I found peace in the ocean

28. Co vlastně hledáme

      "Tak co jsi zjistil?" zeptal se Quackity který se rychle dokulhal na kapitánský můstek, furt s jednou botou napůl zavázanou, -málem se o ni zabil jen dvakrát- a neskutečnou bolestí hlavy který pro něj v tuhle chvíli už byla normální.

    "Taky ti přeji dobré ráno." zabručel nespokojeně Wilbur, který stál vedle Phila.

    "Dobré ráno Wilbure, Phile, co jsi zjistil?" Ano, Quackity byl rád že zase Wilbura viděl -ikdyž to byl jen den- ale když šlo o záchranu jeho domova, byl schopný to odhrnout stranou. Alespoň na chvíli.

    "No, jelikož tu jsme všichni tak můžem asi začít." rozhlédl se kolem sebe Phil aby se ujisti, "Nuže, ikdyž většina textů byly...velmi nekonkrétní a stejně nápomocné jako Wilbur v kuchyni-"

     "-tak se mi povedlo něco málo rozlouskat. Jak hádám všichni víte, moře a oceány jsou Mary území. A jak jsme už od našich vodních přátel zjistili, oceánská magie je přímo její. Několik svitků hovoří o legendě, že Mar kdysi vytvořila něco jako...jádro by pro to asi bylo dobré slovo, aby se o všechno nemusel starat sama. V tohle jádře prý ukryla velkou část své magie, která drží oceán při životě místo ní. To je.... zatím vše co jsem zjistil." sklopil hlavu Philza, jako by ho štavo že toho zjistil málo.

     "O něčem takovém jsem nikdy neslyšel, ale to neznamená že to nemůže být pravda." ozval se Bad který se schovával ve svém oblíbeném koutě místnosti.

     "Já jo." vyhrkl Quackity než se stihl zastavit. Sakra.

     "Cože?" zesptal se Phil a opět zvedl hlavu aby se podíval Quackityu do očí. Černovlásek trochu znejistil.

     "Já- nepamatuju si to přesně. Má matka mi o tom kdysi něco vyprávěla... myslím... ale to už je hodně, hodně dávno. Pamatuju si že i říkala něco o jádru, krystalu, který střežil jej- Mary magii a držel tak oceán pohromadě, bohové, proč jsem si na to nevzpomněl dřív?" zavrtěl Quackigty hlavou když se mu začali vracet vzpomínky. Vzpomínky které by raději zase zapomněl a vzpomínky které určitě nebyly jeho.

     "Něco o... když se krystal poškodí může to... ublížit oceánu samotnému a... jejím dětem? Asi? Nevzpomínám si přesně já- agh!" zaklel Quackity a schoval si tvář do rukou. Poslední dobou se jeho bolest hlavy zhoršovala, a s únavou na tom nebyl o moc líp. Hrabat se takhle hluboko ve vzpomínkách bylo bolestivé.

     "Klid Quackity, nepřetrhni se. Řekl jsi nám vše co potřebujeme vědět." uklidnil ho rychle Wilbur mezitím co vedle něj vzklouzl a položil mu ruku na záda.

     "A to je?" dozvídal se Tommy, který zdá se posledních pár minut nedával pozor.

     "Někde je schované Jádro oceánu. Nějaký krystal, který je v tuhle chvíli nejspíš v ohrožení, Proto vody tak blbnou. Musíme ho najít, a nějak zachránit." shrnul to Philza.

     " 'ak počkat. Vedle toho že nemáme šajna kde ta věc je, a 'estli vůbec je, i kdyby sme ji našli, jak by sme ji pomohli. Nikdo z nás nemá magii ebo jinou blbost která by toho byla schopná." přidal se do toho Tubbo a... měl vlastně pravdu. Nikdo neměl tušení kde vůbec začít hledat.

     "No, tak budu muset ví hledat. Knihu ve které jsem to našel jsem ještě nedočetl, něco tak určitě bude a pro tu druhou část... no... na něco přijdeme cestou."

     "Tak fajn, Phil bude tady a hledat, ale vy ostatní, chci vás všechny na palubě. V Pogtopii jsme neměli čas sehnat dost zásob, a brzy nám začnou docházet. Nikki, najdi prosím nejbližší ostrov, kde se dají zásoby sehnat, a který má nejmenší šanci že nás tam najdou královi lodě. Rozchod." rozdal rozkazy Wilbur a všichni se ihned vydali do práce. Quackity si přišoupl židli ke stolu, že půjde Philzovi pomoct, byl ale velmi rychle zastaven

     "Tak to ne." zabručel Wilbur a od židle ho odtáhl. "Ty si půjdeš lehnout. Vypadáš že to potřebuješ."

     "Ani nápad." zaprotestoval Quackity. Věděl že má Wilbr pravdu? Ano. Ale hodla to nechat ho zastavit? Absolutně ne. "Jestli je alespoň nějaká šance že v těch knížkách je něco důležitého, nehodlám se prostě válet v posteli a nic nedělat." Quackity se opět přitáhl židli a snažil se od Wilbura odkročit.

     "Nedáváš mi jinou možnost." povzdechl si Wilbur a než mohl Quackity pomyslet nad tím, co to znamená, jeho nohy ztratili kontakt s pohladlahou. "Woah- hej!" zaječel Quackity když si ho Wilbur vzal do náruče. Rychle zjistil, že na vzpírání je moc slabý, tak zvolil jinou taktiku. "Phile! Řekni mu ať mě položí abych ti mohl pomoct!"

     "Co? Uh- ne. S Wilburem souhlasím. Potřebuješ si odpočinout. Já to zvládnu." odpověděl Phil a vrátil se ke své práci. Quackity ho sice nemohl vidět, ale přesně věděl jaký úšklebek se vytvořil na Wilburově tváři. Zkřížil si ruce na prsou a jako naštvaně kotě se nechal odnést zpět do jejich kajuty.

     Philza měl pravdu, protože ještě než vůbec dorazili, Quackitymu se zavírala víčka.

     Wilbur se ho pokusil položit na postel, ale rychle zjistil že když se Quackity k něče přichytí, už nepustí.

     "Hej Duckling. Musíš mě pustit." zašeptal Wilbur. Quackity mírně pootevřel oči, podíval se na Wilbura a schoval svou hlavu zpátky do jeho hrudi. Kdyby byl o trochu víc vzhůru, nikdy by tohle nejspíš neudělal, ale jeho unavený mozek viděl Wilbura jako naprosto dokonalý a adekvátní polštář.

     "Ne." zamumlal potichu Quackity a zatáhl Wilbura sebou do peřin.

     "Woah! Quackitzy, já mám ještě práci." snažil se z toho vykroutil Wilbur -metaforicky i doslovně- ale bez úspěchu. Quackity usnul do pár vteřin a brunet velmi rychle zjistil, že i spící Quackity má velmi pevný stisk.

___________________

     Takhle Wilbur strávil další asi tři hodiny než byl vyrušen. Povedlo se mu dostat knížku kterou nechal na nočním stole aby alespoň nějak zabil čas, ale když v polovině, dveře do jeho kajuty se otevřely a dovnitř nakoukl mladý blonďák.

     "Hej Wilbure, nemáš čas- oh....tak nic." zase se otočil Tommy když spatřil Quackityho který se tulil k Wilburově ruce jak k nějakému polštáři.

     "Ne, ne. Čas mám. Quackity se stejně ještě pár hodin neprobudí. Pojď dál." pobídl ho Wilbur a odložil svou knihu.

     "Seš si jistý že neotravuju?" zeptal se nesměle Tommy. Wilbur se na něj opět usmál a roztáhl ruku v bezeslovné pozvánce si k nim také lehnout. Tommy chvilku zaváhal, než si nakonec lehl vedle Wilbur a opřel se o jeho rameno.

    "V pohodě, bráško?" zeptal se Wilbur a vysloužil si tak od Tommyho zashurhání.

    "Neříkej mi tak! Už mi není sedm." zabručel.

     "Ale pořád jsi můj mladší bráška, to znamená že dokážu poznat když se něco děje. No tak. Povídej." pobídl ho Wilbur.

     "...jen mám strach..." přiznal se po dlouhé době ticha Tommy. Wilbur mlčel a nechal Tommyho ať si srovná své myšlenky. "Já- když jsem byl mladší, utéct z paláce a stát se pirátem byla ta nejšílenější věc co se mi kdy stala. Potom jsme odbouchli jeho část a ten žebříček se posunul ale teď... věřit v bohy je jedn avěc, bojovat za záchranu celého světa protože se nějaká magie někde pokazila je něco úplně jiného a já-! Já mám prostě strach..."

     "Nechci přijít o svého bratra..." zamumlal Tommy a stisk svá víčka k sobě.

     "Oh Tommy..." zašeptal Wilbur a rukou -kterou právě drtil Quackity- objal Tommyho. "Neboj se. Budu opatrný."

     "Slibuješ?"

     "Slibuju."

     Oh well, tenhle slib ho určitě nikdy nedostane do maléru. (sliby chyby -m)