Nikky jen...poslední dobou tu je tolik problémů. Uplést nové sítě není těžké, ale bojím se, že to zabere hodně času. Rybolov je v tuhle chvíli nášim hlavní zdroj jídla. Amalie je šikovná, ale pokud se ty sítě budou i nadále takhle trhat, může nám to hodně ublížit."

     "Ale nejsou to jen ty sítě, že?" zeptala se něžně Nikky. Byla také jedna z těch, kteří mu dokázali porozumět i beze slov. Byla jako jeho sestra.

     "Ne....je toho prostě hrozně moc. Unfinished symphony stále není v moc dobrém stavu a už to je pár týdnů, možná i měsíců! Velkou část střelného prachu jsme ztratili v bouřích, zbývá nám ho už jen málo. To je další věc, bouře! Co když se vrátíme na oceán jen aby nás zase smetla zpátky na ostrov? Ale až, nebo spíš pokud se nám odsud podaří dostat, co potom? Hledá nás celé královské námořnictvo a je opravdu jen otázkou času než nás tady najdou! Nelíbí že jsme skoro neschopný se bránit. A ještě horší, pokud nás tu najdou, nebudem to jen my kdo bude v nebezpečí, ale i oni! Vpluli jsme bez pozvání do jejich území, zabrali jejich ostrov a navíc je vystavujeme nebezpečí. Co když najdou i je? Pochybuju že by král odmítl mít mořskou pannu ve své sbírce kuriozit." vysoukal ze sebe Wilbur, skoro na jeden nádech. Bylo příjemné to konečně říct nahlas a nedusit to jen v sobě.

     "Ah, tak o tohle jde...." zamumlala potichu Nikky a přes její tvář se jí rozprostřel úsměv.

     "Co? Nikki asi tě trochu nechápu?"

     "Bojíš se o ně, o nás všechny, ale především se bojíš o Quackityho."

     "Huh? Jo bojím se o něj a o všechny ostatní, co to s tím má co společného?" zeptal se Wilbur a naklonil hlavu jak malé kotě. Na to se Nikky jen zasmála.

     "Ne každý je stejně slepý jako ty Wilbure." odvětila a vrátila se zpět k stoukávání ohrádky.

     "Cože? Nikky! Co tím myslíš?" dožadoval se Wilbur odpovědi ale Nikky se opět jen zasmála. Když z ní odpověď nedostal ani po hodině, vzdal to.