I found peace in the ocean

13. Šrámy minulosti

      "Bad-" otevřel Quackity ústa ve snaze něco říct. Ovšem hned na to byl přerušen-

     "Co jsem ti řekl Quackity..." Badův hlas byl až děsivě ledový a Quackitymu tušil že tohle neskončí dobře.

     "Bade já-"

     "Co jsem ti řekl Quackity?!" černovlásek ihned ucuknul dozadu, blíže k jedné ze stěn jeskyně. 

     "Řekl jsem ti že dokud tu ty lidi jsou, nesmíš nad vodu! A co jsi ty udělal? Vylezl jsi ven a co? Spřátelil se s nimi?! Doufal že až zjistí kdo jsi tak tě nezabijou?!!" Quackity byl zticha. Neměl co říct.

     "Co jsem udělal špatně?" zeptal se po chvíli ticha Bad.

     "Cože?" zvedl prudce Quackity hlavu aby mohl pohlédnou do Badovích očí. Očí plných bolesti a zklamání.

     "Co jsem kdy udělal špatně? Co jsem udělal špatně že jsi neposlechl a šel nad hladinu k lidem. Co jsem udělal špatně že jsi mi o tom nikdy neřekl a lhal jsi mi?" Quackity opět mlčel, ovšem tentokrát s mnohem silnějším pocitem vinny odpočívající v jeho hrudi.

     Bad si hluboce povzdechl. "Řekl jsem ti někdy, jak jsem přišel o jedno ze svých chapadel?" Bad vypadal že dneska nepřestane Quackityho udivovat, jelikož se na něj modroploutvcem opět podíval se zmatením na tváři.

     "..Ne..?"

     "Řekl bych že se to stalo už dávno. Možná dokonce ještě dřív než ses narodil ty. S mou starší sestrou jsme v utajení žili mezi lidmi." začal vyprávět Bad a Quackity bedlivě poslouchal. "Skoro každý nov, kdy byla v noci největší tma, jsem si hrávali na druhé straně ostrova, kde žádné lodě neplul. Jako lidi jsme sice žít dokázali, oceán nás ale stále každičký den volal. Toho dne se ale něco stalo.

      Bylo mi asi okolo 7, když nás lidi našli, a i přes snahy mé sestry jsme byli oba chyceni. Povedlo se nám uniknout ale byli do chvilky byli zase u nás. Když nás našli podruhé, povedlo se jim zaseknout harpunu do jednoho z mých chapadel. Moje sestra ale neváhala, povedlo se jí moje chapadlo přeseknout a řekla mi ať uteču. Já neměl jinou možnost než poslechnout. Když jsem se ale naposledy otočil, spatřil jsem jak jeden z mužů co nás lovili, propíchl srdce mé sestry. Od té doby jsem se už neohlížel. Našel jsem tenhle ostrov, později i vás a zbytek už znáš." Quackity poslouchal, aniž by řekl jediné slovo. Na jeho tváři se ale formovalo větší a větší zděšení. Každý z nich zde měli nějakou nehezkou minulost a nikdo z nich ji zatím s ostatními nesdílel. Slyšet ale co se Badovi stalo Quackitymu rozervalo srdce. Prudce máchl ocasem a sevřel Bada v těsném objetí. Ten to ze začátku neočekával, ale brzo mu objetí opětoval.

     "Promiň Bade...je mi moc líto že se to stalo..." Quackityho hlas se lámal jak zmrzlá růže, objetí ale neuvolnil.

     "S tím již nic nenadělám jen....chtěl jsem aby jsi chápal proč nechci aby jsi se s lidmi stýkal." i Badův hlas opět nabral na jemnosti kterou Quackity tak dobře znal.

     "Já to chápu ale...tihle jsou jiní. Byl jsem u nic už několikrát a měl šanci je poznat. Jsou to sice piráti, ale neublížili by kdyby neměli důvod, já...já si je oblíbil."

     "Quackity..."

     "Vím co řekneš ale prosím! Vážně nejsou takový jaký se můžou zdát! Phil se může zdát děsiv2, ale je to velmi moudrý a spravedlivý muž. Tommy je ještě pořád mladý a zvědavý. Tubbo se může zdát nepřátelský, ale když si získáš jeho důvěru, je to skvělí člověk! Techno sice vypadá a je nebezpečný, ale jediný co dělá je že ochraňuje svou rodinu! Nikki je vlídná duše, ta bez důvodu neublíží ani mouše a Wilbur...je silný, stará se o celou svou posádku a snaží se zajisti aby každý dostal co si zaslouží. Má silný smysl pro spravedlnost. je ale hodný a milí. Věřím že pokud by jsi ho skutečně poznal tak by jsi si ho oblíbil!"